Článek
Po dvou silných vládách přišel pád. A to pořádný. Přemyslovci v 10. století představovali ambiciózní, tvrdý a pragmatický rod. Boleslav I. nechal zabít vlastního bratra svatého Václava. Jeho syn Boleslav II. se sice do dějin zapsal jako „Pobožný“, ale s vyvražděním Slavníkovců v roce 995 neměl morální problém. A pak přišel jeho syn, ten nejhorší ze všech Boleslavů na českém knížecím stolci - Boleslav III. Ryšavý. Člověk, který neděsil jen své okolí, ale zničil respekt, který si Přemyslovci dlouhá léta budovali.
Bratři, zrada a kastrace
Boleslav III. se narodil někdy v 60. letech 10. století jako nejstarší syn Boleslava II. a jeho manželky Adivy. Jeho otec vládl železnou rukou, ale s důrazem na moc, církev i mezinárodní politiku. Byl to on, kdo nechal povraždit celý konkurenční rod Slavníkovců, aby sjednotil Čechy pod Přemyslovskou korunou. A když v roce 999 zemřel, zanechal zemi na vrcholu moci. Ovládal nejen Čechy, ale i části Moravy, Slezska a možná i Slovenska. Jenže zanechal ji i ve špatných rukou. Boleslav III. byl všechno, jen ne vůdcem. Chyběla inteligence, soudnost i strategické myšlení. A co je horší, tak i základní lidskost.
Zpočátku měl výhodu prvorozenství. Ale vláda mu nevoněla. Hned po otcově smrti vypukly konflikty s mladšími bratry Jaromírem a Oldřichem. Místo toho, aby je zapojil do vlády, tak v nich viděl konkurenci. Boleslav III. se rozhodl, že nejlepší způsob, jak bratrům zabránit v nároku na trůn je kastrace. A nechal vykastrovat svého bratra Jaromíra. Nešlo o trest nebo obranu. Šlo o preventivní útok. Cílem bylo znemožnit Jaromírovi nejen zplodit potomky, ale také symbolicky ho ponížit a vyřadit ze hry navždy. Bratři uprchli nejspíš do Bavorska. Zároveň Boleslav III. absolutně nezvládal domácí politiku. Jeho brutalita byla tak bezcílná, že se proti němu brzy obrátila celá šlechta, včetně významného rodu Vršovců. Když se je pokusil zlikvidovat, sám si pod sebou podřízl větev.
Rozsah moci Přemyslovců před nástupem Boleslava III. na český knížecí stolec
Nejhorší Přemyslovec? Možná i nejhorší vládce české historie
Roku 1002 byl Boleslav vyhnán z Prahy. Vršovci, šlechtici a církevní představitelé, kteří ho nemohli dál snést, mu dali jasně najevo, že jeho éra skončila. A tak utekl do Polska. Tam se ho ujal Boleslav Chrabrý, jeden z nejmocnějších mužů tehdejší střední Evropy. Na chvíli se zdálo, že se mu podaří návrat. Chrabrý mu pomohl s vojenskou silou dobýt zpět trůn. Jenže Ryšavý opět nedokázal vládnout. A hlavně jeho mstivost byla bezbřehá. Nechal povraždit některé Vršovce, kteří se mu postavili do cesty, což vyvolalo další vlnu odporu.
Boleslav Chrabrý brzy pochopil, že podporovat takového panovníka je ztráta času. Český trůn měl hodnotu, ale Boleslav Ryšavý byl spíše překážkou. A tak ho jednoduše odstranil. Jak přesně k tomu došlo, historici neví, ale jisté je, že Boleslav III. skončil v polském vězení na více než třicet let a tam pravděpodobně i zemřel. Zatímco Boleslav I. si podmanil Čechy a založil stabilní stát, a Boleslav II. upevnil moc Přemyslovců i církve, Boleslav III. Ryšavý stihl během dvou let rozložit, co dva předchozí Boleslavové budovali několik dekád. Když zemřel někdy kolem roku 1037 už o něj nikdo nestál. Ani rodina, ani nepřátelé. Jeho jméno zůstalo v dějinách ne jako hrdina, ale jako příklad totálního selhání. Byl nejspíš jediným z významných Přemyslovců, kterému se podařilo tak dramaticky ztratit důvěru všech vrstev společnosti, včetně vlastní rodiny a zavedl zemi do velkého chaosu.
Zotavování dynastie
Po Boleslavovi III. se trůn rychle střídal. Na chvíli se moci chopil Vladivoj, který byl údajně potomek Přemyslovců, ale brzo zemřel. Poté se na scéně objevil opět Boleslav Chrabrý, který Čechy dočasně ovládl než byl vyhnán. Teprve po letech exilu se vrátil Jaromír a později Oldřich, ti dva bratři, které jejich starší bratr chtěl zničit. Vrátila se na scénu původní dynastie. A nebyla to žádná pohádka. Přemyslovci museli nejdříve získat zpět důvěru, a to i přesto, že krve vlastního rodu už bylo dost prolito. Do popředí vystoupil Jaromír, muž, který si s sebou nesl hrůznou vzpomínku. Kastraci na příkaz vlastního bratra. Přesto se v roce 1004 stal knížetem. S pomocí římského císaře Jindřicha II. se vrátil do Čech, ale vláda to byla složitá a krátká. Zemi měl v troskách, spojenectví byla křehká a jeho autorita nijak zvlášť silná. Navíc nad ním visela těžká daň. Byl bezdětný a stále čelil pletichám mocných šlechtických rodů.
Vykastrovaný kníže zažil neobvyklý a turbulentní politický osud. Na český trůn byl dosazován hned několikrát. Poprvé se stal knížetem v roce 1004 s pomocí německého císaře, který ho podporoval proti Boleslavovi III. a chaosu v zemi. Jeho vláda byla silně závislá na císařské ochraně, což oslabovalo jeho samostatnost jako panovníka. V roce 1012 byl sesazen vlastním bratrem Oldřichem, který ho nechal krutě oslepit a poslal do vyhnanství. Přesto se Jaromír v roce 1033 ještě jednou vrátil na trůn, opět díky císařské intervenci. Vydržel ale vládnout jen krátce, než byl znovu odstaven.
Jaromír vládl sice jen do roku 1012, ale právě on položil základy k návratu důvěryhodnosti Přemyslovců. Uklidnil zemi po éře šílenství a otevřel dveře svému mladšímu bratrovi Oldřichovi. Nebyla to ovšem bratrovláda dvou nerozlučných bratrů, ale i nepřátel. Nakonec byl Jaromír zavražděn Vršovci a nešlo o žádný rychlý konec ve válečné vřavě. Jaromír byl probodnut dýkou na latríně, doslova při vykonávání potřeby, údajně měl být „v sedě na stolici“ zabit najatým vrahem. Tento brutální akt, ačkoli šokující, nebyl v tehdejší době zcela výjimečný, politika Přemyslovců byla nemilosrdná. Smrt Jaromíra tak uzavřela krvavou kapitolu bratří, kteří se navzájem vyvražďovali, a zároveň odstartovala novou éru pod taktovkou nového silného vládce.
Přepadnutí Jaromíra Vršovci
Po nástupu Oldřicha na český trůn kolem roku 1012 se situace v zemi skutečně začala stabilizovat. Po předchozích letech plných vnitřních sporů a bojů o moc nastalo období určitého uklidnění. Za jeho vlády se obnovily vztahy se Svatou říší římskou a Čechy se znovu dostaly do příznivější mezinárodní pozice. Oldřich také úspěšně rozšířil území. Nejznámější je znovudobytí Moravy, která byla dočasně mimo kontrolu Prahy. Obnova moci nad tímto regionem přispěla k větší soudržnosti českého státu. Zároveň docházelo k posílení křesťanství a vlivu církve, což napomáhalo kulturnímu i společenskému rozvoji. Oldřichova vláda tak i přes tvrdé začátky přinesla zemi tolik potřebnou stabilitu a směřovala ji k větší jednotě. Přemyslovci v následujících letech neustále posilovali, a nakonec se vypracovali až na dědičné krále. Byť Boleslav III. přinesl velkou krizi tak se Přemyslovcům povedlo z ní vyváznout.
Zdroje:
https://dvojka.rozhlas.cz/47-schuzka-cesky-stat-v-ohrozeni-boleslav-iii-jaromir-oldrich-7938288
https://www.geni.com/people/Boleslaus-III-duke-of-Bohemia/6000000000769151340
https://panovnici.estranky.cz/clanky/boleslav-iii.-rysavy.html
https://cs.wikipedia.org/wiki/Old%C5%99ich_(kn%C3%AD%C5%BEe)
https://cs.wikipedia.org/wiki/Jarom%C3%ADr_(kn%C3%AD%C5%BEe)
