Článek
Mehmed II. byl synem sultána Murada II., který se narodil v tehdejším hlavním městě Edirne a z vychovaného prince se brzy stala figurka na šachovnici dvorské a mezinárodní politiky. Osmanský dvůr byl vždy směsicí intrik, ale Mehmedova kariéra začala neobvykle, když v roce 1444, ještě za života svého otce, usedl na trůn. Murad rezignoval, zmožen válkou s křesťanskou koalicí a zároveň v dvanáctiletém chlapci viděl pokračovatele dynastie, ale údajně zde hrály velkou roli i deprese sultána. Bylo to poprvé v osmanské historii, že sultán dobrovolně přenechal moc synovi a odešel do ústraní. Mehmedovi nevydržela vláda ani dva roky. Povstání kolonií, nové spojenectví Maďarů a Poláků a poraženecká nálada v Anatolii přinutila Murada vrátit se na trůn. Mehmed sledoval otcovo vítězství u Varny, kde rozdrtil křesťanské vojsko, kde padl polský a uherský král Vladislav III. Varnenčik.
Začátek druhé vlády a hrátky v harému
Když roku 1451 Murad definitivně zemřel, stal se Mehmed nejmocnějším mužem v Anatolii a na balkáně. Mimo svých vládních povinností si užíval i benefity svého harému plné otrokyň, nevyhýbal se ani mužům. V hledu historiků se tu formuje portrét bisexuála, kterého přitahovala moudrost i krása bez ohledu na pohlaví. Kronikář Kritovulos z Imbrosu popisuje sultánovu „vřelou náklonnost“ k mladému Raduovi – bratrovi proslulého Vlada Draculy. Na druhé straně Mehmed měl svůj harém konkubín, protože dědiců není nikdy dost. Ale mladý sultán rozhodně neměl v plánu zůstat v harému, byl obdivovatelem Alexandra Velikého a začal snít o tom, že bude dobyvatelem srdce Byzantské říše, Konstantinopole.
Model obléhání Konstantinopole / Istanbulské vojenské muzeum
Konstantinopol: poslední hřebík do rakve Říma
Neodpustím si poznámku, že jméno Byzantská říše získalo tisícileté impérium až od historiků, v té době to byla Východořímská říše, pokračovatel Římské říše. Byzanc udržela Konstantinopol po staletí jen díky byrokracii, diplomacii a sérii zázraků. Mehmed viděl prstenec hradeb, které odolaly Avarům, Peršanům, Arabům, Bulharům a Rusům. Ve výčtu neúspěšných nechybí ani samotní Osmané, město se pokusil dobýt již jeho pradědeček Bájezíd I. a jeho otec Murad, oba neúspěšně. Sám sultán věděl, že opravdovým úkolem bude prolomení hradeb. Proto od Maďara Urbana koupil plán na monstrózní dělo s hlavní dlouhou několik metrů, které bylo schopné chrlit kamenné koule vážící stovky kilogramů.
Na jaře roku 1453 dorazila k městu podle některých odhadů až statisícová armáda a začalo obléhání, které bylo nakonec úspěšné. Dokonce se Osmanům povedlo zranit hlavního velitele obrany slavného janovského kapitána Giovanniho Giustiniana a vyřadit ho z boje. Vedení obrany města se musel chopit sám císař Konstantin XI., který sám padl na bitevním poli. Údajně před smrtí řekl „Město padlo a já jsem stále naživu“, poté se vydal sám vstříc jisté smrti. Již netrvalo dlouho a Mehmed mohl nechat vyvěsit své prapory na hradbách města a kříž na Hagii Sofii byl vyměněn za půlměsíc. Pád Konstantinopole nebyl jen vojenské vítězství, byl to propagandistický jackpot. Západní Evropa dostala šok, muslimský svět nového hrdinu a Mehmed titul, po kterém touží každý panovník, začalo se mu říkat Mehmed II. Dobyvatel.
Dělo z roku 1464, podobné tomu, které pomohlo dobýt Konstantinopol.
Dracula proti Dobyvateli: osobní válka na Balkáně
U Konstantinopole se Mehmed nezastavil, právě naopak. Mehmed vyslal posly s požadavkem na Vladovu loajalitu. Vlad je nejenže nepřijal, ale nechal je popravit způsobem, který se stal jeho legendární značkou, nechal je napíchnout na kůl. Následovalo brutální tažení proti osmanským posádkám na Dunaji, při němž Draculovy oddíly pobily tisíce tureckých vojáků. Osmani byli v obrovské početní převaze. Proto se Dracula rozhodl k partyzánské válce a teroru. Pod rouškou noci podnikl tzv. noční útok přímo na tábor sultána, kde měl v plánu osobně zabít Mehmeda. Ačkoliv plán selhal, chaos způsobil ztráty a rozklad morálky. Když se pak Mehmed přiblížil k Trhovišti, tak ho čekal nejděsivější obraz celé války. Pole s 20 000 napíchnutými těly, včetně žen a dětí. Mehmed nakonec dosadil Vladova bratra Rada, který byl jeho loajálním chráněncem (podle některých zdrojů i milencem) na trůn jako poslušného vazala. Vlad se dlouho schovával, ale byl zrazen uherským králem Matyášem Korvínem a léta vězněn. Když se nakonec znovu pokusil o návrat, tak padl v roce 1476 v bitvě. Jeho hlava byla doručena Mehmedovi ve zlaté misce. Mehmedovi se tak nakonec podařilo získat kontrolu na Balkáně a následně mohl stabilizovat říši a podnikat další vojenské výpady vůči slabším sousedům.
Když Mehmed II. zemřel, Osmané ztratili vládce, který změnil jejich říši navždy. Jeho smrt je dodnes obestřena tajemstvím, někteří historikové spekulují, že byl otráven, snad dokonce vlastním synem Bájezídem, který se obával dalšího vojenského tažení na západ. Mehmed měl totiž ve svých posledních letech ambiciózní plán dobýt Itálii a přenést svou moc až k branám Říma. Po jeho smrti však zůstala armáda bez velení a výprava až k branám Říma se nikdy neuskutečnila. A tak skončil život muže, kterého někteří oslavují jako otce moderního Istanbulu, jiní proklínají jako fanatika a bezcitného dobyvatele. Jeho vláda byla plná kontrastů – neúnavný válečník, ale i mecenáš umění, kultivovaný muž, zároveň krutý vládce, který si osvojil ideu, že účel světí prostředky.
Rozsah moci Osmanské říše v době smrti Mehmeda II. Dobyvatele
Krvavý odkaz Dobyvatele
Nejtrvalejší odkaz sultána je legalizace vraždy vlastních bratrů. Řekl „Pro zachování řádu je přípustno, aby sultán obětoval své bratry.“ Následující staletí se ukázalo, že myšlenka byla dokonale pragmatická. Sporů o trůn ubylo, protože je obvykle rozhodl první dýmající kord. Mehmed tím vytvořil systém, který formoval historii po staletí, sultán usedl na trůn a v téže minutě mohl poslat katy za sourozenci. Mehmedovo „civilizační gesto“ bylo snad nejkrvavější reformou, jakou kdy monarchie viděla. Opakovaně. Jeden z jeho následovníků a jmenovec v 16. století Mehmed III. nechal popravit všech svých 19 bratrů, kteří byli uškrceni dvorními katy. Nejmladšímu popravenému bylo teprve pár měsíců.
Zdroje:
https://www.ebsco.com/research-starters/biography/vlad-iii-impaler
https://cs.wikipedia.org/wiki/Obl%C3%A9h%C3%A1n%C3%AD_Konstantinopole
https://grantpiperwriting.medium.com/the-battle-that-left-23-884-people-impaled-and-gave-birth-to-vlad-the-impaler-1abd47182fa5
https://qnews.com.au/on-this-day-march-30-mehmed-ii-and-radu-the-beautiful/
https://en.wikipedia.org/wiki/Constantine_XI_Palaiologos
