Článek
Samir Hauser proslul zejména jako frontman legendární kapely Vanessa, která svého času hrávala na české poměry tvrdé EBM. Mé sympatie si tento zpěvák temných textů sice nikdy nezískal, přesto bylo občas zajímavé sledovat, co vše se kolem něj dělo. Vzpomněl jsem si například na své překvapení, když jsem si s ním v časopisu Živel někdy před pětadvaceti lety přečetl na tehdejší dobu zvláštně ulítlý rozhovor, který jako by čerpal z estetiky tehdy populární coolness dramatiky. Výrazný rozruch vzbudil i se svými kumpány v České televizi.
Vraťme se ale ke knize nazvané Vyvrhel. Její hlavní předností je osobní a mnohdy i zábavný pohled na nedávnou minulost. Autor se nesnaží stylizovat do role hrdiny či morální autority. Naopak otevřeně přiznává svá vlastní selhání a ne zrovna běžná životní rozhodnutí. Díky tomu působí kniha uvěřitelně, i když někde na pozadí neustále bliká kontrolka, že se také může jednat o kupu výmyslů, fantazií či neověřených drbů. Hauserův černý humor a schopnost vyprávět absurdní situace však dělají mnohé pasáže velmi čtivými. Vyvrhel zachycuje prostředí hudebního undergroundu, klubové kultury a porevolučního chaosu, kdy se znovunabytá svoboda mohla velmi jednoduše zvrhnout v sebedestruktivní životní styl plný drogových experimentů. Kniha tak nabízí jeden z pohledů na devadesátá a nultá léta, nikoliv jejich objektivní obraz. Hauser popisuje svět, který znal a ve kterém se pohyboval, ale jeho zkušenost rozhodně není zkušeností celé generace.
Kniha má i své slabiny. Jednotlivé historky se liší kvalitou i působivostí. Některé jsou fascinující, jiné působí spíše jako anekdoty, které by lépe fungovaly při osobním podání, třeba někde v klubu po koncertu. Občas také vzniká dojem, že autor spoléhá více na šokující obsah než na literární zpracování. Hauser staví svou veřejnou image na překračování tabu a kniha v tomto ohledu nijak nezaostává. Po několika kapitolách plných sexuálních eskapád, drogových úletů a cynických komentářů na adresu veřejně známých osobností se však dostavuje určitá otupělost. Neustálá snaha šokovat začne působit jako křečovitá póza, která paradoxně zakrývá hlubší reflexi prožívaných událostí. Čtenáři hledající hlubší analýzu doby nebo psychologicky propracované memoáry tak mohou být zklamáni. Naopak ti, kteří chtějí nahlédnout do světa jedné subscény bez příkras a cenzury, si přijdou na své.
Knihu Vyvrhel lze označit za syrovou, místy zábavnou, zároveň však v některých úsecích únavnou autobiografii člověka, který většinu života stál mimo hlavní proud. Jako osobní svědectví o specifické tváři devadesátých i pozdějších let má nicméně rozhodně co nabídnout.
Samir Hauser – Vyvrhel. Okraj media, 2024
