Roztrhal ho grizzly a přátelé ho zradili. Zmrzačený Hugh Glass se plazil 300 kilometrů divočinou

Většina lidí zná příběh Hugha Glasse díky tváři Leonarda DiCapria, který za jeho ztvárnění konečně získal Oscara. Hollwoodský trhák Revenant sice nabídl profesionální vizuální kousek, ale v mnoha ohledech si historii upravil pro potřeby dramaturgie. Glass například neměl syna, kterého by mu zrádci zabili před očima, nepotřeboval ho. To, co ho hnalo vpřed, byla čistá vůle žít a neutuchající nenávist k mužům, kteří jej nechali v lese zemřít a ještě jej okradli. Hranice Ameriky na počátku 19. století nebyla místem pro slabé povahy. Byla to doba takzvaných „Mountain Men“, lovců kožešin a průzkumníků, kteří se na celé měsíce a roky nořili do neprobádané divočiny, kde platil jen zákon silnějšího a spolehlivá puška.

Hugh Glass se narodil pravděpodobně kolem roku 1783 v Pensylvánii, měl za sebou život jako z dobrodružného románu už dávno předtím než potkal osudného grizzlyho. Podle historických pramenů a legend, které se o něm šířily, a které on sám u táborových ohňů rád vyprávěl, začínal jako námořník. Během plavby v Mexickém zálivu byla jeho loď přepadena slavným pirátem Jeanem Lafittem. Glass dostal na výběr, buď se přidá k pirátům nebo zemře. Vybral si život a strávil několik let na pirátské lodi než se mu podařilo uprchnout na pobřeží dnešního Texasu.

Při útěku do vnitrozemí byl pro změnu zajat indiánským kmenem Pawnee. I zde unikl smrti jen o vlásek, protože měl být obětován, ale zachránil se tím, že načelníkovi daroval rumělku, kterou měl u sebe. Následně žil s kmenem Pawnee několik let, naučil se jejich jazyk, způsoby přežití v divočině a dokonce si našel indiánskou manželku. Právě tato zkušenost se později stala klíčová k přežití nemožného.

V roce 1822 vydal generál William Henry Ashley v novinách slavný inzerát, kde hledal sto podnikavých mladých mužů, kteří by se vydali proti proudu řeku Missouri k pramenům a strávili tam jeden až tři roky lovem bobrů a obchodováním. Bobří kožešiny byly tehdy tekutým zlatem. Nosily se z nich cylindry v celé vysoké společnosti v Evropě i na východním pobřeží Ameriky.

Glassovi bylo v té době už kolem čtyřiceti let, když se dobrovolně přihlásil. Byl vynikajícím stopařem a lovcem, takže byl přijat bez váhání. Expedice ale od začátku provázela smůla. V červnu 1823 narazila výprava na válečníky kmene Arikara. Tento mocný kmen kontroloval obchod na řece a nelíbilo se mu, že bílí lovci chtějí obchodovat s jejich nepřáteli výše proti proudu. Došlo k brutální bitvě, Indiáni zaútočili na lovce na břehu řeky. Během masakru zemřelo patnáct Američanů a mnoho dalších bylo zraněno. Sám Glass byl střelen do nohy.

Tento útok měl zásadní dopad na další události, znamenal totiž, že expedice musela opustit relativně bezpečné lodě na řece, rozdělit se na menší skupiny a vydat k cíli po souši, napříč nebezpečným územím plným znepřátelených kmenů. Byli odříznutí, paranoidní a ve stálém stresu.

Bylo pozdní léto roku 1823. Skupina pod vedením majora Andrewa Henryho, ve které byl i Glass, postupovala údolím řeky Grand River v dnešní Jižní Dakotě. Jako jeden z nejzkušenějších mužů, fungoval jako hlavní lovec expedice. Jeho úkolem bylo pohybovat se několik mil před hlavní skupinou, stopovat zvěř a zajišťovat jídlo. Pohyboval se tiše a obezřetně pralesním porostem u řeky. Pak ale udělal osudovou chybu, překvapil samici medvěda grizzlyho se dvěma mláďaty. Grizzly v 19. století než jej lovci zatlačili hluboko do hor a naučili bát se člověka s puškou, byl absolutním a nezpochybnitelným vládcem plání. Dospělý medvěd mohl vážit i půl tuny. Když samice uviděla Glasse v blízkosti svých mláďat, nevarovala jej, ale okamžitě zaútočila.

Hugh stačil vypálit jedinou ránu ze své jednoranné pušky. Kulka sice medvědici zasáhla, ale obrovské zvíře to nezastavilo. Než mohl vytáhnout nůž, medvědice na něj dopadla. Začal nerovný a zoufalý boj o život. Medvědice ho trhala drápy a kousala, útok grizzlyho není čisté zabití, je to chaotické trhání, lámání kostí a drcení tkání. Když muži z expedice, kteří uslyšeli výstřel a řev dorazili na místo, naskytl se jim hrůzný pohled. Mrtvá medvědice, která pravděpodobně zkolabovala na následky střelného zranění a ztráty krve ležela na zohaveném těle muže. Byl sotva na živu. Jeho zranění byla fatální, měl roztrženou kůži na hlavě, natržené hrdlo, takže při dýchání mu unikaly krvavé bubliny. Všichni předpokládali, že zemře a pokládali to za nevyhnutelné.

Muži z expedice čekali až vydechne naposledy, aby jej mohli řádně pohřbít, ale uběhl den, pak druhý, a ten zohavený kus masa na nosítkách stále dýchal. Celá výprava byla ale v obrovském nebezpečí, byli na území nepřátelských indiánů, zima se blížila a pomalý postup znamenal rozsudek smrti pro celou skupinu. Major Henry musel udělat těžké rozhodnutí. Zeptal se, zda se najdou dobrovolníci, kteří s Glassem zůstanou až do jeho smrti, pohřbí jej a pak doženou hlavní skupinu. Nabídl finanční odměnu několik desítek dolarů. Přihlásili se dva muži. Tím prvním byl John Fitzgerald a druhým byl teprve devatenáctiletý mladík jménem Jim Bridger, který se později stal jednou z největších legend divokého západu, ale tehdy byl jen vyděšeným nováčkem.

Hlavní skupina odešla a zanechala zraněného Glasse v péči dvou mužů. Uběhlo několik dalších dní. Glass byl v bezvědomí, zmítán horečkami a infekcí, ale stále nezemřel. Fitzgerald začal panikařit, každý den strávený na místě zvyšoval riziko, že je objeví indiáni. Přesvědčil mladého Bridgera, že Glass je už prakticky mrtvý, že to nemá cenu a že pokud zůstanou, zemřou všichni tři. A tak udělali něco, co se v drsném kodexu hraničářů rovnalo nejhoršímu zločinu. Rozhodli se jej opustit. Vykopali mělký hrob, stáhli ho do něj, aby to z dálky vypadalo, že tělo ukryli a vše mu vzali, včetně nože, křesadla a sekery. Nenechali mu nic a nechali jej umřít s pocitem, že to bude rychlé, ale mýlili se.

Představte si ten okamžik. Proberete se z horečnatého deliria. Necítíte polovinu těla, každý nádech je čistá agónie, zjistíte, že ležíte v hlíně, vedle vás není oheň, ani přátelé. V té chvíli Hugh Glass pochopil, co se stalo. Zrada, kterou Fitzgerald s Bridgerem spáchali, zafungovala jako elektrický šok. Tam, kde by normální člověk rezignoval, zavřel oči a zemřel, se v něm zažehl oheň. Rozhodl se, že nezemře. Byl přes 300 kilometrů od nejbližší civilizace, neměl zbraň, oheň ani jídlo, navíc nemohl chodit.

Jeho prvním úkolem bylo ošetřit se. Zde využil své znalosti od indiánů. Aby zabránil šíření gangrény ve svých hnijících ranách na zádech a hrudníku, našel hnijící kmen stromu a nechal do svých ran vlézt larvy mouchy masařky. Tyto larvy se živí pouze mrtvou, nekrotickou tkání, a tím rány de facto chirurgicky vyčistily a zachránily ho před celkovou sepsí krve. Poté si zlomil zpět do správné polohy poraněnou nohu a zafixoval ji větvemi, následně se začal plazit.

Plazil se rychlostí přibližně jedné míle denně. Jedl to, co se mu podařilo najít na zemi. Lesní plody, kořínky a brouky. Jednou se mu podařilo kamenem zabít chřestýše, kterého snědl syrového. Po několika týdnech plazení se rány natolik zatáhly a zlomenina zpevnila, že se mohl opřít o provizorní berli a začít kulhat. dostal se k řece Cheyenne, tam mu osud konečně ukázal přívětivější tvář. Narazil na malou skupinu Lakotů. Ti se k němu nezachovali jako k nepříteli. Byli šokování jeho stavem a zjevem, omyli mu rány a ošetřili je bylinami. Dokonce mu na záda přišili čerstvou medvědí kůži, která fungovala jako ochranná náplast a zahřívala tělo.

S pomocí Lakotů si Glass postavil jednoduchý vor a vydal se po proudu řeky Cheyenne až na soutok s Missouri, odkud doplul přímo k palisádám Fort Kiowa. Když se objevil u brány pevnosti, vypadal jako přízrak. Muži, kteří ho znali a slyšeli zprávy o jeho smrti, nemohli uvěřit vlastním očím. Ale Glass se nezdržel dlouho. Jakmile nabral trochu síly, koupil si novou pušku, zásoby a vydal se na sever. Chtěl najít Henryho expedici a najít zrádce.

Po dalších týdnech putování dorazil v zimě do Fort Henry u řeky Yellowstone, kde se nacházel major Henry se zbytkem výpravy, otevřel dveře do hlavní síně a muži doslova ztuhli hrůzou, protože si mysleli, že vidí ducha. Glass okamžitě hledal Fitzgeralda s Bridgerem. U stolu však seděl jen mladý Jim Bridger, protože jeho společník už z pevnosti před pár týdny odešel. Když stál zohavený Hugh nad klepajícím se mladíkem, slitoval se. Zjistil, že zrada byla Fitzgeraldovým nápadem, a že Bridger byl příliš mladý a vyděšený na to, aby se staršímu a zkušenějšímu lovci postavil. Glass mu odpustil se slovy, aby si pamatoval, že v divočině se druh na holičkách nenechává.

Jeho hněv se tak soustředil výhradně na Fitzgeralda. Glasse čekaly další stovky kilometrů cestování napříč Amerikou. Dozvěděl se, že se jeho cíl vrátil po řece Missouri na jih a vstoupil tam do americké armády. Když ho Glass konečně na jaře 1824 ve Fort Atkinson dostihl, nemohl vykonat svou pomstu. Zabití vojáka Spojených států amerických by znamenalo okamžitý trest smrti oběšením. Velitel pevnosti mu vysvětlil situaci a zakázal mu jakýkoliv akt násilí. Donutil ale Fitzgeralda, aby mu tváří v tvář, před zraky ostatních vojáků, vrátil jeho ukradenou pušku a on tak musel odejít z této konfrontace jako zbabělec se zničenou pověstí.

Návrat do civilizace a klidný život u krbu nebyl pro muže Glassova formátu. K překvapení všech se s vrácenou puškou znovu vydal na sever a připojil se k další lovecké expedici jako předák. Prožil dalších deset drsných let v horách, stal se živoucí legendou, o které se vyprávělo po celé Americe. Osud si jej nakonec ale našel. Na jaře roku 1833, tedy celých deset let po útoku grizzlyho se se svými společníky přesouvali po zamrzlé řece Yellowstone, byli přepadeni válečníky indiánského kmene. Tentokrát už Glass uniknout nedokázal a v přestřelce na ledě zemřel.

Zdroje:

https://zoom.iprima.cz/historie/film-vs-realita-revenant-zmrtvychvstani

https://storage.bookup.cz/ebooks/preview/001/033/570/preview_a901b0n0017445_v_tlame_lidozrouta.pdf

https://www.britannica.com/biography/Hugh-Glass

https://www.cowboysindians.com/2015/11/the-epic-true-tale-of-hugh-glass/