Článek
V obsáhlém a přitom čtivém rozhovoru Glanc systematicky rozebírá, odkud se tato představa vzala a jak byla v různých obdobích ruské i evropské historie využívána. Zdůrazňuje, že „ruská duše“ není přirozený rys národa, ale literární a ideologický konstrukt, který sloužil k vysvětlování ruské iracionality, temnoty i vnitřní rozpolcenosti. Glanc hned v úvodu rozhovoru říká, že odmítá předsudky o zvrácené ruské „mentalitě“ a doplňuje, že „ty jsou jen druhou stranou podobně hloupých pohádek o tajemné a melancholické, hloubavé, pohostinné a rozcitlivělé ruské duši.“ Podobně vnímá i konstrukt „typického Rusa“: „Je to pohodlné a odpovídá to našim potřebám zjednodušení, přehlednosti, naší sentimentalitě nebo xenofobii,“ vysvětluje.
Kultura, politika a ideologický koktejl
Kniha je pozoruhodná v tom, jak propojuje kulturní aspekty současného Ruska s reálnou politikou. Velmi zajímavá je třeba kapitola věnovaná kulturnímu undergroundu, okultismu a pravoslavné církvi. Glanc vysvětluje, že kořeny současné situace tkví také v tom, jak se tamní společnost (ne)vyrovnala s rozpadem Sovětského svazu či v tom, jak se Vladimiru Putinovi podařilo namíchat ideologický koktejl. V něm se mísí carské imperiální sny, stalinistická nostalgie, pravoslavný konzervatismus a moderní fašistické tendence.
Glanc například kriticky vysvětluje, že pro Rusko není model západní demokracie realistický: „Nejsem politolog, ale laicky bych řekl, že pluralitní demokracie je tím kvalitnější, čím víc je v ní nevymahatelné politické zdvořilosti a ohleduplnosti, taktu a morální vůle ctít nejenom literu, ale i ducha zákonů a schopnosti upřednostňovat obecný prospěch před svým vlastním. Lidé s takovými ideály sice jsou i v Rusku, ale nikdy se tam nedostanou k moci, která by byla dostatečná, aby ten systém nějak ovlivňovali nebo definovali.“
Putinův režim versus Sovětský svaz
Čtenáři je – také díky dobře formulovaným poučeným otázkám Jana Bělíčka – vždy nabídnut hlubší kontext, který mnohdy přesahuje v médiích běžně dostupné informace. Vysvětleno je tak třeba také, proč ruská opozice selhala, proč má režim stále podporu a proč je srovnání se Sovětským svazem v některých ohledech nepřesné. V kapitole nazvané Putinův režim jako antiteze Sovětského svazu Tomáš Glanc vzpomíná článek socioložky, psycholožky a politoložky Anny Schor-Tschudnowské. Ta v několika bodech před časem shrnula, čím se dnešní Rusko nepodobá SSSR: „V čele státu stojí mafiánský klan, jehož podřízené žene k loajalitě především touha po obrovských příjmech a majetcích. Vzkvétá konzumní společnost. Vlivem brutálně kapitalistických poměrů se nepřetržitě rozevírají sociální nůžky, vzniká obrovská materiální nerovnost. Obyvatelstvo je obsluhováno gigantickým zábavním průmyslem. Nejnovější globální trendy v módě nebo kosmetice jsou zprostředkovány de facto v přímém přenosu.“ Úvahy pak Glanc doplňuje bonmotem, který údajně koluje v Rusku: „Komunisti vybudovali zemi, ve které idioti věřili ve šťastnou budoucnost. Putinisté vybudovali zem, ve které idioti věří ve šťastnou minulost.“
Je sympatické, že Tomáš Glanc v knize vystupuje jako „hlas rozumu“, který odmítá jak rusofobii, tak nekritickou fascinaci Ruskem. Z celého rozhovoru zaznívá obecnější výzva, abychom se vzdali pohodlných „předžvýkaných“ propagandistických klišé a začali se dívat na Rusko jako na komplexní, často rozporuplný fenomén.
_______
Tomáš Glanc je slavista, zabývá se kulturními dějinami východní Evropy, zejména ruskou literaturou a výtvarným uměním, avantgardami, undergroundem a současnými kulturními jevy. Vystudoval Karlovu univerzitu, kde později také vyučoval a v letech 2000-2003 řídil nově založený Ústav slovanských a východoevropských studií. Doktorské studium absolvoval na Kostnické univerzitě. V letech 2005-2007 byl ředitelem Českého centra v Moskvě. Působil v různých funkcích na univerzitách v Brémách, Basileji, Novosibirsku a na Humboldtově univerzitě v Berlíně. Od roku 2015 pracuje na slavistice Curyšské univerzity. Působí také jako kurátor českých i mezinárodních výstav, překladatel a kulturní publicista. Je autorem, spoluautorem a editorem řady knih a statí a členem mnoha českých i zahraničních redakčních a vědeckých rad.
_______
Tomáš Glanc, Jan Bělíček – Ruská duše neexistuje. Vyšehrad, 2025
