Článek
Klimatická změna jako uznávaný fakt
Podle šetření Centra pro výzkum veřejného mínění z června 2025 uznává klimatickou změnu jako reálný jev téměř celá populace (94 % respondentů). Zároveň se o ni ale „velmi zajímá“ jen malá část (pouze 4 %). Dalších 43 % se o téma zajímá „spíše“, zatímco 48 % vykazuje nezájem. Tento rozpor mezi základní znalostí a hlubším zájmem naznačuje, že klimatická změna je sice vnímána jako fakt, ale zároveň jako vzdálený problém, který se týká spíše globálního dění než osobního života. Výsledky ukazují drobný rozdíl v odpovědích žen a mužů – ženy si častěji myslí, že ke klimatické změně přispívá lidská činnost, a častěji se za změny klimatu cítí zodpovědné. Postoj, že člověk svou činností změny klimatu neovlivňuje, zastává jen 2 % respondentů.
Starší a vzdělanější respondenti častěji uvádí snahu o ekologické chování
V oblasti každodenního ekologického chování dominují činnosti, které nejsou příliš překvapivé. Více než polovina českých domácností uvádí, že „vždy“ nebo „často“ třídí běžný odpad (95 %), nebezpečný odpad (88 %), šetří energiemi a vodou (77 %) nebo nakupuje potraviny lokálního původu (58 %). Tyto aktivity však mohou být z velké části motivovány ekonomicky – například šetření energií je často spojováno spíše s úsporou peněz než s ochranou klimatu – a zároveň příliš nezasahují do komfortu každodenního života. Zajímavostí je, že vyšší frekvenci proenvironmentálního chování vykazují téměř vždy starší respondenti (40 a více let) při porovnání s mladšími (15–39 let). Data dále naznačují, že se frekvence ekologického chování zvyšuje nejen u starších respondentů, ale také u respondentů s vyšším dosaženým vzděláním.
Auto jako nedotknutelný komfort?
Zajímavým bodem v průzkumu je otázka omezování jízd autem. Pouze 31 % domácností uvádí, že se snaží svým automobilem jezdit méně kvůli životnímu prostředí. Přitom právě omezení individuální automobilové dopravy patří mezi nejefektivnější způsoby, jak snížit osobní uhlíkovou stopu – daleko účinnější než třeba třídění odpadu. Tématu se věnuje např. datová vědkyně Hannah Ritchie v knize To není konec světa (viz ukázka, s. 15), o které jsem před časem informoval). Vzdání se jízd autem, zejména ve městech, má navíc přímý pozitivní dopad na kvalitu ovzduší i hlučnost. Přesto se k tomuto kroku odhodlává jen menšina. Udržitelnost individuálního automobilismu je přitom z dlouhodobého hlediska velmi problematická. Za nízkou ochotu omezit jízdy autem může částečně i nedostatečně rozvinutá veřejná doprava mimo větší sídla. To potvrzují i odpovědi respondentů z menších obcí, kteří využívání aut omezují méně často než obyvatelé velkých měst.
Chybí vize pro klimatickou budoucnost
Celkově se ukazuje, že ekologické postoje české veřejnosti jsou formovány vším možným, často se jedná o směsici zvyků, ekonomických motivací či selektivní důvěry v systémová řešení, která však mnohdy v celospolečenské diskusi absentují. Klimatická změna je sice uznávána jako fakt, ale její dopady a řešení zůstávají mimo každodenní praxi většiny lidí. Výzvou do budoucna bude zvyšování informovanosti, prohlubování osobní angažovanosti a propojení ekologických témat s konkrétními životními rozhodnutími – včetně těch, která se týkají mobility.
Politická vize v oblasti ochrany životního prostředí a zejména klimatické politiky je v České republice roztříštěná. Absence dlouhodobé strategie, která by byla všeobecně podporována společenskými i ekonomickými elitami, může být jedním z důvodů, proč ekologické chování zůstává na úrovni jednotlivců spíše nahodilé. Pokud má být řešení problémů spojených (nejen) s klimatickou změnou vnímáno jako celospolečenská výzva, bude nutné, aby politické strany nabízely srozumitelná, proveditelná a sociálně citlivá řešení, která propojí individuální motivace s většími systémovými změnami.
Tiskové zprávy Centra pro výzkum veřejného mínění, které byly využity, naleznete na těchto stránkách.
