Článek
Baron Roman Fjodorovič Ungern-Sternberg (1886–1921) byl baltský Němec, carský důstojník a později generál bělogvardějských vojsk, který se během ruské občanské války zapsal do dějin svou neobyčejnou krutostí, ale i odvahou a taktikou. Jeho jméno si Mongolové zapamatovali jako „boha války“, zatímco v Evropě a Rusku mu přezdívali „krvavý baron“.
Ungern-Sternberg se narodil v Rakousku-Uhersku do aristokratické rodiny baltsko-německého původu s dlouhou vojenskou tradicí. Od mládí byl vychováván k oddanosti carovi a monarchii, což později určilo jeho politické postoje. Studoval v námořní škole a absolvoval důstojnický výcvik v Petrohradě. První zkušenosti s bojem získal za rusko-japonské války, kde se vyznamenal odvahou, ale také ukázal svou impulzivní a tvrdou povahu.
Přestože na svět přišel v Rakousku-Uhersku, rodina Ungern-Sternberga po staletí žila v Pobaltí a sloužila ruským carům.
V první světové válce sloužil na frontě a rychle stoupal v hodnostech. Na dva měsíce sice skončil ve vězení za to, že napadl jiného důstojníka v opilosti, celkově ale s ním byli nadřízení spokojení. Když byl v roce 1917 svržen carský režim, roztrpčený Ungern požádal o umístění na Sibiři. Po bolševické revoluci roku 1917 se připojil k bělogvardějskému hnutí, které bojovalo za obnovu monarchie.
V Mandžusku se mu spolu se svým nadřízeným Grigorijem Semjonovem a dalšími pěti kozáky podařilo odzbrojit 1500 Rudých, jen s pomocí vyjednávání. S podporou Japonců pak přispěli k ovládnutí Sibiře Bílými, s jejichž vedením se ale rozešli - oba odmítali jakékoliv ústavní a demokratické změny a požadovali návrat absolutistického režimu.
Ungern Rudé nenáviděl a bojoval proti nim v občanské válce, příliš „nalevo“ mu ale přišli i Bílí v čele s diktátorem Kolčakem.
Ungern-Sternberg byl fascinován Asií, jejími náboženstvími i vojenskými tradicemi. Oblíbil si Mongolsko, kde spatřoval poslední baštu aristokratického a náboženského řádu, který chtěl obnovit. Jeho jednotky, složené z Rusů, Mongolů, Burjatů i Kozáků, podnikaly odvážné jezdecké výpady proti bolševickým oddílům na Sibiři a na hranicích Číny.
V roce 1920, kdy bělogvardějské hnutí utrpělo sérii porážek, se baron rozhodl přenést svou činnost plně do Mongolska. To v té době bylo okupováno čínskou armádou, která svrhla místního duchovního vládce, Bogdchána. Ungern-Sternberg viděl příležitost a na jaře 1921 dobyl hlavní město Urgu (dnešní Ulánbátar). Po tvrdých bojích vyhnal čínské jednotky a vrátil Bogdchána na trůn. Mongolové jej za to oslavovali jako osvoboditele a pro jeho zuřivost a odvahu ho považovali za vtělení boha války.
Bogdchán byl původně třetí nejdůležitější postavou tibetského buddhismu, hned po pančenlámovi a dalajlámovi. Po vyhlášení nezávislosti na Číně si ho za hlavu státu vybrali Mongolové.
Úspěch však byl vykoupen krutostí. Baron proslul brutálními tresty vůči zajatcům, odpůrcům i vlastním mužům. V Urze rozpoutal pogromy proti Židům i Číňanům a dal popravovat všechny, kdo byli byť jen podezřelí ze sympatií k bolševikům. Jeho vláda byla krátká, ale zanechala v Mongolsku silnou stopu – někteří jej dodnes vnímají jako osvoboditele, jiní jako despotu.
Ungern-Sternberg se neomezoval jen na boj s Číňany. Jeho hlavním cílem zůstávalo vyhnat bolševiky ze Sibiře. V létě 1921 proto vyrazil se svými jednotkami na sever. Tam ale narazil na dobře organizovanou Rudou armádu, která měla značnou početní převahu a podporovali ji i revolucionáři z Mongolska. Po několika porážkách se jeho vojsko začalo rozpadat. Část mužů ho opustila, část se vzbouřila.
Baron po svém zatčení a soudu. Pro bolševiky byla jeho likvidace velkým vítězstvím.
Nakonec ho vlastní vojáci zradili a vydali bolševikům. Ti ho po krátkém procesu v srpnu 1921 popravili v Novonikolajevsku (dnešní Novosibirsk). Bylo mu pětatřicet let. Jeho smrt znamenala konec bílého odporu proti komunistům v Moskvě. Legenda o „krvavém baronovi“ žila dál.
Pro historiky zůstává Ungern-Sternberg rozporuplnou osobností. Na jedné straně byl schopný velitel a charismatický muž, který dokázal strhnout oddíly k odvážným akcím. Na straně druhé byl fanatický monarchista, posedlý mysticismem a surovostí, která odpovídala spíše středověku než 20. století.
Jeho příběh ukazuje, jak se občanská válka v Rusku neodehrávala jen mezi bolševiky a bělogvardějci v evropské části země, ale zasahovala i do vzdálených stepí a hor. Mongolsko, Čína i Sibiř se staly součástí velkého střetu, v němž se prolínaly sny o monarchii, náboženské představy i brutalita moderní války. A baron Ungern-Sternberg v něm sehrál jednu z nejvýraznějších, ale i nejtemnějších rolí.
Zaujal tě článek? Začni sledovat Zápisník zajímavostí, ať ti neuniknou další fascinující fakta o světě.
