Článek
Když si budujete image drsného alfasamce, který všemu rozumí, všechno viděl a všude byl dvakrát, máte jeden zásadní problém. V televizní debatě prostě nemůžete říct větu: „Nevím, k těmto informacím nemám přístup.“
To by přece znělo hrozně nepatřičně. A tak vládní zmocněnec pro klima a Green Deal Filip Turek zvolil na jaře v České televizi taktiku, kterou známe spíše z pískovišť a školních družin: „Já to vím, ale nesmím vám to říct, protože je to strašně tajné.“
Turek tehdy s vážnou tváří naznačil, že má přístup k informacím o chystaných sankcích vůči Rusku. „Jsou tam tvrdé sankce, které jsou ale v utajeném režimu, takže je tady nemůžu říkat,“ pronesl s důležitostí ostříleného špiona.
Běžný divák si možná v tu chvíli představil Turka, jak se v kožené bundě potají vplíží do trezorové místnosti a studuje spisy s červeným razítkem „TOP SECRET“. Ihned se ale začalo řešit, jak je možné, že by měl k tajným informacím přístup.
A pak do této pečlivě budované bubliny píchl Národní bezpečnostní úřad (NBÚ). A výsledkem je dokonalá fraška.
Holka, co chodí do jiné školy
NBÚ totiž logicky zpozorněl. Sankční balíčky se řeší v režimu „důvěrné“, zatímco Filip Turek disponuje pouze nejnižší prověrkou na stupeň „vyhrazené“, kterou dostal tak nějak automaticky jako zaměstnanec ministerstva.
Úřad tedy začal vyšetřovat, zda na vládě nedošlo k masivnímu úniku tajných informací a kdo proboha Turkovi tyto spisy ukázal.
Závěr vyšetřování je ale mnohem prozaičtější a k osobnosti Filipa Turka sedí naprosto dokonale. Vedoucí kanceláře ředitele NBÚ Dagmar Urbancová to pro iRozhlas shrnula úřednickou mluvou: „Pro posouzení věci není podstatné znění výroku, ale skutkový stav věci. Nelze učinit závěr, že měl k informacím přístup.“
Když si to přeložíme z byrokratického ptydepe do normální češtiny, znamená to zřejmě jediné. Filip Turek si pravděpodobně jen vymýšlel, aby vypadal důležitě.
Je to politický ekvivalent puberťáka, který tvrdí, že má úžasnou přítelkyni modelku, ale nemůže ji nikomu ukázat, protože chodí do jiné školy a zrovna odjela do Kanady.
Ego větší než bezpečnostní prověrka
K osobnosti Filipa Turka to vlastně perfektně pasuje. Celá jeho kariéra a veřejná prezentace jsou založeny na neustálém „machrování“ a budování mýtu o vlastním egu. Ať už jde o rychlá auta, sbírky podivných artefaktů, nebo rady do života, Turek se vždy stylizuje do role muže, který stojí nad běžnými smrtelníky.
Když se ho pak v televizi zeptali na dvacátý sankční balíček vůči Ruské federaci, jeho ego mu zkrátka nedovolilo přiznat, že jako vládní zmocněnec pro klima nemá k mezinárodním sankcím vůbec žádný přístup.
Místo toho se raději tvářil jako James Bond, který nemůže prozradit státní tajemství, aby neohrozil světový mír.
Komedie jménem Babišova vláda
Tato historka je vlastně dokonalým mikrokosmem celé současné Babišovy a motoristické vládní garnitury.
Máme tu zmocněnce pro klima, který o klimatu mluví jako o spiknutí. Máme tu ministry jako Borise Šťastného, kteří si ztrácejí diktafony z Alzy ve vládních zasedačkách. A máme tu premiéra, který se bojí poslat peníze na obranu napadené Ukrajiny.
A do toho všeho se Filip Turek v televizi tváří jako tajný agent, dokud mu to bezpečnostní úřad s chladnou byrokratickou přesností neomlátí o hlavu s tím, že se vlastně jenom vytahoval.
Je jen dobře, že se Turek k tajným dokumentům skutečně nedostal. Představa, že člověk s jeho touhou se předvádět disponuje citlivými bezpečnostními údaji státu, je totiž ještě děsivější než to, že je pouhým žvanilem.
Sledovat vládní představitele, jak se v přímém přenosu chlubí neexistujícím přístupem k tajným dokumentům jen proto, aby ukojili vlastní ego a vypadali jako drsní špioni, vyžaduje občas pořádně silný žaludek. Pokud vám mé glosy dávají smysl, baví vás toto pravidelné rozkrývání politického pozérství a sdílíte můj názor, že řízení státu by nemělo připomínat předvádění se na školním dvoře, budu moc rád za vaši podporu. Slibuji, že váš příspěvek nepoužiji na nákup hračkářské výbavy Jamese Bonda pro Filipa Turka, ale půjde čistě na kávu a udržení mé opotřebované klávesnice v chodu, abychom tu společně mohli těmto absurditám čelit i dál. Díky, že to čtete a že v tom lítáte se mnou!
