Článek
Dnes je stav v Gaze stále kritický. Konflikt eskaloval 7. října 2023, kdy militantní hnutí Hamás provedlo rozsáhlý teroristický útok na Izrael, při kterém zahynuly stovky civilistů a desítky byly uneseny. Izrael reagoval rozsáhlou vojenskou operací v Pásmu Gazy, která trvá dodnes. Od té doby zemřely desítky tisíc lidí, většinou civilisté, včetně žen a dětí. Izraelské ozbrojené síly pokračují v intenzivních útocích. Humanitární situace v Gaze je katastrofální – většina obyvatel žije v přeplněných a provizorních podmínkách, často bez přístupu k pitné vodě, elektřině či zdravotní péči. Mezinárodní organizace varují před hladomorem a obviňují Izrael z válečných zločinů. Politické řešení konfliktu zůstává v nedohlednu. Také řada evropských vlád postupně přehodnotila své postoje a začala silně kritizovat izraelské válečné operace. Česká vláda postupně přešla od silné otevřené podpory Izraele k jakémusi „ohlušujícímu“ mlčení. Tento postoj je v rámci EU spíše výjimkou a mnozí občané České republiky vládu kritizují a vyjadřují hluboké zklamání.
Možná také proto je sborník nazvaný Jestli mám zemřít, ať je to příběh, který připravila editorka Tereza Langrová s několika autory, mezi nimiž jsou také třeba Yara Abu Aataya, Yasar Abu Ghosh, Pavel Barša, Markéta Hrbková, Nadia Kotaishová a další, stále tak aktuální a vzbuzuje i nadále velmi silné emoce – zejména smutek.
Osobní příběhy i odborné analýzy
Knižní publikace s podtitulem Palestina v českých perspektivách je rozdělena zhruba do dvou částí. Přibližně první polovina nazvaná Palestina v Čechách obsahuje osobní výpovědi – většinou rodinné příběhy Palestinek a Palestinců žijících v Česku nebo Čechů a Češek s palestinskými kořeny. Zbytek knihy s označením Kontext, jež plynule navazuje na první část, je věnován odbornějším esejům zabývajícím se například historicko-politickými tématy, kolektivní pamětí, mezinárodním právem, českou zahraniční politikou vůči Izraeli nebo třeba izraelským zbrojním průmyslem.
Přestože byl sborník sestaven během necelých dvou měsíců, jak je uvedeno v úvodu, a mohlo by se zdát, že bude trochu nesourodý, po přečtení získá čtenář spíše dojem, že byla kniha koncipována promyšleně – informace se vzájemně doplňují, jednotlivá témata jsou rozvíjena v různých kontextech. Je znát, že pro některé autory bylo psaní až jakousi terapií, ale také možností sdělit informace, které se v českém veřejném prostoru bohužel objevují jen zřídka.
Síla osobních svědectví
Čtenáře asi nejsilněji zasáhnou osobní výpovědi autorek a autorů, které popisují historii svých rodin, současný stav a na závěr formulují vize budoucího možného vývoje. Nadia Kotaishová například píše o svých předcích: „Při boji o holý život Fatima ztratila oba pantofle. Na loď nastoupila s bosýma a krvácejícíma nohama, zato s Mahmudem po boku. A tak se začala psát druhá část naší rodinné historie. Z mých prarodičů se stali uprchlíci už ve vlastní zemi. Celé měsíce pak unikali sionistickým milicím, které na ně útočily ze vzduchu i ze zálohy. (…) Poslední, čeho byli prarodiče v Palestině svědky, byla scéna, která se odehrála v Safsásu. Izraelští vojáci na pšeničném poli shromáždili muže z vesnice. Bylo jich asi sedmdesát. Muži měli zavázané oči, ale ženy a dívky všechno viděli. Hromadná poprava netrvala ani minutu. Pšeničné klasy se zbarvily do červena. Babička s dědečkem se rozběhli a utíkali a utíkali.“
Někteří přispěvatelé vzpomínají, jaké to bylo vyrůstat v České republice, tematizují také svůj vztah k Čechům, se kterými se často silně identifikují. „Co znamená být Čech s palestinskými, arabskými nebo muslimskými kořeny? Proč dokáže být česká společnost tak extrémně nenávistná a slepá k utrpení jedněch, a tak extrémně soucitná k druhým?“ ptá se emotivně Šádí Shanaáh, který se narodil v Praze a vždycky se považoval za Čecha, který má exotický původ. Lamis Bartůšková Khalilová to vidí podobně, když píše: „To zklamání, ten okamžik, kdy nám došlo, že s někým, třeba s Ukrajinci, nebo dokonce se Syřany, jsou lidé schopni soucítit, ale když přijde na Palestince, může je starosta části Prahy klidně nazvat opicemi, které si nezaslouží nic lepšího než hromadně vybombardovat. (…) Izraelská vlajka visí na vládních budovách, zatímco o pár tisíc kilometrů dál vyhlazují můj národ.“
Kontext a kritická reflexe
Také druhá část sborníku je čtivá a přináší řadu podnětných informací a úvah. Tereza Langrová například popisuje pozadí obchodování s izraelskými zbraněmi, Prokop Singer se zamýšlí nad česko-izraelskými politickými vztahy nebo Filip Outrata přemítá o hledání spravedlnosti skrze soudy. Jednu z nejvýraznějších esejí poskytl do sborníku Pavel Barša. V úvodu textu nazvaném Masakr v Gaze a spor pamětí píše: „Byla-li hlavním zdrojem hamásovského sadismu ze 7. října 2023 nenávist poražených, kteří se mstí za utrpení a ponížení uvalené na ně vítězi, pak předváděním své moci proměňovat životy Palestinců v prach a jejich domovy v hory trosek Izraelci zajistili, že zřídlo této nenávisti ještě dlouho nevyschne.“ V eseji se dále zabývá také historickou pamětí z perspektivy holocaustu a perspektivy koloniálního útlaku a vyzývá k dialogu mezi pamětí antisemitismu (mířícího na Evropany) a rasismu (mířícího na ne-Evropany).
Rozpor mezi politiky a veřejností
Význam knihy pro tolik potřebnou diskusi v českém prostoru o otázkách izraelsko-palestinského konfliktu vyniká také v souvislosti se studií publikovanou v East European Politics, která poprvé empiricky doložila výrazný rozdíl mezi postoji českých politiků a veřejností. Výsledky průzkumu ukazují, že poslanci českého parlamentu více podporují proizraelskou politiku, více viní Palestince za konflikt a vnímají česko-izraelské vztahy pozitivněji než širší populace. Česká veřejnost má naopak názory rozmanitější a méně vyhraněné. Zjištěný rozpor mezi hodnotami a preferencemi voličů a jejich zvolenými zástupci lze považovat z hlediska demokratické teorie za problematickou.
Příspěvek k veřejné debatě
Sborník Jestli mám zemřít, ať je to příběh představuje důležitý příspěvek k diskusi o izraelsko-palestinském konfliktu v českém prostředí. Nabízí nejen osobní svědectví, ale i odborné analýzy, které rozšiřují pohled na téma, jež bývá často zjednodušováno. Kniha dává hlas těm, kteří jsou v českém veřejném prostoru často přehlíženi, a zároveň vybízí k hlubšímu zamyšlení nad tím, jaké hodnoty chceme jako společnost hájit. Je to sborník, který nejen informuje, ale také dojímá, zneklidňuje a inspiruje k hledání spravedlnosti. Knihu doporučuji k přečtení každému, kdo se chce zorientovat v komplexní realitě tohoto konfliktu a pochopit, proč je důležité naslouchat i hlasům, které nejsou například v tuzemských médiích a tedy ani v tuzemské debatě příliš slyšet.
Autory jednotlivých textů sborníku Jestli mám zemřít, ať je to příběh jsou: Yara Abu Aataya, Yasar Abu Ghosh, Lucie Alalu, Pavel Barša, Lamis Bartůšková Khalilová, Markéta Hrbková, Nadia Kotaishová, Tereza Langrová (ed.), Filip Outrata, Šádí Shanaáh, David Scharf, Prokop Singer. Vydalo nakladatelství Utopia Libri v roce 2024.
