Zkreslená bolest: Genderová diskriminace ve zdravotnictví

Problém, o kterém se nemluví dostatečně

Genderová nerovnost se prolíná mnoha aspekty života, a zdravotní péče není výjimkou. Výzkumy a osobní svědectví žen ukazují na alarmující trend – bolest žen je ve zdravotním systému často podceňována, ignorována nebo zaměňována za psychické problémy. Tento jev není pouze nešťastnou náhodou, ale je hluboce zakořeněn ve společenských stereotypech a předsudcích, které ovlivňují rozhodování lékařů. Podívejme se na to, jak se lékaři staví k bolesti u mužů a žen, a proč je nutné tyto předsudky odstranit.

Genderové předsudky v lékařské péči

Jedním z hlavních problémů, které ženy zažívají, je, že jejich bolest je často interpretována jinak než u mužů. Studie z různých zemí ukazují, že ženy na pohotovosti, kterým nahlásí akutní bolest, čekají déle a méně často dostávají účinné léky proti bolesti než muži. Například výzkum ze Švédska zjistil, že ženy jsou na pohotovostních odděleních méně často klasifikovány jako urgentní případy a čekají na lékaře výrazně déle než muži s podobnými symptomy.

Další studie ukazují, že ženy jsou častěji než muži odkazovány na psychiatrii a dostávají léky proti úzkosti, i když jejich symptomy jasně ukazují na fyzické onemocnění. Tento přístup má často vážné důsledky – zpoždění diagnostiky anebo nesprávná léčba mohou totiž vést k zhoršení zdravotního stavu a v extrémních případech i k úmrtí.

Zdroje předsudků: Biologie nebo společenské normy?

Existují argumenty, že odlišné zacházení s muži a ženami je založeno na biologických rozdílech. Například estrogen ovlivňuje vnímání bolesti a reakce na léky, což může vést k odlišným léčebným postupům. Nicméně i přesto zůstává otázkou, proč jsou ženy častěji považovány za pacientky s psychickými problémy, zatímco mužům jsou poskytovány léky pro tělo. Výzkumy také ukazují, že ženy mají nižší toleranci k bolesti než muži, což však nezbytně neznamená, že by měly být právě jejich bolesti ignorovány nebo zaměňovány za úzkost.

Klinické studie až do 90. let byly často zaměřeny na muže, což vedlo k vytváření lékařských standardů, které nezohledňují specifické potřeby žen. Přestože se nyní situace zlepšuje a některé zdravotní instituce vyžadují zahrnutí žen do výzkumu, tyto změny přicházejí pomalu a jejich dopad je zatím velmi omezený.

Důsledky ignorování bolesti: Příběhy, které nelze přehlížet

Jedním z tragických případů je příběh 22leté ženy z Francie, která zavolala záchrannou službu s tím, že její bolest břicha byla nesnesitelná. Operátor ji však bagatelizoval a žena zemřela o několik hodin později na mrtvici, což by se dalo předejít, kdyby její bolest byla brána vážně. Tento příběh není ojedinělý. Zpoždění diagnózy a nesprávné léčby vedly k mnoha podobným případům, kdy ženy trpěly zbytečně, protože jejich bolest nebyla brána vážně.

Bohužel i má bývalá žena byla vystavena podobnému posudku lékaře z pohotovosti, který ji přijel vyšetřit pro velké bolesti v podbřišku k nám domů. Byla v osmém měsíci těhotenství. Poplácání po bříšku a sdělení lékaře záchranky: „… musíte něco vydržet, to jsou jen zaražené větry“, nemělo na její bolest kupodivu jakýkoliv vliv. Popadl jsem souseda a ženu a ihned po odjezdu záchranky jsme ji odvezli do porodnice, kde ji byla ihned diagnostikována ledvinová kolika, kterou se naštěstí podařilo zastavit a zachránit ji i naše dítě. Prý jsme přijeli za minutu dvanáct.

Další příběhy svědčí o podobném přístupu. Ženy s onemocněním, jako je endometrióza nebo srdeční choroby, musí často čekat léta, než jsou jejich symptomy správně diagnostikovány. Mnoho žen popisuje, jak byly jejich bolesti zlehčovány jako psychické problémy, přičemž lékaři jejich stížnosti nebrali vůbec vážně.

Jak změnit systém?

Abychom odstranili tyto předsudky, je nutné provést systémové změny ve zdravotnictví i ve společnosti. Je nezbytné, aby lékaři dostali lepší vzdělání v oblasti genderových rozdílů v medicíně, a aby se více zaměřili na personalizovanou péči. Výzkum ukazuje, že pokud by lékaři léčili pacienty na základě jejich specifických potřeb, včetně biologických a psychosociálních faktorů, výsledky by byly mnohem lepší.

Důležitým krokem je také zvýšit povědomí mezi samotnými pacienty. Ženy by měly být povzbuzovány k tomu, aby trvaly na adekvátní péči a aby si byly vědomy svých práv. Veřejné kampaně zaměřené na genderovou rovnost ve zdravotnictví by mohly pomoci změnit vnímání a zlepšit přístup k péči. Jenže zatím jsou to jen vlaštovky a k tomu, aby se něco změnilo, je třeba soustavný tlak.

Naděje na změnu

I přes všechna tato znepokojivá zjištění je zde prostor pro mírný optimismus. Mnohé zdravotnické instituce již podnikly kroky ke změně přístupu k ženám a bolesti. V posledních letech se lékaři stále více zaměřují na genderově citlivý výzkum a diagnostiku. Existuje také větší tlak na to, aby byly ženy zahrnovány do klinických studií, což povede k lepším výsledkům v léčbě ženských pacientek.

Prostřednictvím vzdělání, osvěty a systémových reforem můžeme dosáhnout toho, že se přístup k ženám ve zdravotnictví zlepší a bolest bude brána vážně bez ohledu na pohlaví. To by nejen zlepšilo kvalitu života pacientek, ale také pomohlo posílit důvěru ve zdravotnický systém jako celek.

Každá část našeho systému, každá součást společnosti, je důležitá – avšak zdraví patří k těm nejzásadnějším. Nejde o astronomické náklady na léčení, ale o změnu našeho vztahu k bolesti a k ženám, aby byla naše lidskost a pochopení na prvním místě.

Zdroje: