Umělá inteligence trochu jinak – spolupráce a kreativita

AI není hrozbou pro lidskou práci, ale naopak obrovskou příležitostí pro osobní i společenský rozvoj. Ale …

V životě je třeba vykonávat mnoho práce, která by se dala automatizovat. Ovšem to znamená změnit náš vlastní přístup k práci samotné. A tím v podstatě i k životu.

Jak by se život každého z nás změnil, když by měl vedle sebe jako asistenta velmi chytrou AI? Tak chytrého, že by nám to mohlo pomoci pokořit mnoho jinak nepříjemných denní činností, které svou rutinou v podstatě vymazali lidskou kreativitu z jakékoliv práce?

Vy zadáte parametr, váš pomocník dokončí větu, odstavec textu, doplní excelovou tabulku o složitý výpočet anebo dopíše kus kódu pro programování. Teprve začínáme objevovat možnosti rozvoje AI a už jenom jejich náznaky v nás vyvolávají sebezáchovné pudy.

Když totiž zvážíme, kolik času zbytečně strávíme s tím, jak vlastně na věci přijít, jak je uchopit či popsat, bojíme se v podstatě toho, že by nám tato technologie daleko rychleji umožnila stát se lepšími lidmi.

Mnoho z nás fascinují koučové a jejich posuny naší mysli, přetahujeme se pozorností o to, kdy a kdo z nás byl na retreatu či workshopu well-beingu. Ale, co když narazíme na možnost neodkládat svá rozhodnutí? Co když narazíme na možnost posunu vpřed způsobem, který nebude poskytovat ochranu výmluv, kterých máme vždy na všechno plné šuplíky?

Podle studie společnosti Accenture, která zkoumala 1 500 firem ve 12 odvětvích, spolupráce mezi člověkem a AI může vést k výraznému zlepšení výkonu organizací. Například firmy, které používají AI pro zlepšení zákaznického servisu, dosahují vyšší spokojenosti zákazníků a nižších nákladů.

A firmy, které používají AI pro podporu rozhodování, dosahují vyšších příjmů a lepších strategických výsledků. A ty firmy, které používají AI pro zvýšení produktivity, dosahují vyšší rychlosti a kvality práce.

Abychom plně využili potenciál spolupráce mezi člověkem a AI, je třeba se naučit, jak efektivně a komplementárně kombinovat naše rozdílné schopnosti.

Jak píší H. James Wilson a Paul R. Daugherty v článku pro Harvard Business Review, člověk má přednost v oblastech, jako je vedení, týmová práce, kreativita a sociální dovednosti, zatímco AI má přednost v oblastech, jako je rychlost, škálovatelnost a kvantitativní analýza. Společně však mohou vytvořit obrovskou synergii, která přináší lepší řešení než každý z nich samostatně.

Uvědomil jsem si, že mám buď velké štěstí, s kým o AI hovořím, anebo že jde o prostě jen výjimečnou skupinu osob. A ano. To byl ten důvod. Jsou podstatně jiní v tom, jak se staví ke své práci. V tom, jak jen v každém okamžiku svého života používají svou hlavní pracovní sílu – kreativitu. A preferují namísto pouhého řízení (drcení) taktéž spolupráci.

Pouhá dvě slova. Definující život naprosto jinak, než je většina společnosti zvyklá. Dosud zvyklá. To je totiž nakonec to, co dostalo člověka až k objevu AI a jeho využití. To, co hnalo lidi od objevu nástěnných maleb v Altamiře, přes stavby megalitických staveb, přes pyramidy až po sochy Moai. Kreativita a chuť spolupracovat.

A stejně, jako byl objevem otisk ruky umělce na stěně jeskyně, je nyní vstup umělé inteligence do našeho života něčím přelomovým. O tom, jak vysoké to tempo je, svědčí nárůst uživatelů aplikace ChatGPT, kterou v lednu roku 2023 používalo již 100 milionů uživatelů. Pouhé dva měsíce po svém spuštění.

Proto je důležité, abychom se nechali vzdělávat a připravovat na nové dovednosti a role, které budou vyžadovány v budoucnosti. Prostě AI bude taková, jakou ji MY budeme chtít mít. My jsme její tvůrci. My všichni, kteří do ní přispíváme.

Spolupráce mezi člověkem a umělou inteligencí je nejen možná, ale i žádoucí. Může nám pomoci řešit složité problémy, zlepšit kvalitu života a dosáhnout většího pokroku.

Ale hlavně musíme chtít rozvíjet naši kreativitu, která je tím, co nás odlišuje od strojů a co nám umožňuje tvořit smysluplné vztahy a hodnoty. Spolupráce mezi člověkem a umělou inteligencí je tedy nejen výzvou, ale i příležitostí pro náš osobní i společenský rozvoj.

Jak píše Margaret Bodenová ve své knize The Creative Mind: Myths and Mechanisms, kreativita je schopnost přicházet s novými a původními nápady, které jsou zároveň vhodné a cenné pro daný kontext. Kreativita nám umožňuje objevovat nové možnosti, řešit problémy a naplňovat náš lidský potenciál.

AI může také analyzovat naše preference, zájmy a osobnost a doporučit nám aktivity, kurzy nebo zdroje, které nám pomohou rozvíjet naše talenty a dovednosti. AI může být také naším partnerem, se kterým můžeme sdílet naše nápady, získat od něj zpětnou vazbu a společně tvořit lepší řešení!

Ale. Pořád bude platit, že jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá. Umělá inteligence nám nemůže nahradit naši kreativitu, ani nás zbavit naší odpovědnosti za její rozvoj.

Musíme si uvědomit, že AI je stále omezená naším programováním, daty a cíli, a že nemůže pochopit ani vyjádřit plnou hloubku a šíři našich lidských zkušeností a emocí.

A bylo dobré si také uvědomit, že AI nám nemůže dát smysl našeho života, ani nás motivovat k tomu, abychom se neustále učili a zdokonalovali. To musíme udělat sami.

Stanovit si vlastní cíle, hodnoty a vize, a hledat způsoby, jak je realizovat. Musíme si také najít čas a prostor pro naši vlastní kreativitu, a ne se spoléhat pouze na to, co nám AI nabídne. Musíme být ochotni experimentovat, riskovat a zkoušet nové věci, i když to znamená selhání nebo nejistotu.

Spolupráce mezi člověkem a umělou inteligencí je výzvou, ale i příležitostí pro náš osobní i společenský rozvoj. Abychom ji naplno využili, je dobré si udržet a rozvíjet kreativitu, která je tím, co nás odlišuje od strojů a co nám umožňuje tvořit smysluplné vztahy a hodnoty. Třeba právě s AI.

Je úžasné, že jsme se setkali. Nyní máme naději na pokrok. Takže konec couvání vpřed.

Zdroje: