Článek
Sjezd sudetoněmeckého landsmanšaftu v Brně se stal pro určitou část naší politické scény dokonalým hromosvodem. Vykreslují hrozbu plíživého poněmčení s takovým nasazením, jako by za humny stály tanky Wehrmachtu, a ne jen autobusy plné německých důchodců a jejich potomků, jejichž spolek se už dávno zřekl všech nároků.
Zatímco tito „vlastenci“ udatně bojují s osmdesát let starými duchy, zcela záměrně zavírají oči před reálnou hrozbou z východu a ztrácejí jakoukoliv historickou paměť, kterou se přitom ohánějí.
Mnichovský komplex naruby a ztráta soucitu
Rozdíl mezi dnešním Německem a Ruskem je propastný. Německo si prošlo bolestivou sebereflexí a omluvilo se. Rusko nás nejenže na 40 let uvrhlo do komunistické totality, ale ze své imperiální minulosti se nepoučilo ani o milimetr.
Německo je navíc jeden z našich nejdůležitějších spojenců a partnerů, zatímco Rusko nás zařadilo mezi nepřátelské státy.
O to víc zarážející je postoj části české společnosti k Ukrajině. Kdo jiný než my by měl mít s napadeným státem maximální soucit a pochopení? My, kteří máme v národní DNA hluboko vypálené trauma z mnichovské zrady a následné nacistické okupace.
Tehdy jsme přišli o své hranice a nekladli odpor agresorovi s tím, že se tím zabrání eskalaci konfliktu a zavládne mír. A světe, div se, výsledkem nebyl mír, ale vymazání Československa z mapy a světová válka.
Když dnes naši vlastenci křičí, že by se Ukrajina měla vzdát a obětovat svá území Putinovi, aby byl „mír“, chovají se přesně jako ti, kteří nás v roce 1938 hodili přes palubu. To není volání po míru, to je volání po appeasementu a legitimizaci zla.
Hořící sklady a ruská realita
Tito lidé rádi tvrdí, že konflikt na Ukrajině se nás netýká. To je ale buď absolutní naivita, nebo cílená lež. My už totiž s Ruskem v konfliktu jsme.
- Výbuch ve Vrběticích: Agenti ruské vojenské rozvědky GRU vyhodili do povětří muniční sklady na našem území a zabili dva české občany.
- Žhářství a sabotáže: Polsko čelí obrovské vlně útoků placených Ruskem (např. požár obřího nákupního centra Marywilska 44 ve Varšavě). A i my v Česku jsme v roce 2024 řešili pokus cizince zřejmě napojeného na ruské služby zapálit pražské garáže dopravního podniku.
Zatímco my se klepeme před smířením s německými seniory v Brně, ruské tajné služby tu reálně a fyzicky ohrožují naši bezpečnost. A to nemluvě o tom, jak fenomenálně a účinně vedou dezinformační válku a přispívají k tomu, kolik lidí propadlo konspiracím.
Vojna pro mladé ano, peníze na obranu ne
Ta vůbec nejkřiklavější ukázka pokrytectví se ale projevuje v přístupu k naší vlastní armádě a obranyschopnosti. Zkuste si projít internetové diskuze pod články těchto nacionálních populistů.
Najdete tam nekonečné stesky na to, jak je dnešní mládež „měkká, rozmazlená a pořád jen zírá do mobilů“. Jejich univerzálním lékem je okamžité obnovení povinné vojenské služby. „Nahnat je na vojnu, tam z nich udělají pořádné chlapy!“ zní často internetovým éterem.
Tady se ovšem „chlapáctví“ našich vlastenců definitivně zadrhává. Ti samí lidé, kteří by s gustem posílali mladé kluky na vojnu běhat v maskáčích, totiž zároveň dostávají hysterické záchvaty, když se má reálně zvýšit rozpočet na obranu na slíbená 2 % HDP nebo když vláda nakupuje moderní armádní techniku. Najednou jsou to podle nich „vyhozené miliardy“ a „zbytečné zbrojení“.
Jejich rovnice je naprosto absurdní. Chtějí mít doma tvrdé a vycvičené vojáky, ale odmítají jim zaplatit moderní zbraně a vybavení. Chtějí si hrát na nezávislý a hrdý národ, ale tváří v tvář reálnému diktátorovi se jim podlamují kolena a volají po tom, aby se napadený soused bez boje vzdal.
Skutečné vlastenectví ale nespočívá v tom, že si obléknete tričko s českým lvem, zanadáváte si na Sudeťáky a pošlete mladé na cvičák. Skutečné vlastenectví znamená mít odvahu podpořit ty, kteří právě bojují o stejné přežití, o jaké jsme my přišli v roce 1939, a být připraven za vlastní bezpečnost reálně zaplatit dřív, než nám cizí agenti začnou odpalovat další sklady za domem.
Pokud vám mé glosy dávají smysl, baví vás toto pravidelné rozkrývání politického pokrytectví a sdílíte můj pohled na to, jak má vypadat skutečné vlastenectví, budu moc vděčný za jakoukoliv finanční podporu. Slibuji, že váš příspěvek nepoužiji na nákup maskáčů pro dnešní mládež ani na sponzoring proruských webů, ale půjde čistě na kávu a udržení mé opotřebované klávesnice v chodu, abychom tu společně mohli těmto absurditám čelit i dál. Díky, že to čtete a že v tom lítáte se mnou!
