Patriarchát: Výmysl, který nás stál příliš mnoho

V pravěku existovaly společnosti, ve kterých pohlaví nehrálo žádnou roli v tom, jak lidé žili. Muži a ženy vykonávali podobné druhy práce, trávili přibližně stejné množství času uvnitř i venku a měli stejnou stravu.

Takže vás logicky napadne otázka, kde se vzal patriarchát a proč vlastně? Po celou dobu jeho existence se o něm udržuje mnoho mýtů, proč mají muži větší moc než ženy. A když se na to podíváme čistě biologicky, není v přírodě u primátů, z nichž pocházíme, prakticky žádný důvod, aby se od něj „patriarchát = vláda otce“, jakkoli odvozoval. Právě primáti se v tlupách totiž organizují především podle matky.

Když se budeme dívat po stopách rodových linií, zjistíme, že i přes současnou drtivou převahu těch mužských, je na světě stále zachováno 160 existujících ženských matrilineárních společností. A to všude po celém světě. V Africe, Americe i Asii stále existují rodová společenstva, v níž jsou muži ti, co třímají politickou moc v širší společnosti, ale ženy jsou hlavami svých domácností a rozhodují o rodinných zdrojích. Samotní lidé jsou vnímáni jako členové rodové linie svých matek a dědictví v přechází z matek na dcery.

🏔️ Na úpatí Himálaje leží malebné jezero Lugu, domov lidu Mosuo a brána do tajemné země, které se přezdívá „Království žen“. Mosuové čítají přibližně 40 000 osob a po staletí žijí seskupeni do malebných vesniček plných dřevěných domů. Ty se nachází ve výšce 2 700 metrů nad mořem a nejbližší město je od nich vzdáleno asi šest hodin jízdy, což vedlo k zachování zvyků, které nenajdete nikde jinde na světě.

Jednou z nejunikátnějších kulturních tradic je zouhun neboli „chodící sňatky“. Po obřadu dosažení plnoletosti si ženy z lidu Mosuo mohou sami svobodně vybrat své milence a během svého života jich mohou mít tolik, kolik si přejí.

Během těchto „sňatků“ muži navštěvují ženin dům na pozvání a zůstávají přes noc ve vyhrazeném „květinovém pokoji“ a za úsvitu odcházejí, aby se vrátili do svého domu. Páry spolu nežijí a takto počaté děti jsou vychovávány výhradně v rodině ženy, otcovskou roli jim zajišťují bratři matky a strýcové. A tak muži lidu Mosuo nejsou dodnes zodpovědní za své vlastní děti, ale finančně zodpovědní za své synovce a neteře, kteří žijí v jejich vlastních domácnostech.

V matrilineárních komunitách se často o moc a vliv dělí ženy a muži společně. U kmene Asante v Ghaně je vedení rozděleno mezi královnu matku a mužského náčelníka. Tyto dvě pozice se vzájemně doplňují. Nikdy nebyly stejné nebo rovnocenné. Náčelník je veřejným vůdcem politického zřízení, zatímco královna matka je náčelníkovým rádcem ve všech záležitostech, protože je „studnicí moudrosti“.

A kdybychom se vrátili ještě hlouběji do pravěku, objevíme zajímavé místo. Na 9 000 let starém osídlení Çatalhöyük (chah-tahl-HU-yook) v jižní Anatolii v dnešním Turecku, téměř všechna archeologická data ukazují na osídlení, v němž pohlaví hrálo jen malý vliv na to, jak lidé žili.

O 4000 tisíce let později tomu již bylo jinak. Patriarchát se začal rozvíjet v prvních státech blízkého východu, které se objevily před 5 000 lety. Tyto státy potřebovaly kontrolovat populaci a zdroje, a proto začaly omezovat sexuální svobodu žen a upřednostňovat syny.

I patriarchát „demokratických“ Atén své doby byl založen na manipulaci moci. Muži byli považováni za silnější a inteligentnější, a proto prý měli právo vládnout. Vznikly misogynní mýty, že ženy jsou slabé, že se jim nedá věřit a že je pro ně lepší se držet doma.

V této době vznikl dodnes rozšířený nepravdivý názor, že oním bodem zlomu v rovnováze mezi ženami a muži byl nástup zemědělství. Hromadil se majetek = dobytek, a přece jen práce na poli potřebuje hodně fyzické síly, že? No, jenže to není pravda. V řecké a římské literatuře jsou například vyobrazeny ženy sklízející obilí a příběhy o mladých ženách, které pracují jako pastýři.

👩‍🦰 Dodnes tvoří ženy polovinu světové pracovní síly v zemědělství a téměř polovinu drobných chovatelů hospodářských zvířat. Ženy po celém světě vždy vykonávaly těžkou manuální práci a zabezpečovaly tak svou rodinu. No, rodinu. V ní problém nikdy nebyl.

Ten nastal ve všech tzv. civilizacích městských států oblastí Mezopotámie, když se v rukou vládnoucích elit začala hromadit síla a moc. Klínopisné tabulky z doby právě před 5000 lety začaly najednou představovat soupisy majetku, pozemků a lidí. Když jste vládcem potřebujete, aby lidé byly k dispozici vám, nikoliv své rodině. Aby vyprodukované přebytky zdrojů zabavovala vrchnost, ne zužitkovala rodina. A hlavně, aby se především muži účastnily válečných konfliktů jménem svého státu.

A tak nám prazáklad rovného vztahu mezi mužem a ženou a skutečnou posvátnost manželství, zničil mocenský étos o ovládnutí světa. A časem se od žen očekávalo jen to, že se zaměří na to, aby měli více a více dětí, hlavně synů, aby měl za vrchnost, kdo bojovat. Na vaší vůli, na vašich talentech či kompetencích najednou nikomu nezáleželo.

😕 Známe to my sami. Dodnes existují narativy, kterými se mužům od mala vtlouká do hlaviček, že kluci nepláčou, jsou silní a bojovní. Takže, když tehdy mladý muž řekl, že nechce válčit, stal se terčem veřejného odsouzení a posměchu. S ním i celá rodina. A žena, která se nepokoušela rodit děti, jak na běžícím pásu anebo nebyla podle měřítek moci dostatečně mateřská, byla prohlášena za podivnou, později za čarodějnici a vyobcována z komunity.

Vše, co nás obklopuje, hraje důležitou roli ve vývoji našich názorů, postojů či předsudků, utváří duchovní a hodnotovou složku každého z nás. Poslední kapku do patriarchálního vnímání světa přinesla Bible. Křesťanství se mohlo rozšířit tak rychle proto, že je v něm jasně vykresleno podřízení ženy muži a žena je zde chápána jako slabší nežli muž. Jak fyzicky, tak intelektově. Což vyhovovalo vládnoucím elitám, a proto toto učení sami podporovaly. Potvrzovalo totiž systém, z nějž pramenila jejich moc.

Před rokem 200 n.l. byly ženy uváděny jako kněžky, vládkyně i náčelnice svých kmenových společenství. Po něm ženy postupně mizí z veřejného světa práce a vedení a jsou vytlačovány do domácího stínu, aby se soustředily pouze na mateřství a domácí práci. Sňatek muže a ženy přestal být znamením rovnosti pohlaví. Tlakem mužů otců, kteří se dcer v podstatě zbavovali, dívky navždy opustí domov svého dětství a budou žít s rodinami svých manželů.

A toto vše odsunulo ženy na okraj společnosti a učinilo je zranitelnými vůči vykořisťování a zneužívání ze strany mužů v místech, kde jim mělo být nejlépe, v jejich vlastních domovech. A tak se postupem času manželství změnilo v pouhou rigidní právní instituci, která se ženami zacházela jako s majetkem svých manželů, stejně tak jako s dětmi a otrokyněmi.

A tohle uspořádání společnosti nezaselo do rodin lásku a pospolitost. Požadavky mocichtivých jedinců provedly to, že potrhaly vazby v těch nejzákladnějších lidských vztazích. Mezi rodiči a jejich dětmi. Rozesely nedůvěru mezi těmi, kteří spolu jinak k sobě přistupovali láskyplně. Přestalo se žít pro rodinu a začali se hájit zájmy patriarchálního státu.

Dopady? Tradičně patriarchální země jako Indie, Čína dokonce zabíjely v průběhu historie ženské plody a to tak, že v jejich populaci dominují muži. Poslední sčítání lidu v Indii v roce 2011 udává, že na 100 dívek připadlo 111 chlapců. A tak peníze rozhodují o tom, kdo si koho vezme, když chcete vypadat pro své okolí dobře je třeba si za ženu dobře zaplatit. Vynucené sňatky, které jsou jen novodobá forma otroctví.

Nový výzkum vyvinutý společně Mezinárodní organizací práce (ILO) a Nadace Walk Free Foundation, ve spolupráci s Mezinárodní organizací pro migraci (IOM) odhalila skutečný rozsah moderního otroctví po celém světě. Údaje zveřejněné během Valného shromáždění OSN ukázaly, že v roce 2016 bylo obětí moderního otroctví více než 40 milionů lidí po celém světě.

Nové odhady také ukazují, že právě ženy a dívky jsou neúměrně postiženy moderním otroctvím, což představuje téměř 29 milionů neboli 71 procent z celkového počtu. A ženy představují 99 procent obětí nucené práce v komerčním sexuálním průmyslu a 84 procent v případech nucených sňatků. Výzkum odhaluje, že ze 40 milionů obětí moderního otroctví bylo asi 25 milionů na nucených pracích a 15 milionů v nucených sňatcích.

Takhle vypadá skutečnost. Pohádka o patriarchátu se díky dopadu na vedení civilizace pokrouceným a nezdravým způsobem podepsal na pokřivení charakteru celé lidské společnosti. Tzv. „gender“ je poslední zaklínadlo a obranná bašta zbytků tohoto typů myšlení v lidech, a hlavně v těch konzervativních typech politiků, co jsou ještě u moci.

😇 Byl jejich předchůdci během historie formulován jako útlak. Vytvořil stereotyp, že ženy jsou z podstaty věci univerzálně starostlivé a pečující a muži jsou bojoví hrdinové, co potřebují válčit. Výsledky vidíme v současnosti jak na Ukrajině, tak v Izraeli a po celém světě. Paradoxně vedl časem k tomu, že znevýhodnil i většinu mužů. Protože sloužil pouze těm, co stály na vrcholu mocenské pyramidy.

Nárůst hnutí za rovnost pohlaví je jen mocnými nikdy nevyslyšenou zpětnou vazbou a reakcí na staletí tvrdého útlaku. Lidstvo si po staletích nerovností a nespravedlností rovná záda. Jistě, chápu konzervativce v tom, že se toho všeho děsí. A bojují například proti Istanbulské úmluvě a dalším normám mající za cíl narovnat pokřivené prostředí světa plného násilí a útlak čímkoliv, co je v jejich dosahu.

Ale přátelé, nejde o konec světa. Jde jen o konec nemocného myšlení tak, jak jej znáte. Protože to, co lidi kdysi sami vytvořili, mohu zase lidé dnes sami změnit.

Zdroje: