Školní rok končí! Jak vypadala vysvědčení z doby monarchie, první republiky a protektorátu?

Když se František roku 1897 v Čisté u Rakovníka narodil, slavila povinná docházka v Rakousku Uhersku teprve 28 let. Do první třídy nastoupil v roce 1903 jako šestiletý.

Vysvědčení se v této době vydávala kvartálně. Žáci tedy měli ze školního roku ve vysvědčení celkem čtyři známky z každého předmětu. Vysvědčení z obecné školy prvního stupně byla vydávána v českém jazyce. Za povšimnutí stojí ručně dopsaný předmět němčiny.

První dochované Františkovo vysvědčení je až ze třetí třídy, tedy z roku 1906. Děti v té době navštěvovaly obecné školy, které vznikaly právě na základě říšského zákona o osmileté školní docházce z roku 1869.

Druhý stupeň školní docházky už František začínal roku 1910 v Podbořanech, tehdy nazývaných německy Podersam. Z Čisté asi třicet kilometrů na severozápad a už se jednalo o velký rozdíl. Vysvědčení zde dostávaly děti v němčině i jejich jména se již psala německy. Tehdy se již jednalo o oblast Sudet, obývaných převážně Němci. Tiskopis zůstal stejný, jen němčina už přirozeně nebyla dopisována ručně.

V této době se děti učily předměty, jejichž názvy se již dnes nepoužívají a nauka se rozdělila do více kategorií. Například přírodozpyt byla nauka o fyzice a zároveň chemii. Nauka o tvarech měřických je geometrie. Tehdy nechyběla samozřejmě nauka o náboženství. Druh vyznání se samozřejmě udával i do osobních informací o studentovi či studentce.

Dle školského zákona vydaného roku 1869, měli i rodiče školou povinných dětí spoustu povinností, kde se jejich nedodržení trestalo jak finanční pokutou, tak uvězněním. Každé školní vysvědčení obsahovalo i druhou stranu s instrukcemi, jaká práva a povinnosti se rodičů svých potomků týkají. Vlastně se toho od dob monarchie tolik nezměnilo. Stejné byly v německém i českém jazyce. Vysvědčení byla přes sto let srolována do ruliček, omluvte tedy prosím kvalitu fotografií.

Hlavní důraz byl kladen na důvody případné nepřítomnosti dítka ve škole. Jak jest vidno na Františkově vysvědčení z roku 1906, zameškal pouze šest a půl dne z celého školního roku. Tomu se v dnešním světě nelze ani přiblížit. Dnes si dítko řekne, že mu není dobře a do školy nemusí. Rodiče mi jistě dají za pravdu.

Kromě relevantních důvodů, jako je například nemoc, zde figuruje důvod, který se za omluvenou nepřítomnost nepovažuje. A tím je sice nepřítomnost kvůli využití dítka pro domácí, rolnické nebo živnostenské práce. Podnikající rodiče své děti k tomuto využívali zřejmě zcela běžně, zejména v devatenáctém století, kdy slavil tento zákon své začátky.

Pokuta, která se mohla rodičům za neomluvenou absenci dítka ve vyučování vystavit, čítala dvě až deset korun. Jedna rakouská koruna byla vyrobena ze stříbra v poměru 0,835. Chleba stál v průměru dvacet haléřů a průměrná měsíční mzda byla 700 korun. Pokud neměli na zaplacení, mohl se peněžitý trest proměnit v trest odnětí svobody až na 24 hodin. Pokud by se prokázal důvod absence dítka ve škole jako ziskuchtivost, mohl být peněžitý trest navýšen až na 20 korun a odnětí svobody na 48 hodin.

Po ukončení studií narukoval František do armády. Začala první světová válka a tento mladý muž procestoval s armádním plukem celé tehdejší Rakousko-Uhersko. Dostal se do dnešního Chorvatska, Černé Hory, Maďarska, Rakouska a nakonec jako legionář do Ruska. Do své vlasti zasílal stovky pohlednic ze všech míst, které jako voják navštívil. A všechny se dochovaly do současnosti.

Píše se rok 1934 a do první třídy smíšené obecné školy v Čisté dochází Magdalena Zimmerhaklová, dcera Františka. Monarchie je už poměrně dávnou minulostí a školský systém se dostatečně reformoval, jen aby byl za necelých šest let opět zcela zničen a vrácen do doby prosazování německého jazyka na našem území.

Školy tehdy věnovaly dětem upomínku na jejich první cestu do vyučování v podobě tištěného diplomu s malbou podle originálu Quida Mánesa, jenž byl českým malířem, který se narodil roku 1828, tedy přesně o sto let dříve než Magdaléna. Malba vyobrazuje maminku a dvě děti, z nichž to mladší se zrovna chystá na svůj první školní den. Upomínka byla tehdy podepsána ředitelem školy a třídním učitelem. Vystavila ji zemská komise pro péči o mládež v Praze 3 roku 1934.

Z hlavních předmětů této doby zůstalo samozřejmě náboženství, které zrušila až komunistická strana po roce 1948. Od vyšších tříd přibyla občanská nauka a v nižších prvouka. Tento model se v zásadě jen málo změněný dochoval až do současnosti.

Však pojďme zpět do první republiky. Chlapci se učili ruční práce a dívky měly nauku o dívčích pracích a domácím hospodářství. Němčina je z předmětů pryč, současně ale nepřibyl žádný jiný cizí jazyk. Alespoň ne v obecných školách.

Magdaléna vychodila 8 let povinné školní docházky do obecné školy, ze které dostala propouštěcí vysvědčení v roce 1942. To bylo jak v českém, tak německém jazyce. Dalšího studia se jí dostalo až po válce, na gymnáziu, kde musela předložit tzv. Vysvědčení zachovalosti, jenž bylo tehdejší obdobou výpisu z trestního rejstříku. Poválečné období bylo velmi divoké a všudypřítomný byl zejména společenský chaos a administrativní mlha, neboť po německých okupantech v Českých zemích nezůstal kámen na kameni.

V roce 1961 zakončila svá studia Magdaléna vysvědčením o absolvování pedagogické školy pro pracující lid. O pět let později měla dceru Dagmar, která žila až do roku 2021 a pečlivě uchovávala všechny rodinné dokumenty svých předků.

zdroje:

vysvědčení: vlastní originály

1. www.stribrnakoruna.cz

2. https://cs.wikipedia.org/wiki/Quido_M%C3%A1nes