Nečekaná tvář skotského Inverness: Od bájné Nessie až k indické bráně v lese

V ten moment zjistíte, že úplně stejný nápad dostala snad polovina Evropy, případně i část Asie. Město funguje jako hlavní dopravní uzel severu. Musí tudy projet naprosto každý nadšenec na legendární trase NC500, skotské odpovědi na americkou Route 66.

Výsledkem je, že to tam občas bzučí jako v úlu. Kavárny praskají ve švech, na chodnících uhýbáte zmateným turistům a na silnicích vládne mírný chaos z všudypřítomných karavanů, jejichž řidiči právě s hrůzou objevili existenci kruhového objezdu.

Alespoň tu není potřeba tolik řešit pověstné skotské mušky midges, které vás donutí pořídit si na hlavu moskytiéru a hrdě v ní kráčet městem, i když vypadáte jako ztracený včelař. I tady na ně ale můžete narazit.

Nenechte se však prvním letním dojmem odradit. Inverness v sobě ukrývá úžasné tajné kapsy klidu a míru. Jen je musíte umět najít a občas si pro ně dojít o něco dál, než kam sahá běžný turistický radar.

Vaše první pohledy ve městě se pravděpodobně stočí k Inverness Castle. Sedí si nesmírně sebevědomě na kopci přímo nad řekou Ness a tváří se jako ta nejmajestátnější středověká pevnost, jakou jste kdy viděli.

Je to ale zčásti takový milý architektonický podvod. Budova z červeného pískovce vyrostla až v devatenáctém století a dlouho fungovala jen jako soud a obyčejné vězení. Pro milovníka samoty má ovšem jinou obrovskou hodnotu.

Nabízí naprosto skvělý nadhled. Z nádvoří se můžete dívat přes střechy domů na temné kopce v dálce a v naprostém klidu si plánovat své budoucí únikové trasy ven z toho lidského mraveniště.

Tou absolutně nejlepší zbraní proti ruchu je ovšem budík nařízený na nehumánní hodinu, byť já už si za ty roky zvyknul. Když vyrazíte k řece v šest ráno, město patří jen vám. Vydáte-li se proti proudu tmavé vody, dojdete až na Ness Islands. Je to systém malých zalesněných ostrůvků propojených roztomilými viktoriánskými mostky.

V takto brzkou hodinu tam narazíte maximálně na staleté stromy a možná místního pejskaře. Ten na vás jen neznatelně kývne hlavou a půjde dál. Sednete si na lavičku trvale pokrytou tenkou vrstvou zeleného mechu, vytáhnete termosku a za monotónního šumění rychle tekoucí vody konečně najdete to dokonalé ticho, pro které jste na sever vůbec jezdili.

Nemůžeme samozřejmě mluvit o tomto kraji a ignorovat to obrovské temné jezero ležící jen pár mil za městem. Loch Ness a jeho legendární Nessie zkrátka k Inverness patří. Kolem jezera panuje fascinující průmysl naděje.

Turisté si kupují lístky na lodě vybavené sonarem a pak hodinu zírají do černé vody, která má i v červenci teplotu čerstvě natočeného piva ze sklepa. Každý stín mraku nebo plovoucí kládu nadšeně považují za prehistorického plaza. Neuvidí samozřejmě nic. Ale v dárkovém obchodě si pak pořídí zeleného plyšáka s tartanovou šálou a mají pocit naprosto skvěle investovaných peněz.

Pro introverta má ale tohle jezero úplně jiné kouzlo. Musíte jen cíleně minout hlavní turistické tahy u Urquhart Castle a vydat se na odlehlejší východní břeh k vesničce Dores. Tamní nekonečná oblázková pláž nabízí dokonalý, ničím nerušený výhled na tu hlubokou masu vody lemovanou kopci.

Můžete si sednout na naplavené dřevo, poslouchat tiché šplouchání vlnek a přemýšlet o tom, že i kdyby tam ta příšera opravdu žila, pravděpodobně je to taky jen starý dobrý introvert, který se prostě úspěšně schovává před tím hlučným cirkusem na druhém břehu.

Jakmile na vás přijde hlad, civilizaci se už nevyhnete. Zkuste ale raději zapadnout do Victorian Market. Tato krásná stará tržnice se skleněnou střechou je plná malých nezávislých krámků a nabízí i skvělou zónu s jídlem. Proplétáte se mezi obchůdky s tartanovými šálami a obskurními starožitnostmi, u kterých marně přemýšlíte, kdo by si proboha koupil vycpanou veverku hrající na dudy.

Pak si pořídíte luxusní burger ze zvěřiny nebo čerstvé mořské plody, zalezete si do nejvzdálenějšího rohu a můžete nerušeně pozorovat cvrkot kolem, aniž byste se ho museli aktivně účastnit. Je to ideální sociální kompromis plný kalorií.

A když už jsme u těch kompromisů, dalším mistrovským úkrytem je Inverness Cathedral. Tato masivní katedrála stojí hned u řeky a plní hned dvě zásadní funkce. Za prvé je to architektonický skvost s nádhernými vitrážemi, za druhé je to obří suchá a tichá místnost.

Vejdete dovnitř, sednete si do dřevěné lavice a předstíráte hluboké duchovní rozjímání. Ve skutečnosti si jen užíváte fakt, že po vás nikdo nic nechce, nikdo na vás nemluví a vaše promáčené ponožky mají konečně šanci alespoň částečně uschnout.

Na Vysočině dříve nebo později začne pršet ještě víc. A občas to bývá ten poctivý vytrvalý déšť, který naprosto ignoruje deštníky a útočí ze všech myslitelných úhlů popírajících zákony fyziky. Pro běžného výletníka je to zkažený den. Pro vás je to naopak perfektní výmluva, proč se vyhnout lidem a zalézt do Leakeys Second Hand Bookshop.

Není to vůbec obyčejný antikvariát. Jde o obrovský bývalý kostel naplněný doslova horami starých knih. Jakmile vezmete za masivní kliku, okamžitě vás obklopí konejšivá vůně starého papíru a kouře z velkých kamen na dřevo ukrytých uprostřed místnosti.

Zalezete si do odlehlého kouta na galerii, vezmete do ruky první zašlou knihu a jen posloucháte bubnování kapek do střechy. Platí tu nádherné nepsané pravidlo. Kdo drží v ruce knihu, toho se prostě nikdo na nic neptá.

V okolí se ale nacházejí místa, kam prostě musíte jít, i když tam pravděpodobně potkáte další cestovatele. Historie je tu totiž příliš hmatatelná a silná na to, abyste ji mohli jen tak minout.

Culloden Moor je přesně takovým místem. Na této rozlehlé pláni proběhla v osmnáctém století poslední a velmi tragická bitva skotských Jakobitů. Můžete klidně úplně ignorovat moderní návštěvnické centrum plné lidí a vydat se rovnou ven do vřesu.

Vítr tu neustále kvílí nad rovnou mokrou půdou a nad náhrobními kameny jednotlivých klanů leží neuvěřitelně těžký smutek. I když tam určitě nebudete sami, tíživá atmosféra Cullodenu každého spolehlivě donutí ztišit hlas do pokorného šepotu.

Jen o kousek dál pak leží Clava Cairns. Tyto prastaré pohřební komory a kamenné kruhy ukryté v malém lesíku spolehlivě uspokojí vaši touhu po dávné mystice. Téměř určitě tu narazíte na fanoušky seriálu Cizinka.

Budou tajně a s velkou nadějí sahat na velké monolity a doufat v nečekané propadnutí časem rovnou do náruče nějakého urostlého horala. Ty staré mechem obrostlé kameny ale vyzařují tak absolutní lhostejný klid, že vám přítomnost ostatních nakonec vůbec vadit nebude.

Když už je na vás civilizace přece jen moc, je čas využít tu nejdokonalejší bariéru proti davům. Tou bariérou je fyzická námaha v kombinaci s trochou zmateného bloudění. Nepotřebujete k tomu ani auto. Úplně stačí nasednout na lokální vlak, vystoupit v nedalekém městečku Alness a vydat se pěšky k místu zvanému Fyrish Monument.

Je to neuvěřitelně zvláštní stavba. Jde o repliku indické brány postavenou na vrcholu opuštěného kopce. Nechal ji tam vztyčit excentrický lord, jen aby dal práci hladovějícím místním obyvatelům.

Cesta k památníku vede neustále do kopce skrze hustý borovicový les. Je strmá, po dešti úžasně blátivá a zaručeně odradí naprostou většinu svátečních výletníků v bílých teniskách.

A tady vás musím docela vážně varovat. Ten kopec je regulérní bludiště. Můžete mít v telefonu stažené ty nejlepší offline mapy od Mapy.com, pečlivě sledovat modrou tečku, ale stejně vás ta aplikace s klidem tak trochu podvede a vy se ztratíte.

Lesní cesty se tam naprosto nečekaně kroutí, rozdvojují a občas prostě nenápadně zmizí ve vysokém kapradí. O to větší je to ale ve výsledku dobrodružství. Když se nakonec přece jen vyškrábete z lesa ven a projdete pod masivními kamennými oblouky, odměna je naprosto dokonalá.

Hluboko pod vámi leží záliv Cromarty Firth, kolem vás fouká neskutečně ostrý vítr a široko daleko není vůbec nikdo. Jste tam jen vy, starý kámen a nekonečná obloha.

Krása Inverness a jeho širokého okolí na vás nečeká v prvoplánovém komfortu. Chce to čas a notnou dávku suchého humoru. Postupně si ale zamilujete tu typickou melancholii nízkých mraků táhnoucích se nad kopci.

Zjistíte, že sychravé počasí vás vlastně nenutí do žádné křečovité aktivity. Dává vám legitimní důvod zpomalit, nedělat vůbec nic a nestydět se za to.

Inverness umí být obzvlášť v letních měsících hlučné a hektické město plné aut. Stačí ale mít dobře naimpregnované boty, ochotu trochu bloudit v bahně a úctu k tichu starých kamenů.

Když vyrazíte ven přesně v tu chvíli, kdy se ostatní turisté raději schovávají v hotelích, Vysočina se vám otevře a nabídne vám tu nejhlubší a nejkrásnější samotu na světě.