Co mají Klempíř a spol. v plánu s ČT? Útok na StarDance je teprve začátek

Vzpomínáte? Nedávno se Oto Klempíř rozhodl zavzpomínat na doby, kdy podle reportáže České televize za minulého režimu spolupracoval se StB, a rozhodl se „vyřešit“ Martina Baxu. A bohužel to v posledních dnech nebyl jediný moment, kterým si získal velkou pozornost.

Aby toho nebylo málo, tak nedávno perfektně demonstroval, proč je důležité zachovat nezávislou Českou televizi a neměnit její financování, což přitom před pár dny oznámil. Byl totiž účastníkem pořadu Chuť moci, podobně jako Jindřich Rajchl, a oba si užívali doslova výsostné zacházení ze strany moderátora.

A co teď? Mi(ni)str Klempíř si zase něco myslel. „Podle mě StarDance do veřejnoprávní televize tak úplně nepatří. Je to licencovaný pořad, typický produkt komerčních televizí,“ řekl pro Deník. Přitom se jedná o pořad, který uvedla v roce 2004 do programu BBC. Ano, britská veřejnoprávní stanice. Ale proč by to mělo Otu zajímat, že ano?

Stačí připomenout, že ještě před volbami, jak informoval Mediář, Motoristé odmítali, že by snad veřejnoprávní média měla být financována ze státního rozpočtu. A teď to má být od příštího roku realita. Jak pak chcete komukoliv z té strany věřit? Obzvláště, když vidíme, jak se její členové chovají v praxi.

Skoro se chce vznést argument, že mnoho lidí si nemyslí, že by snad měl být Klempíř ministrem kultury. Však nedělá v podstatě nic dobrého. Jen naschvály. A ještě se diví, proč by jej někdo nechtěl zvát na Anděly, kam tvrdí, že mu nepřišla pozvánka, přičemž pořadatelé tvrdí podle iDnesu opak.

Pan ministr totiž zjevně vůbec nepochopil, nebo spíše moc dobře pochopil, ale účelově to překrucuje, jak funguje moderní veřejnoprávní televize. Její rolí není vysílat pouze zrnění, zasedání sněmovny a dokumenty o páření hlemýžďů pro promile diváků.

Patří tam i noblesní formáty, které spojují generace, nepodbízí se lacinou vulgaritou a drží televizi celospolečenskou relevanci. A to je přesně ten kámen úrazu.

Proč Klempířovi tak nesmírně leží v žaludku zrovna populární taneční soutěž? Logika věci je děsivě průhledná. Když veřejnoprávní médium ořežete o divácky nejvděčnější a nejsledovanější pořady, rázem ho marginalizujete. Uděláte z něj nezajímavý, okrajový kanál.

A co se stane pak? Mnohem snáze se vám bude na tiskovkách a v podcastech obhajovat, že takovou „zbytečnou instituci, na kterou se už skoro nikdo nedívá“, je přece naprosto logické finančně přiškrtit.

A tím se dostáváme k oné komedii kolem hudebních cen Anděl. Představte si tu donebevolající absurditu situace. Člověk, který se ve své vládní funkci aktivně a s neskrývanou radostí podílí na podkopávání nezávislosti kulturních institucí, se najednou dětinsky uráží, že mu hudební obec nerozbaluje červený koberec. Klempíř se chová jako pověstný slon v porcelánu, který nejdřív rozmlátí půlku regálů, a pak jde s arogantním výrazem seřvat personál, že mu nenabídl kávu a věneček.

Je to vlastně neuvěřitelný paradox. Někdejší břitký textař a ironický glosátor se s naprostou vážností pasoval do role uraženého normalizačního papaláše se skleněnou bradou. Skoro si člověk říká, jakou „kulturu“ by si Motoristé a jim podobní vlastně představovali. Závody v driftování před obchoďákem? Povinné estrády, kde se bude vestoje tleskat moudrostem vládních zmocněnců?

Nemylme se, útok na StarDance není jen náhodný výkřik do tmy nebo chvilkové pominutí smyslů. Je to cílené testování terénu. Jde o učebnicovou salámovou metodu, kterou si tahle vládní sestava, zdatně sekundovaná Babišovým holdingovým hnutím, osvojila s děsivou dokonalostí.

Dnes je to taneční pořad, zítra to budou nepohodlní investigativní novináři a pozítří už rovnou celá nezávislost České televize.

Pokud dopustíme, aby se financování ČT přesunulo přímo pod státní rozpočet, jak Motoristé nyní bez obalu plánují, podepíšeme tím veřejnoprávním médiím v Česku úmrtní list.

Každý rok budou muset ředitelé televize a rozhlasu poníženě šoupat nohama v předpokoji Ministerstva financí a prosit o peníze na holý provoz. A ruku na srdce, myslíte si, že jim vláda ty peníze s úsměvem dá, pokud ČT večer předtím odvysílá ostrou, kritickou reportáž o premiérovi nebo právě o ministru kultury?

Tenhle politický bizár už dávno přestal být k smíchu. Ukazuje se, že když dáte lidem s autoritářským uvažováním do rukou reálnou moc, jejich staré instinkty se okamžitě probudí k životu. Z někdejších domnělých bojovníků proti cenzuře jsou dnes bez mrknutí oka její největší fanatici.

Pokud vás moje glosování českého politického bizáru baví, budu vděčný za jakoukoliv drobnou finanční injekci. Píšu sám za sebe, naprosto nezávisle a ve volném čase. Sledovat to každodenní vládní divadlo ovšem vyžaduje silný žaludek a hektolitry kávy, takže každý příspěvek na údržbu mých nervů a opotřebované klávesnice s radostí uvítám. Díky, že mě čtete a že v tom lítáte se mnou!