Před 170 lety přišlo Irsko o svou budoucnost. Dnes mohlo mít desítky milionů obyvatel

Irsko v té době již dávno nebylo samostatnou zemí. Bylo pevně součástí Spojeného království. Tedy spojení Anglie, Skotska, Irska a Walesu pod jednou korunou a jedním parlamentem se sídlem v Londýně. Tedy do nejvýznamnějšího impéria všech dob, které se začalo proměňovat v globální velmoc, která hrála o třídu vyšší ligu než všechny ostatní země.

Londýn byl centrem světového obchodu, britské námořnictvo ovládalo oceány a průmyslová revoluce měnila krajinu i každodenní život běžných lidí. Jenže tato sláva a dynamika se na západě ostrovního království odrážela jen částečně. A právě tato nerovnováha připravila půdu pro jednu z největších tragédií v historii ostrovů.

Abychom si dokázali uvědomit rozložení tehdejší populace tak pro srovnání největším regionem byla Anglie, která měla při sčítání lidu roku 1841 necelých šestnáct milionů obyvatel. Naopak nejmenším byl Wales, který měl pouze necelý jeden milion, ale měl svou roli v těžbě uhlí a průmyslové výrobě. Skotsko mělo přibližně 2,5 milionů obyvatel a velká část populace žila na venkově. Skotové sdíleli s Irskem problémy chudoby a migrace. Mnozí Skotové odcházeli do Severní Ameriky, i když v menší míře než Irové.

A pak tu máme Irsko, v polovině 19. století to byl domov pro více než 8 milionů obyvatel, což znamenalo, že v poměru k rozloze bylo hustěji osídleno než Anglie. Odhady uvádí, že těsně před vypuknutím hladomoru mělo kolem 8,5 milionů obyvatel. Pro porovnání, tak dnes má Skotsko 5,5 milionů obyvatel, což je 100% nárůst populace během jednoho a půl století. Naopak Irsko, které mělo tehdy 8,5 milionů, tak dnes má 5,38 milionů obyvatel a Severní Irsko 1,7 milionů obyvatel, což znamená, že za více než posledních 150 let stále ostrov nemá tolik obyvatel jako měl přibližně v roce 1850. Přitom populace všude ve světě raketově rostla.

Formálně bylo Irsko jednou z rovnocenných částí Spojeného království. V praxi však bylo vnímáno jako problémový region. Chudý a převážně katolický, tedy zcela odlišný od protestantské Anglie. Většina půdy byla v rukou anglických protestantů. Katoličtí rolníci, kteří tvořili většinu populace si půdu pronajímali, často v drobných a neudržitelných hospodářstvích. Tento systém vedl k tomu, že Irové žili na hranici existenční jistoty. Hlavně brambory byly klíčové, protože na malé výměře dokázaly uživit velkou rodinu. Jakmile však tato základní plodina selhala, celá struktura se zhroutila.

Irské zájmy byly v parlamentu často přehlíženy. Skutečné rozhodování probíhalo v Londýně. Polovina 19. století byla dobou obrovských změn. Na jedné straně přicházely technické inovace jako parní stroj, železnice, telegraf a moderní lodě. Na straně druhé přetrvávala hluboká sociální nerovnost. V Anglii rostla jako nová bohatá města, v Skotsku se proměňoval a rozvíjel průmysl. Wales těžil stále uhlí a železnou rudu. A Irsko? Tam jako by se čas zastavil. Místo továrních komínů tu dominovaly chalupy a na venkově místo strojů zemědělské nástroje.

Irsko zůstávalo převážně zemědělskou společností. Odhaduje se, že až 70 % obyvatelstva žilo přímo z půdy. Tento agrární styl žití byl posílen historickými okolnostmi. V průběhu 17. a 18. století probíhaly v Irsku konfiskace půdy katolickým Irům a docházelo k přerozdělování. Země byla rozdělena na panství, která patřila šlechtickým rodinám nebo bohatým majitelům půdy. Přelidnění venkova vedlo k tomu, že parcely se neustále dělily mezi potomky. Paradoxem bylo, že Irsko mělo úrodnou půdu a produkovalo obilí, maso i mléčné výrobky pro export do Anglie, ale velká část obyvatel byla odkázána na skromný záhonek brambor.

Ty se do Irska dostaly už v 16. století, ale masově se rozšířily až v 18. století. Ukázalo se, že tato plodina byla mimořádně výhodná, protože měla vysokou úrodu, dostatek živin a byla odolná a dobře skladovatelná. Byl to chleba všedního dne, tvořil základ jídelníčku, který byl doplňovaný mléčnými výrobky. Tato závislost však byla dvojsečná. Ve chvíli, kdy choroba zničila úrodu, nezůstala žádná alternativa. Chudé rodiny neměly rezervy ani možnost koupit jiné potraviny a exportní produkce obilí či dobytka mířila do Anglie, nikoli na místní trh.

Rodiny měly mnoho dětí. Děti představovaly pracovní sílu a zabezpečení na stáří. Porodnost byla vysoká, která v kombinaci s nedostatkem pracovních míst vedla k přelidnění. Problém začal vznikat již desítky let před vypuknutím hlavní krize. Postupně se začaly objevovat menší neúrody způsobené chorobami nebo špatným počasím. Poukazovalo to na problémy Irů, ale nikdy to nemělo celonárodní dosah.

V roce 1845 však přišla největší tragédie, bramborová plíseň, která byla do Evropy zavlečena pravděpodobně z Ameriky. Byla extrémně nakažlivá a dokázala během několika dní zničit celé pole. Hlízám dodala hnědou páchnoucí hnilobu, která činila úrodu nepoživatelnou. Plíseň zasáhla velkou část irské úrody. Lidé doufali, že jde o přechodný problém. Jenže brzy následovala ještě ničivější vlna, která zničila téměř celou sklizeň. A v dalších letech se situace neustále opakovala. To byl začátek katastrofy, která zcela změnila tvář Irska k nepoznání.

Zhruba třetina irské úrody byla zničena, znamenalo to, že část populace byla ohrožena, ale ne zcela všichni. V mnoha oblastech ještě lidé našli zásoby nebo si mohli koupit obilí. Britská vláda se snažila problém na počátku nepodcenit. Tehdejší premiér uvolnil obilí z vládních skladů a začal organizovat nouzovou pomoc. Do Irska dorazila kukuřice z Ameriky, ale nebyla oblíbená, protože vyžadovala dlouhé vaření a lidem připadala nezvyklá.

Situace se ale nepřestávala zhoršovat. Zásoby předchozích sklizní byly vyčerpány a rolníci neměli co jíst, ani čím zaplatit nájem. To vedlo k hladu, nemocem a zoufalství. Lidé nebyli schopni pracovat a hlad oslaboval imunitu obyvatel. Šířily se epidemie tyfu, úplavice a cholery. Nemoci zabíjely celé vesnice. Často lidé neumírali přímo hladem, ale na následní infekce. Britská vláda byla tehdy silně ovlivněna liberální ekonomickou teorií podle níž se stát neměl příliš vměšovat do hospodářství, aby nenarušil chod trhu.

Navzdory omezené pomoci Londýna se do Irska dostala pomoc z jiných koutů světa. Spojené státy organizovali sbírky a posílali lodě s potravinami. Osmanský sultán Abdülmecid údajně nabídl velkou finanční podporu, ale britská diplomacie mu doporučila dar snížit, aby nepředčil britskou královnu a zapojil se s pomocí i Vatikán, který byl veden tehdejším papežem Piem IX. Přesto tato pomoc nemohla nahradit systematické řešení.

Začala masová migrace. Mnozí Irové nasedli na přeplněné lodě směřující do Severní Ameriky. Podmínky byly strašlivé. Nedostatek jídla, špatná hygiena a nemoci. Úmrtnost na některých lodí dosahovala až desítek procent. Nejvíce emigrantů zamířilo do USA. Kanada přijala desítky tisíc lidí, i když mnozí zemřeli krátce po příjezdu. Část migrantů zamířila i do Anglie a Skotska, kde hledali práci v továrnách, tam se ovšem setkávali s diskriminací a bídou.

Do roku 1855 emigrovalo z Irska více než 2 milionů lidí. Emigrace pokračovala i po skončení hladomoru, protože země zůstala zničená a chudá. Přesný počet obětí je složité určit, ale odhady hovoří o přibližně 1 milionu mrtvých na hladomor nebo nemoci a další 2 miliony emigrantů, kteří se rozhodli odcestovat, ale spousta z nich zemřelo ještě během samotného hladomoru nebo krátce po něm.

Během několika let se tedy počet obyvatel snížil o téměř třetinu. Situace vedla k poklesu porodnosti, protože traumata z podvýživy a rozvratů rodin přetrvávala. Celé generace byly vymazány. Británie ztrácela důvěru. Před hladomorem byla irština jazykem venkova, ale po něm zejména kvůli vysoké emigraci z nejchudších oblastí se irština dramaticky oslabila a angličtina se začala stávat dominantní. Byla to rána, která navždy změnila tvář národa.

Zdroje:

https://www.britannica.com/event/Great-Famine-Irish-history

https://en.wikipedia.org/wiki/Great_Famine_(Ireland)

https://theses.cz/id/5rnyq1/18022725

https://www.memento-historia.cz/clanek/399/jeden-a-pul-milionu-mrtvych-co-zpusobilo-velky-irsky-hladomor

https://www.irishcentral.com/roots/history/generous-turkish-aid-irish-great-hunger

https://www.researchgate.net/publication/46430465_Ireland's_great_famine