Článek
Západní Evropa v těchto dnech zažívá mimořádnou vlnu veder. Ve Francii padaly historické rekordy, teploty překračovaly 40 °C, tisíce škol byly uzavřeny, doprava kolabovala a úřady vydávaly nejvyšší stupně varování. Rekordní teploty zaznamenala také Velká Británie, která se ještě nedávno považovala za zemi mírného oceánského klimatu. Odborníci přitom upozorňují, že podobné epizody jsou stále pravděpodobnější právě kvůli oteplování klimatu.
Při pohledu na zprávy z Francie, Španělska nebo Itálie si nelze nevzpomenout na román Ministerstvo pro budoucnost od Kima Stanleyho Robinsona. Kniha začíná děsivou scénou extrémní vlny veder v indickém Uttarpradéši. Elektrická síť selže, klimatizace přestanou fungovat a miliony lidí zůstanou uvězněny v podmínkách, které lidské tělo nedokáže přežít. Autor tehdy psal fikci, ale její síla spočívala v tom, že nevymýšlel nové fyzikální zákony. Pouze domyslel, co všechno by se stalo, pokud by lidstvo pokračovalo ve svém neudržitelném způsobu „užívání“ planety.
Právě proto román tolik rezonuje i dnes – ne proto, že by Robinson přesně předpověděl budoucnost, ale protože pochopil logiku problému. Klimatická změna nepřichází jako hollywoodská katastrofa v jediném okamžiku. Přichází po krocích: rekordní léto, další rekordní léto, sucha, povodně, požáry, přehřátá města, rostoucí náklady na zdravotnictví, energetiku i zemědělství. Každá jednotlivá událost se dá vysvětlit jako výjimka. Souhrn všech událostí už ale výjimkou není.
V české debatě se přitom stále objevují politici, kteří se tváří, že problém lze vyřešit tím, že se o něm přestane mluvit. Jako by klimatickou krizi bylo možné administrativně zrušit, přehlasovat nebo prohlásit za ideologický konstrukt. Jenže to má jeden háček: fyzikální zákony nečtou stranické programy, oxid uhličitý není výmysl lobbistů. Proto je zcela jedno, zda nějaký český ministr nebo politik prohlásí klimatickou krizi za neexistující. Teplotní rekordy budou padat dál. Města se budou dál přehřívat. Zemědělci budou dál řešit sucho a extrémní výkyvy počasí. Pojišťovny budou dál přepočítávat škody způsobené extrémními jevy. A zdravotníci budou dál ošetřovat lidi, kteří vedra nezvládnou.
Největší omyl současné debaty spočívá v představě, že otázkou je, zda klimatická krize přijde. Tato otázka už byla zodpovězena. Skutečnou otázkou je, jak hluboké budou její dopady a jak rychle se jim dokážeme přizpůsobit. Když dnes čteme úvodní kapitoly Ministerstva pro budoucnost, nepůsobí jako vzdálená dystopie. Spíše jako reportáž z budoucnosti, která se k nám blíží rychleji, než si mnozí bláhově mysleli. A právě v tom je síla i děsivost Robinsonovy knihy: připomíná nám, že největším rizikem není panika. Největším rizikem je předstírat, že se nic neděje.
Kim Stanley Robinson – Ministerstvo pro budoucnost. Jota, 2024
