Článek
Byla ztělesněním rozumu a svobody. V patriarchální Alexandrii vystupovala s noblesou a inteligencí, která vzbuzovala obdiv i nenávist. Když se město ponořilo do nenávisti, její život skončil brutálně, ne jako tragédie jediné ženy, ale jako konec éry svobodného myšlení.
Dcera učence a úspěšná učitelka
Hypatie se narodila kolem roku 360 v Alexandrii, tehdy největším městě římského Egypta a centru antického poznání. Jejím otcem byl Theón z Alexandrie, což byl matematik, astronom a poslední známý učenec slavné alexandrijské knihovny. Mnozí se domnívají, že právě on byl jejím prvním učitelem, a že dceru podporoval v tom, aby se postavila po bok mužských kolegů ve světě vědy. Její výchova byla výjimečná. Theón ji naučil matematiku, filozofii, astronomii a rétoriku. Měla i výbornou fyzickou průpravu, což bylo v antické tradici považováno za důležité. Tělo i mysl měly být v rovnováze. Hypatie údajně odmítla manželství, aby se mohla plně věnovat vědě a výuce.
Později vedla novoplatónskou školu v Alexandrii. Přednášela nejen mužům, ale i ženám. Vzdělávala studenty v geometrii, astronomii i filozofii. Někteří z jejích žáků pocházeli z nejvlivnějších rodin impéria. Její učení bylo založeno na novoplatónismu, který navazoval na Platóna, ale kladl důraz na mystickou jednotu všeho bytí a osobní zdokonalování. Zachovalo se několik jejích matematických děl, ačkoliv většinou pouze ve formě komentářů k pracím předchozích myslitelů. Pomáhala například upravovat a vyjasňovat Eukleidovy Základy. Vynalezla údajně i několik přístrojů, například astroláb pro měření polohy hvězd nebo destilátor vody.
Hypatie z Alexandrie podle česko-německého malíře Alfreda Seiferta
Byla výjimečná nejen svými vědomostmi, ale i tím, že byla žena v intelektuální roli, která byla výhradně mužská. Nosila plášť filozofa, což bylo silné gesto a stala se veřejnou autoritou, jejíž slovo mělo váhu. Její domov byl centrem diskusí a sporů o poznání, víru a lidskou povahu. V době, kdy se římská říše hroutila a křesťanství získávalo dominantní postavení, byla zosobněním starého řádu. Antického, pohanského i racionálního. To ji postupně dostalo do konfliktu s nově se formující mocí církve.
V patriarchální společnosti pozdně antického světa takhle rozjetá kariéra ženy nebyla samozřejmost. Ženy měly být tiché, oddané rodině a mimo veřejné dění. Ona však naprosto bořila tyto hranice. Stala se vůdčí osobností novoplatónské školy v Alexandrii a její žáci k ní vzhlíželi s úctou hraničící s uctíváním. Dochované prameny říkají, že přednášela veřejně. Ne v soukromí, ale na fórech, kam chodili filozofové, studenti, politici i obchodníci. Mezi její žáky patřili významní muži tehdejší elity například Synesios z Kyrény, pozdější biskup, který s Hypatií vedl dlouhou korespondenci plnou obdivu a důvěry. Právě Synesios ukazuje, jak respektovanou osobností byla i mezi duchovními, přestože sama nebyla křesťanka. Podle některých pramenů nevyučovala pouze matematiku a filozofii, ale také astronomii a techniku.
Smrt filozofie a filozofky
Alexandrie byla na počátku 5. století městem plným napětí. Křesťané, pohané a Židé se přeli o vliv a postavení. Roku 412 se stal biskupem Cyrillus, který otevřeně brojil proti Židům a pohanům a rychle si získal dav. Guvernérem města byl Hypatiin přítel Orestes, křesťan, ale odmítající extrémismus Cyrillových stoupenců. Hypatie se ocitla mezi dvěma ohni. Podporovala Oresta, což stačilo k tomu, aby byla v očích fanatiků hrozbou. Cyrillovi příznivci byli podle některých zdrojů tzv. parabalani, jakási náboženská domobrana. Začali ji očerňovat jako čarodějnici a škůdkyni. V roce 415 byla přepadena rozvášněným davem. Byla brutálně stažena z vozu, vláčena ulicemi a zavražděna tak děsivým způsobem, že i pro tehdejší dobu šlo o otřesnou událost. Zprávy říkají, že ji svlékli, roztrhali mušlemi a její tělo spálili na hranici.
Smrt Hypatie nebyla jen osobní tragédií. Znamenala konec antického světa a vítězství víry nad racionalitou. Zatímco dříve bylo možné klást otázky a pochybovat, nová éra přinášela jiný postoj. Poslušnost, dogma a moc. Její vražda šokovala i některé křesťanské myslitele. Svatý Augustin například odsuzoval násilí, které vedlo k jejímu konci. Ale moc Cyrilla byla už příliš silná. Nikdo nebyl potrestán. Alexandrie bylo město knihoven, učenců a debat, ale proměnilo se v místo fanatismu, kde věda a svoboda názorů musely ustoupit.
Smrt matematičky Hypatie v Alexandrii v roce 415
Symbol boje za vědu a práva žen
Příběh Hypatie z Alexandrie, filozofky, matematičky a jedné z nejvzdělanějších žen své doby je stejně inspirativní jako tragický. Umučena davem náboženských fanatiků na počátku 5. století našeho letopočtu. Už v antice se stala synonymem vzdělanosti a rozumu. Jenže s každým stoletím se z ní stávala také politická figurka. Proměnlivý symbol, kterého se chytaly různé ideologie podle své potřeby. Ve stoletích po její smrti se na Hypatii téměř zapomnělo. Ožila až během osvícenství, kdy se stala zbraní proti církevní autoritě. Filozofové ji líčili jako oběť, což pomáhalo vytvářet obraz církve jako utlačovatele vědeckého poznání. Ve skutečnosti ale situace v Alexandrii byla mnohem složitější. Politika, náboženství a osobní mocenské ambice se tam prolínaly tak těsně, že viníka nelze hledat jen v jednom směru.
Během 19. století byla znovu oživena. Tentokrát i jako tragická ženská postava. Romantická literatura jí vtiskla obraz krásné, čisté a křehké ženy, která se stala mučednicí rozumu. To byl ovšem obraz velmi zjednodušený, v němž se ztrácela její skutečná osobnost intelektuálky, která učila veřejně a nebála se vstupovat do debat, z nichž byly ženy tradičně vylučovány. A právě tento aspekt z ní ve 20. století učinil ikonu feminismu. V Hypatii feministky viděly ženu, která se ve světě mužů nejen prosadila, ale také za svou samostatnost zaplatila životem. Hypatie se tak stala symbolem toho, jak dějiny zacházejí se silnými ženami. Často je umlčí, někdy doslova. Zároveň ale i důkazem, že ženy měly vždy schopnosti obstát i v těch nejtvrdších intelektuálních prostředích. V současnosti je Hypatie citována v ženských studiích, objevuje se v popularizačních knihách o dějinách vědy i v dílech, která zpochybňují tradiční vyprávění o tom, kdo tvořil základy západní civilizace. Pro některé je vědkyní, kterou zabil náboženský fanatismus.
Zdroje:
https://www.britannica.com/biography/Hypatia
https://mathshistory.st-andrews.ac.uk/Biographies/Hypatia/
https://www.ebsco.com/research-starters/biography/hypatia
https://mathwomen.agnesscott.org/women/hypatia.htm
https://www.respectrebelrevolt.com/post/hypatia-of-alexandria
https://www.laphamsquarterly.org/roundtable/killing-hypatia
