Zrada přítele? Pellegrini potopil Babišovu historku o ostudě Petra Pavla, snad nepřijde pomsta

Andrej Babiš se po návratu ze summitu NATO v Ankaře mohl přetrhnout, aby všem na svých sociálních sítích vysvětlil, jak obrovskou ostudu tam náš prezident Petr Pavel udělal.

Tvrdil, že se ho zahraniční partneři zmateně ptali, co tam česká hlava státu vůbec dělá. Byla to klasická babišovská historka s jediným cílem. Chtěl ponížit prezidenta a ukojit vlastní ego.

Jenže teď do této pečlivě budované iluze hodil vidle člověk, od kterého by to šéf ANO čekal asi ze všeho nejméně.

Ministr zahraničí Petr Macinka nám už nějaký ten pátek neustále opakuje, jak moc je potřeba napravovat a oprašovat naše vztahy se Slovenskem. A do tohoto velkolepého sbližování vstoupí slovenský prezident Peter Pellegrini a v pořadu V Politike pronese slova, ze kterých musí osazenstvo Strakovy akademie chytat mdloby.

Osobně se musím přiznat k jedné věci. Až do nástupu současné Babišovy a motoristické vlády jsem s hrůzou sledoval, co se to na Slovensku vlastně děje. Ale s postupem času se ukazuje, že Andrej Babiš má skvěle nakročeno k tomu, aby naše východní sousedy nejen vyrovnal, ale dost možná ty jejich absurdity ještě překonal.

O to více překvapující a fascinující je, že zrovna Pellegrini, o kterém opravdu nemám to nejlepší mínění a který se s Babišem dlouhodobě častuje nálepkou „přítel“, teď naší vládě takhle „zavařil“.

Co se tedy podle slovenského prezidenta v Ankaře reálně stalo? Pellegrini zcela nepokrytě a v přímém přenosu přiznal, že složení české delegace vyvolalo mezi lídry rozruch, poznámky a dokonce vtipy.

Ovšem ne proto, že by tam byl Petr Pavel. Sám slovenský prezident vyjádřil údiv nad tím, že delegaci na summitu Aliance vede premiér a prezident, mimochodem hlavní velitel ozbrojených sil s armádní minulostí a obrovským kreditem, tam sedí někde za ním jako řadový ministr.

Slovenská hlava státu si navíc pochvalovala, že u nich dlouhodobě platí fungující tradice, kdy na Evropské rady jezdí premiér, zatímco na summitech NATO a OSN zemi reprezentuje prezident.

A co víc, Pellegrini jasně odmítl naskakovat na ten náš „český model“, kde se vláda prostě přes noc rozhodne zrušit třicetileté zvyklosti jen proto, aby premiér mohl být za hlavní hvězdu.

Pellegrini také připomněl, že tomu tak na Slovensku bylo vždy, ať už byly názory vlády a hlavy státu jakkoliv rozdílné. Jenomže až do nástupu nynější Babišovy vlády to tak fungovalo u nás. O čem to asi tak vypovídá? Odpovědět si může každý sám.

Takže si to shrňme. Ostudu jsme v Ankaře neudělali kvůli prezidentovi, ale čistě kvůli premiérovi, který se tam navzdory logice nasáčkoval do první řady na úkor hlavy státu.

A naplno to propálil jeho vlastní slovenský kamarád. Inu, z toho asi Andrej Babiš a Petr Macinka velkou radost mít nebudou.

Nabízí se tak vlastně jen jedna tradiční úvaha, jak by to mohli pánové z vlády vysvětlit. Možná, že Peter Pellegrini jen nerespektuje výsledky našich voleb. Tím, že veřejně narušuje premiérovu vybájenou historku, se zjevně vměšuje do naší suverénní zahraniční politiky.

A vlastně si tím vyloženě říká o okamžité ukončení veškeré komunikace, utnutí partnerství a konec oné slavné snahy o dobré vztahy. Protože jak víme, kdo si dovolí nesouhlasit s Andrejem Babišem, případně členy jeho vlády, ukázat na jeho výmysly, ten je automaticky nepřítel.

Sledovat premiéra, jak si vymýšlí historky o prezidentově ostudě, aby ho pak před celým národem usvědčil z trapnosti jeho vlastní slovenský spojenec, vyžaduje občas pořádně silný žaludek. Pokud vám mé glosy dávají smysl, baví vás toto pravidelné rozkrývání vládního ega a sdílíte můj názor, že třicetileté diplomatické tradice by se neměly ohýbat podle aktuální nálady předsedy vlády, budu moc rád za vaši podporu. Slibuji, že váš příspěvek nepoužiji na nákup kapesníčků pro ministra Macinku ani na letenku do Bratislavy pro omlouvajícího se pana premiéra, ale půjde čistě na kávu a udržení mé opotřebované klávesnice v chodu, abychom tu společně mohli těmto absurditám čelit i dál. Díky, že to čtete a že v tom lítáte se mnou!