Umělá inteligence trochu jinak: Dataismus moci

Organismy jsou biochemické algoritmy. Elektronické algoritmy jsou nastaveny stejně, jen v jiné části hmoty. To, co je obě spojuje jsou data. To, z čeho by se nám měl zatajit dech je myšlenka, že až s pomocí umělé inteligence pochopíme naši biomechaniku, tedy svaly, kostru, hormony, atp. budeme s její pomocí moci vytvořit spoustu jistě zajímavých věcí, ne-li rovnou nového člověka.

Pomocí stejných nástrojů by se dalo analyzovat vše. Od viru, přes vědce zkoumající buňky až po jadernou energii by vše mohl analyzovat jeden celek. AI neboli umělá inteligence. A na vše by mohla vlastně používat jen jeden algoritmus. Jak by se asi zrychlil výběr z velkého množství dat, když by se zkrátilo klasické vědecké zkoumání, ověřování a příprava vědeckých teorií na ždibec současné doby? Když by k porozumění stačilo jen konzumovat předaná data, jež by prošla AI neboli umělou inteligencí?

Další rozvoj lidského poznání je prý odsouzen k zániku. Lidský mozek nemá takovou kapacitu, aby se při stále se zvětšujícím datovém zatížení nezahltil a nezkolaboval. Což už se v reálném světě často děje. Prostě máme každý svou určitou kapacitu. Své možnosti. Civilizace si tak díky obrovským kvantum dat ani neuvědomuje, jak pomalu hloupneme. Nároky na špičkový výkon dnes omezují lidské schopnosti adaptace víc, než si dovolíme představit. Úzce zaměřený směr ještě zvládáme, ale renesančních osobností je čím dál méně.

Za strůjce dataismu se považuje matematická informatika a biologie. Vše v v nich má svoje určité role, součástky či molekuly. A všechno jsou data, spravují se bud řízeně (např. systém města a jeho dopravy) či neřízeně (živočichové).

Procesory nebo mozek se rozhodují sami na základě dat. A aby každý systém fungoval, musí data volně proudit. Jestliže data proudí v systému, který je založen na principu volné soutěže, dá se případný omyl v zadávání či zpracování dat vykompenzovat tím, že si na špatném rozhodnutí jednoho procesoru smlsne jiný algoritmus. Situace je zachráněna, zítra přivezeme rohlíky z jiné pekárny.

Když by však o všem rozhodoval jen jeden procesor – takováto chyba by mohla mít katastrofální dopad biblických rozměrů. Už proto jsou dnes tak populární konspirační teorie vskutku směšné. Protože - zkusme si vypůjčit model řízení dopravy jednoho velkoměsta k naznačení složitosti světa a toku dat v něm; je potom představa konspirátorů o tom, že svět řídí jedna sekta bohatých chlapíků s mobily a kalkulačkami, jaksi mimo tabulky pro idiocii.

Mimochodem už jsme tenhle systém jako lidi pod názvem komunismus vyzkoušeli a výsledek nijak neohromil. To je jedno varování pro budoucnost. Centrální řízení dat snižuje jejich využitelnost a šíření.

Proto je dobré si zavčas uvědomit, kde spočívá moc. I demokracie a diktatura jsou vlastně příklady využití dat, jen každý jiným způsobem. Demokracie na rozdíl od těch centrálně řízených systémů společnosti spoléhá spíše na decentralizaci. To se ukázalo na konci 20. století. Liberalismus demokracie prostě fungoval lépe nežli diktatury. Jenže, co bude dnes?

Veškeré parlamenty a další rozmanité politické instituce vytvořené ke správě státu si s obrovským nárůstem dat nevědí rady. Ale hlavně začínají svým provozem a procesy za technologickým rozvojem silně zaostávat. Vždyť tyto instituce vznikly v období nástupu parních strojů. Zatímco se od této doby rychlost projednávání zákonu v parlamentech nijak nezrychlila, vědeckotechnická revoluce šlápla na plyn a ujíždí všem mílovými kroky. Za vteřinu. A tak nad ní začínají nejenom zvolení zástupci, ale i voliči naprosto ztrácet kontrolu.

Zkusme příklad. Kybernetický prostor začal hrát v životě lidí takovou roli, že skoro nahrazuje ten reálný. A internet je svobodný prostor, který začal definovat život, aniž jsme měli možnost do jeho vývoje, jakkoliv zasahovat. Hlasování, jakože volby o internetu nikdy neproběhly, několik inženýrů nadefinovalo první web a už to jelo.

No a tím, jak je svobodný a neregulovaný je celkem mimo tzv. suverenitu jakéhokoli státu, což v očích mnoha lidí opět oslabilo tzv. tradiční společnost. Internet ignoruje hranice, nedbá na soukromí, nezná tajemství. Vlády mnoha zemí se o regulaci internetu sice baví, ale než se k tomu kdy, kdo z nich odhodlá, bude internet opět o kus dál. Na rozdíl od něj jsou totiž vlády a parlamenty zavaleny daty, které zpracovávají zoufale pomalu.

Nikdy v dějinách lidstva nevěděli současné řídící systémy států tolik o světě jako víme my dnes. Mají spousty dat. Proč potom opakují stále ty stejné chyby jako jejich předchůdci? Politici nestačí data zpracovávat a většina voličů se naprosto nevyzná ani v matematické informatice natož pak v biologii, takže čekat na jejich vlastní názor by bylo zbytečné.

Umělá inteligence a s její pomocí stvořené biotechnologie promění jak ekonomiku, tak možná i nás. Naše tělo i mysl. Ale nikdo o tom raději moc nemluví. Protože tím, jak stále rychleji ztrácíme nad věcmi veřejnými kontrolu, nedaří se nám vytvořit aspoň trochu smysluplný obraz budoucnosti. Běžný volič jen zírá, jak rychle se kolem nich všechno mění a oni netuší ani jak a proč.

A že by je nějaká vláda připravovala na výzvy zítřka, co už jsou možná dnes tady? A pak se divíte, když někdo křičí, že s nástupem umělé inteligence přijdeme o demokracii? Asi ano, v té podobě, v jaké ji zatím známe. Protože to, co spolehlivě nasírá voliče průřezově všemi kontinenty je fakt, že oni vlastně neví, kdo teda v tom mega světě plném dat vlastně za co odpovídá. A kdo o čem rozhoduje. A věřte pak někomu, když je tu všude čím dál větší bordel, že?

Všichni politici, moci chtiví rebelové, ale i diktátoři se snažili zbourat starý svět a stvořit svět nový. Nicméně se pořád všichni chovají tak, jako by se od konce druhé světové války nic nezměnilo. Technika se však vyvíjí tak rychle, že si politika dává čím dál víc času na správu věcí, tedy se věnuje byrokracii, ale vůbec žádný čas nedává na tvorbu vizí. Jistě je třeba zaplatit dobře učitelům, snažit se o to, aby nepraskaly v zimě vodovodní roury, ale kde bude naše civilizace za třicet let, to nikdo z nich netuší. Vlády a parlamenty sice svět spravují, ale nikam jej nevedou.

A potom přijde ChatGPT, což ještě vůbec není žádná umělá inteligence a všichni jsou z ní perplex. Jsme hotoví z jazykového slovníku. A ten nám ukazuje, jak málo jsme připraveni na to, vládnout tomuto světu. Neumíme totiž vládnout dobře ani sami sobě, tak jak bychom mohli chtít to samé po ostatních. Svět začíná a končí u každého z nás.

Krátkozraká politika a vyspělá technika se dnes potkávají na křižovatce dějin. Měli bychom se rychle začít v tom našem daty zahlceném světě sami orientovat, a hlavně jej začít sami tvořit. Je jedno jak. Jakkoliv. Co dělat? Cokoliv. Ale zkusme být aspoň trochu pro svět a lidi v něm užiteční.

Pokud totiž jeden režim řízení selže, nahradí jej jiný algoritmus. Je otázka, kdo jej vybuduje a kdo v něm bude vládnout. Co se narodí z toho symbolického velikonočního vajíčka za pár let?

Když se tak zamyslíme nad posledním stoletím, se všemi jeho revolučními sliby, jež skončili jako Katyně, Terezín nebo Osvětim, řeknete si, jestli by to pro nás vlastně nebylo i lepší? Ta vláda umělé inteligence.

Ale zkusme se zamýšlet už nyní nad tím, co se bude dít, až začne jednou ten nový algoritmus vyhodnocovat efektivitu jednotlivých součástí systému společnosti. Co se stane až dojde na posouzení našich dat a našeho přínosu pro lidstvo a svět a život v něm?

PS: proto jsem se připojil k tomuto otevřenému dopisu: Pause Giant AI Experiments: An Open Letter - jehož český překlad je zde: Naléhavá výzva hvězd IT: Zastavte vývoj umělé inteligence, jde moc rychle.

Zdroje: