Článek
GLOSA: Filip Turek oznámil, že na prezidenta nekandiduje. Upřímné díky! Přišli jsme sice o bizarní hradní reality show, ale naštěstí jsme si ušetřili pohled na drsnou srážku jeho ega s realitou v podobě Petra Pavla.
V nedělní debatě na CNN Prima News padla z úst Filipa Turka, poslance za Motoristy a (stále poněkud nepochopitelně) vládního zmocněnce pro klimatickou politiku, jedna naprosto zásadní a uklidňující věta.
Osobně prý neuvažuje o kandidatuře na prezidenta. Hned na úvod bych si tedy dovolil vyjádřit upřímnou vděčnost. Díky, Fílo!
Je osvěžující vidět, že i v současné vládní koalici občas zafunguje alespoň nepatrný zbytek pudu sebezáchovy a zdravé soudnosti. Byť zřejmě ani jedno z toho jej k jeho rozhodnutí nevedlo.
Hradní garáže a zrušené rychlostní limity
Ale ruku na srdce. Na druhou stranu je to vlastně obrovská škoda. S Turkem na Pražském hradě by to totiž byla neskutečná „zábava“. Představte si tu nekonečnou bizarní reality show v přímém přenosu.
První nádvoří by se okamžitě proměnilo v testovací polygon pro sportovní auta s pořádným spalovacím motorem. Vladislavský sál by zřejmě posloužil jako výstavní síň pro jeho sbírku pochybných historických artefaktů a místo standarty prezidenta by nad Hradem vlála vlajka s přeškrtnutým bicyklem či větrnou elektrárnou.
Navíc by měl Turek najednou ještě více místa pro ty stovky, tisíce, možná desítky či stovky tisíc knih, nebo čeho vlastně.
Zahraniční delegace by pak místo státnických projevů poslouchaly plamenné přednášky o tom, jak je Green Deal spiknutím, jak svět řídí elity, které on jediný prohlédl, a proč je nutné okamžitě zrušit všechny rychlostní limity.
Z nejvyšší státní instituce by se zkrátka stalo natáčecí studio pro nejdelší motoristický podcast na světě.
Srážka zbytnělého ega s realitou
Tou vůbec nejzábavnější fází by ale byla samotná prezidentská kampaň. Byla by to totiž fascinující sonda do hlubin zbytnělého ega, které v plné rychlosti naráží do pevné zdi reality.
Filip Turek, zvyklý na obdivný potlesk svých věrných fanoušků v uzavřené internetové bublině, by totiž velmi rychle zjistil krutou pravdu. Zjistil by, že ve skutečném světě proti němu stojí Petr Pavel. Ten kontrast by byl naprosto zničující. Jen si je proti sobě představte v debatě v České televizi.
Na jedné straně klidný, respektovaný státník, který má za sebou kariéru ve vedení NATO a drží zemi ukotvenou na Západě. Na straně druhé internetový pozér a „nevychovaný kluk“, který si hraje na důležitého špiona s tajnými informacemi, ale reálná politika mu protéká mezi prsty.
A co víc, Turek by s velkou pravděpodobností nestačil ani na další, mnohem průměrnější jména v pelotonu kandidátů.
Vidět v přímém přenosu, jak se ta pečlivě budovaná aura drsného alfasamce, který všemu rozumí nejlépe, hroutí pod tíhou jednociferného volebního zisku a propadáku v prvním kole, by byla zaručeně politická komedie roku.
Ale buďme rádi za to, jak to je. Česká republika potřebuje na Hradě dospělého státníka, ne moderátora pro chlapecký fanklub, který by z nás na mezinárodní scéně udělal dokonalou frašku. Filip Turek nám zjevně bohatě stačí tam, kde je teď, tedy jako klimatický zmocněnec, který popírá klima.
Sledovat poslance za Motoristy, jak si hrají na mistry světa, aby pak tváří v tvář reálné státnické zodpovědnosti (naštěstí) stáhli ocas a raději zůstali u svých drahých aut, vyžaduje občas pořádně silný žaludek. Pokud vám mé glosy dávají smysl, baví vás toto pravidelné rozkrývání politického pozérství a sdílíte můj názor, že státnictví se nedá nahradit machrováním na sociálních sítích, budu moc rád za vaši podporu. Slibuji, že váš příspěvek nepoužiji na nákup supersportu pro Filipa Turka ani na jeho hypotetickou kampaň, ale půjde čistě na kávu a udržení mé opotřebované klávesnice v chodu, abychom tu společně mohli těmto absurditám čelit i dál. Díky, že to čtete a že v tom lítáte se mnou!
