Váhová kategorie trapnosti. Jak Macinka srovnáním s kraji ukázal, že o Bavorsku neví vůbec nic

Je fascinující sledovat, s jakým sebevědomím dokážou někteří naši politici vystavovat na odiv vlastní nevzdělanost. Ministr zahraničí Petr Macinka se v pořadu PM Václava Moravce rozhodl rozebrat diplomatický protokol a nad setkáním prezidenta Petra Pavla s bavorským premiérem Markusem Söderem ohrnul nos:

„Přijetí bavorského premiéra není váhová kategorie prezidenta. Je to váhová kategorie třeba plzeňského nebo karlovarského hejtmana.“

Toto arogantní plácnutí do vody by se dalo odpustit opilému strýci na rodinné oslavě. Když ho ale vypustí z úst člověk, který má z titulu své funkce (a za naše peníze) reprezentovat Českou republiku ve světě a budovat mezinárodní vztahy, je to na okamžitou rezignaci, nebo minimálně na vrácení maturitního vysvědčení.

Pojďme si tedy rozebrat tu Macinkovu „váhovou kategorii“ řečí tvrdých dat.

Pan ministr by si měl možná před dalším televizním vystoupením otevřít alespoň Wikipedii. Bavorsko není nějaký zapadlý pohraniční okres. Je to jedna z největších a ekonomicky nejsilnějších německých spolkových zemí. Vyšší HDP už má jen Severní Porýní-Vestfálsko.

Zatímco celá Česká republika má necelých 11 milionů obyvatel, v Bavorsku jich žije přes 13 milionů. A pokud jde o ekonomiku, je ten nepoměr ještě drtivější.

Podíváme-li se na makroekonomická data za rok 2025, bavorský hrubý domácí produkt (HDP) se pohybuje na úrovni, která je více než dvojnásobkem celého českého HDP, tedy přes 824 miliard eur oproti necelým 371,6 miliardám.

Bavorsko by jako samostatný stát patřilo mezi nejbohatší a nejvlivnější ekonomiky celé Evropské unie. Je to technologické, průmyslové a finanční srdce Evropy. Karlovarský kraj, se kterým Macinka Södera srovnává, má oproti tomu necelých 300 tisíc obyvatel a ekonomicky patří k nejslabším regionům u nás.

Srovnávat HDP a globální vliv Mnichova s rozpočtem plzeňského hejtmanství je jako srovnávat flotilu zaoceánských parníků s vypůjčenou šlapadlovou labutí na Mácháči.

Další vrstvou Macinkovy hluboké ignorance je naprosté nepochopení toho, jak funguje německý federální systém. Český kraj je v podstatě jen větší administrativní jednotka. Naši hejtmani nemají téměř žádnou legislativní moc. Spravují silnice druhé a třetí třídy, řeší krajské nemocnice a čekají, jaké dotace jim milostivě pošle vláda z Prahy.

Německá spolková země je ale de facto stát ve státě. Bavorsko má vlastní ústavu, vlastní parlament, vlastní policii a obrovské legislativní pravomoci. Tedy to, co kdysi mívaly Morava a Slezsko.

Markus Söder jako předseda bavorské vlády a šéf mocné CSU nečeká na příkazy z Berlína. On má naopak na politiku v Berlíně (skrze Spolkovou radu) i v Bruselu velký vliv. Je velmi výraznou a významnou postavou evropské politiky.

Pokud si šéf české diplomacie myslí, že být premiérem Bavorska je jako být krajským hejtmanem, jehož největší pravomocí je vyhlášení krajského stavu nebezpečí při povodních, ukazuje to, že Macinka vůbec netuší, jak funguje mocenská mapa Evropy.

Proč to vlastně Petr Macinka dělá? Důvod je smutně průhledný. Opět jde o laciné nahánění politických bodů u domácího publika, kterému Motoristé a jejich koaliční partneři neustále servírují příběh o zlém, diktujícím Německu a hrdém českém lvu.

Bagatelizováním návštěvy Markuse Södera si Macinka hraje na drsňáka, který ukazuje sousedům, kde je jejich místo. Ukazuje tím ovšem spíše malost.

Být prezidentem desetimilionové země a přijmout premiéra třináctimilionového ekonomického giganta, se kterým je náš vlastní průmysl pupeční šňůrou svázaný (vždyť Bavorsko je jedním z našich absolutně nejdůležitějších obchodních partnerů), není žádná ostuda ani ústupek z „váhové kategorie“.

Je to elementární pragmatismus a státnická povinnost, kterou Petr Pavel naštěstí chápe.

To, že ji nechápe český ministr zahraničí, je naopak tragédie. Zahraniční politika se nedá dělat s mentalitou fotbalového chuligána, který pokřikuje na soupeře přes plot. Macinkovy výroky nás na mezinárodním poli izolují a dělají z nás v očích našich klíčových partnerů bandu nesebevědomých a nevzdělaných amatérů.

Sledovat snahy našich politiků maskovat vlastní nekompetentnost a neznalost lacinými urážkami našich největších spojenců vyžaduje občas pořádně silný žaludek. Pokud vám mé glosy dávají smysl, baví vás toto pravidelné rozkrývání diplomatického a politického diletantismu a sdílíte můj pohled na to, že ostudu bychom si ve světě dělat neměli, budu moc vděčný za jakoukoliv finanční podporu. Slibuji, že váš příspěvek nepoužiji na nákup učebnic zeměpisu pro ministerstvo zahraničí ani na kampaň Motoristů, ale půjde čistě na kávu a udržení mé opotřebované klávesnice v chodu, abychom tu společně mohli těmto mocenským absurditám čelit i dál. Díky, že to čtete a že v tom lítáte se mnou!