Článek
Premiér toto nečekané a bezprecedentní odstřihnutí od vládní letky obhajuje tím, že jeho kabinet už nedělá onu zbytečnou „hodnotovou“ politiku, ale, jak jej citují Novinky, tu pravou, „pragmatickou“. Přeloženo do srozumitelného jazyka? Nechce si dělat zle v pevninské Číně.
Aby ale mírnil oprávněné obavy, že se tímto krokem pouze poslušně podbízí asijské diktatuře na úkor českých zájmů, pospíchal pan premiér hned do médií s ujištěním. On sám se podle článku iRozhlasu na žádnou návštěvu do Pekingu rozhodně nechystá a spekulace novinářů jsou naprosto liché.
Zní to jako jasné slovo chlapa. Má to ovšem jeden drobný, leč zcela zásadní háček. Je to Andrej Babiš.
„Já do Číny nepoletím!“ (A pohádky ovčí babičky k tomu)
Babišovo ujišťování, že Peking rozhodně není v jeho cestovním itineráři, by mohlo být uklidňující zprávou. Tedy za předpokladu, že bychom neměli tu čest s politikem, jehož veřejná prohlášení a sliby mají v čase trvanlivost zhruba jako otevřený jogurt ponechaný na letním slunci.
Vzpomeňme si na všechna ta slavná, do kamene tesaná „nikdy“, která z úst současného premiéra za poslední roky v českém veřejném prostoru padla. „Nikdy nepůjdu do politiky.“ „Nikdy neodstoupím, ať si to všichni zapamatují.“
Přísahy na zdraví rodiny nevyjímaje. Věřit dnes Andreji Babišovi, že něco s jistotou neudělá nebo neplánuje, vyžaduje hraniční míru politické naivity.
Pokud tedy pan premiér s vážnou tváří tvrdí, že do Pekingu opravdu, ale opravdu neletí, pravděpodobně by si tamní letoví dispečeři měli raději začít pomalu zametat přistávací dráhu a oprašovat červený koberec.
O bájném yettim čínského byznysu
Úsměvně, ale zároveň tragicky totiž působí i samotná argumentace tím, proč je nutné let na Tchaj-wan zaříznout. Prý kvůli záchraně byznysu s pevninskou Čínou. Zde je dobré si připomenout, jak pan premiér mistrně ohýbá realitu podle toho, co zrovna potřebuje křičet na voliče.
Píše se duben 2019. Andrej Babiš stojí v chorvatském Dubrovníku po boku tehdejšího čínského premiéra a celkem střízlivě hudruje, že vzájemný obchod drhne. Stěžuje si, že zatímco Čína k nám valí zboží v hodnotě o šest miliard dolarů vyšší, český export roste jen o zanedbatelných 160 milionů.
Zkrátka a dobře? Náš byznys podle jeho citace v článku iRozhlasu v Číně podle tehdejšího Babiše silně zaostával a spolupráce byla hrubě asymetrická.
Střih do současnosti. Pan premiér sedne k Facebooku a s vážnou tváří obviní Miloše Vystrčila a Markétu Pekarovou Adamovou, že svými cestami na Tchaj-wan „zničili byznys našich firem v Číně“.
Je to fascinující ukázka politického kouzlení s čísly. Babiš se tváří, jako by opozice zničila obří ekonomické impérium, o kterém on sám před pár lety v Dubrovníku nahlas prohlásil, že je vlastně k pláči.
Český úspěch v říši středu tak připomíná bájného yettiho. Nikdo ho pořádně neviděl, premiér sám přiznal, že reálné výsledky jsou slabé, ale jakmile je potřeba kopnout si do politické konkurence, náhle jde o fatální ztrátu národního pokladu.
Tato absurdita vynikne ještě více při pohledu na strukturu investic. Z historických dat České národní banky i agentury CzechInvest jasně vyplývá, že v klíčovém zpracovatelském průmyslu je Tchaj-wan na našem území násobně větším investorem než Čína (podle dřívějších analytických srovnání dokonce až čtrnáctkrát).
Zatímco tchajwanské technologické firmy jako Foxconn, Wistron či Asus u nás historicky vybudovaly moderní provozy a vytvořily desítky tisíc reálných pracovních míst, čínské investice se nesly převážně v duchu pouhého skupování již existujících firem, aerolinek, podílů v médiích nebo pivovarů.
Zjednodušeně řečeno, Tchaj-wan u nás dlouhodobě staví a vyrábí, Čína spíše jen nakupuje to, co už dávno stojí. Zaříznout cestu k technologickému lídrovi ve jménu zachování čínských vzdušných zámků tak není pragmatismus, ale čirá hloupost. Krásně to shrnul předseda ODS Martin Kupka.
Morální kodex jako rohožka před Strakovou akademií
Když si spojíme tyto veletoče s Babišovým prohlášením, že hodnotová politika „víceméně nic nepřinesla“, dostáváme se k samotné pointě jeho nedůvěryhodnosti. Hnutí ANO se totiž na papíře stále tváří jako hnutí plné hodnot. Stačí se podívat do jejich vlastního a stále platného Morálního kodexu, který je veřejně dostupný na internetu.
Hned v preambuli se píše, že reprezentant hnutí chápe svou funkci jako veřejnou službu, za niž nese plnou odpovědnost. Článek II. pak jasně diktuje: „Reprezentant je při výkonu své funkce nestranný a rozhoduje se objektivně, kvalifikovaně a se znalostí věci.“
Lze snad odebrání letadla podnikatelům, vědcům a druhému nejvyššímu ústavnímu činiteli navzdory jasným ekonomickým přínosům Tchaj-wanu nazvat „kvalifikovaným a objektivním rozhodnutím“? Není to spíše naprosto iracionální msta a podbízivost?
A co teprve Článek V., který hovoří o tom, že reprezentant „respektuje představitele jiných politických uskupení, jejichž názory a projevy sice nesdílí, ale vnímá je jako jedny z jejich základních práv a svobod“?
Účelové zablokování cesty politickému oponentovi jen proto, že má jiný pohled na zahraniční politiku, je totiž vším možným, jen ne respektem, ke kterému se hnutí ANO samo papírově zavazuje. Z Andreje Babiše se tak stává člověk, který si vlastním kodexem symbolicky vytírá podlahu vládní limuzíny.
Páteř si letenkou nekoupíš
Výsledek celé této absurdní frašky je nakonec pro vládní kabinet vlastně nechtěně ponižující. Miloš Vystrčil poletí na Tchaj-wan tak jako tak, přičemž využije standardní komerční linku.
Zatímco si tedy pan premiér může ve Strakově akademii dál teoretizovat o svém podivném pojetí pragmatismu, které se ohýbá podle toho, jak zrovna fouká vítr z Východu, a tvářit se, že jeho sliby mají nějakou váhu, předseda Senátu ukázal zásadní věc. Páteř si letenkou nekoupíš a ani zrušením vládního speciálu nevezmeš.
Pokud vám moje nezávislé glosování politického bizáru dává smysl, budu moc vděčný za jakoukoliv finanční podporu. Sledovat tohle vládní ohýbání páteře vyžaduje silný žaludek a hektolitry kávy. Každý příspěvek na údržbu nervů proto uvítám – a kdo ví, třeba z toho časem našetřím i na tu letenku do komerční třídy! Díky, že mě čtete a lítáte v tom se mnou.
