Článek
Nedávno jsem napsal článek, jenž se kriticky vyjadřoval k současné politické situaci. V diskuzi pod textem se objevil následující názor: Píšete, že jste učitel. Učíte děti biflování anebo chápání kontextu? Za všemi škodlivými ismy stála a stojí lidská bída, strach a nejistota. Toto umožnilo nástup Hitlera, komunistů, Babiše i v Motoristů v posledních volbách. Přiměl mě se zamyslet.
Autorce komentáře jsem odpověděl, že se snažím své studenty naučit chápat události v souvislostech, zda se mi to daří, mohou ovšem posoudit pouze oni. Nicméně se domnívám, že situace je složitější a pouze učitelé liberální demokracii nezachrání, byť by byli sebelepší. Jednak naši studenti, pokud mohu soudit, současnou koalici rozhodně většinově nevolili. A za druhé, kvalitní vzdělání samozřejmě zmůže mnohé. Na druhou stranu, jen v nedostatečných mediálních kompetencích prvovoličů čertovo kopýtko zakleté není.
Současný svět je velmi komplikovaný a jeho složitost se navíc ještě rychle zvyšuje. Naše pohodlí a zaběhlé životní stereotypy se ocitají v ohrožení. Dříve neotřesitelné jistoty přestávají platit. Ne každý se s tím chce nebo dokáže smířit, zdaleka ne všichni jsou schopni podstatu těchto změn pochopit. Optimistická devadesátá léta (která ovšem nebyla ani zdaleka tak pohodová, jak se kdekomu dnes zdá), byla vystřídána sérií krizí. Pocit euforie nad porážkou komunismu vystřídala deziluze. Několik vln teroristických útoků napříč světem, ekonomická krize, brexit i migrační krize, která nás vyděsila navzdory tomu, že se České republiky prakticky netýkala. A to není zdaleka všechno. Nádavkem k tomu všemu jsme dostali globální oteplování, umělou inteligenci, válku na Ukrajině a zešílevší USA, které se z neotřesitelné opory západní demokracie, za jakou byly po desítky let považovány, změnily před očima v její ohrožení.
V zajetí kulturních válek
Zapomenout nelze ani posuny ve vnímání určitých morálních hodnot. Osobně jsem hluboce přesvědčen o právu na rovnoprávnost bez ohledu na barvu pleti, náboženské či politické přesvědčení, sociální původ, pohlaví nebo genderovou identitu. Nicméně souboj o tzv. woke problematiku se stal předmětem politických půtek s intenzitou, která dle mého soudu předčila jeho skutečný význam pro společnost. To, co jedni vnímali jako citlivost k diskriminaci, jiní považovali za přehnanou korektnost a narušování dlouhou nezpochybňovaných morálních hodnot. Osobními názory inklinuji spíše k těm prvním, ale mám pochopení i pro ty druhé.
Vzpomínám si na úvodní hodinu mého semináře z moderních dějin, která proběhla v září 2022, tedy v době, kdy ruská agrese proti Ukrajině trvala už víc než půl roku. Studentům vždy pokládám otázku, jaké problémy současného světa považují za nejpalčivější. Nerovnoprávnost LGBT+ komunity se tehdy k mému překvapení objevila mezi nejčastěji uváděnými problémy. O pár týdnů později jsme rozebírali historii izraelsko-palestinského konfliktu. Bylo zrovna před izraelskými volbami, takže jsem svým studentům položil i otázku, koho by v nich volili. Netanjahu by drtivě prohrál. Když jsem se zeptal proč, dostalo se mi odpovědi, že prý kvůli jeho negativnímu postoji k LGBT+ komunitě. Při vší úctě se domnívám, že tehdy bylo, alespoň z mého hlediska, mnoho zásadnějších důvodů to Netanjahuovi nehodit.
Každá akce vyvolává reakci. Kdo přečetl některý z mých článků zabývajících se naší politickou scénou, sotva mne může podezřívat z obdivu k našemu současnému ministrovi zahraničí. Nicméně si myslím, že na jeho tvrzení proneseném na letošní mnichovské bezpečnostní konferenci, že přehnaný důraz na genderovou politiku přispěl k Trumpovu znovuzvolení, může být něco pravdy. Jiná věc je, že Petr Macinka, tím že se do této problematiky s takovým gustem ponořil, jedná úplně stejně jako genderoví aktivisté, pouze s opačným znaménkem. Jestliže měla západní civilizace spoustu palčivějších problémů před deseti lety, tím spíše to platí teď. Ministr zahraničí možná potěšil své zbývající voliče, ale k vyřešení současných problémů mezinárodní politiky nepřispěl, ani co by se za nehet vlezlo. Stále se necháváme pohlcovat bitevní vřavou, která je rozdmýchávána především emocemi a tvrdá fakta v ní hrají pramalou roli. O co lítější tento boj je, o to víc ztrácíme ze zřetele skutečně důležité problémy. V kulturních válkách lze vykrvácet, ale je téměř vyloučené v nich zvítězit.
Pohodlné lži a fakta, která obtěžují
Věcí, kterým přestáváme věřit a rozumět je čím dál tím víc a je snadné podlehnout dojmu, že nastal konec časů. Tím, že se dlouhodobě zajímám o politickou situaci a vystudoval jsem historii, mám, jak se domnívám, jakýs takýs vhled do vývoje současné mezinárodní situace, byť samozřejmě založený na veřejně dostupných zdrojích. Rusko je jednoznačně ve válce na Ukrajině agresor a ustupovat agresorům se v dějinách nikdy nevyplatilo. Vím sice, že Stepan Bandera je velmi sporná postava, která v objektivním historickém hodnocení moc kladných bodů neposbírá, nicméně zároveň chápu, že na Ukrajině, s její zkušeností s nekonečně dlouho dobou ruského a sovětského útlaku, mohou být jeho činy vnímány mnohem příznivěji. A ani na okamžik nepochybuji, že naši bezpečnost ohrožuje současný ruský režim, nikoliv nějaká Banderova socha vztyčená kdesi na Ukrajině.
U jiných z výše zmíněných problémů už to tak jednoduché není a nezbývá mi než tápat. Že se klima otepluje, se nedá popřít. Ale může za to činnost člověka? Epidemie Covidu byla reálná, ale dalo se věřit vakcínám? Nejsem ani epidemiolog, ani klimatolog. I pokud bych se k danému problému rozhodl nastudovat odborné texty, stejně bych, spíše dříve než později, narazil na neproniknutelnou stěnu nedostatečných znalostí bránící mi v pochopení základních vědeckých závěrů. Než ztrácet čas, je rozhodně lepší věřit odborníkům. Konec konců, když člověk nenastartuje auto nebo ho bolí zuby, taky je dobrý nápad vyhledat pomoc specialisty a nebudu se pídit po tom, co si o tom na sociálních sítích myslí Jindřich Rajchl nebo Daniel Vávra.
Instagramový reel trvající déle než minutu prý dokouká málokdo, protože je třeba scrollovat, scrollovat a scrollovat, až do úplného zblbnutí. Jenomže všechny výše zmíněné problémy jsou složité a vysvětlení i nabízená řešení, byť se je odborník snaží vysvětlit co možná nejpopulárněji, jsou pro mnoho lidí i tak příliš komplikovaná. Navíc to chce začíst se do delšího textu, což stojí čas a jisté úsilí. A tak přichází populisté a dezinformátoři nabízející jednoduchá a snadno pochopitelná řešení. Hesla úderná a snadno srozumitelná. A většinou naprosto nesmyslná. Za to pohodlná. Lež nebo pravda, komu na tom záleží. Důležité je zaujmout.
Ono by vážně bylo krásné, kdyby zavládl mír, nikdo už na Ukrajině neumíral a potrubím by k nám tekly proudy levné ropy. Zda ten mír Rusko vůbec chce uzavřít, jakou cenu by za něj Ukrajina (potažmo my všichni) musela zaplatit a co by agresor dělal dál, tím už se žádný internetový Vševěd nezabývá. Je svůdné věřit, že globální oteplování skončilo, říkal to přeci v televizi sám ministr. A ještě pak napadla spousta sněhu. Proč tedy měnit způsob života a utrácet mraky peněz, pohodlnější je tvářit se, že se nic neděje a celý ten humbuk je spiknutí podplacených vědců a úředníků v Bruselu. Bez čtení dlouhých textů, pozorného naslouchání a zvažování předkládaných argumentů se každý z nás stává snadnou kořistí tvůrců sloganů a hesel a naše šance pochopit okolní svět se dramaticky snižuje. Zajímalo by mne kolik z Macinkových odpůrců i fanoušků si pustilo celou mnichovskou debatu. Kolik MAGA Američanů, kteří lajkovali hrdinu, o němž jim taťka Donald prozradil, že to nandal té ošklivé Hilary, si alespoň vygooglilo, kde leží ono tajemné Česko, odkud tento čacký rek povstal.
Jak najít světlo na konci tunelu
Učím na osmiletém gymnáziu, které si své studenty opravdu může vybírat. Nedávno jsem se v diskuzi v rámci výuky cizího jazyka dozvěděl, že prakticky nikdo ze studentů oné skupiny nečte jinou literaturu než povinnou. Prý je to proto, přiznali se, že četba vyžaduje příliš velké soustředění. Jiný student se zase přiznal, že se nedívá ani na filmy ani na seriály, protože jejich sledování zabere moc času. Jedná se při tom o studenty dosahující výborných studijních výsledků, kteří rozhodně nejsou hloupí. Mám patnáctiletou dceru, která je pyšná, že jsem napsal několik knih. Žádnou z nich ale zatím nepřečetla, jsou pro ni totiž moc dlouhé. Stejně tak by ostatně v jejích očích dopadl i tento text. Ještě ve dvanácti letech jsem ji při tom nemohl odtrhnout o četby Harryho Pottera. Pak ale přišli noví kamarádi Instagram a Tik Tok a se čtením byl konec.
Nejedná se pochopitelně o žádný reprezentativní výzkum. Na naší škole se krom toho najdou i studenti, kteří si o přestávkách čtou pěkně postaru knihy. A po nedávném zákazu používání mobilů o přestávkách, se našlo spousta zájemců, kteří se radostně prohánějí v parku před školou za fotbalovým míčem. Což může být jedna z cest k nápravě. Kdybychom spolu se zákazem mobilů o přestávkách nenabídli našim studentům možnost skotačení v parku (kde na ně samozřejmě někdo musí dohlížet), setkal by se tento zákaz určitě s mnohem větším odporem.
Nevěřím, že by řešení mohla přinést umělá inteligence. Na cokoliv se jí zeptáte, ona vám to přechroustá, vybere i shrne a během pár sekund máte informace, které jste potřebovali. Nejde ani tak o její stále přetrvávající chybovost a sklony si vymýšlet. To pravděpodobně brzy pomine. Když ale vidím, jak námi manipulují algoritmy současných sociálních sítí, nevěřím, že se nás nějaký budoucí Musk nebo Zuckerberg nepokusí zmanipulovat. Pánové, kteří do vývoje AI investovali tolik peněz, z toho taky budou chtít něco mít. A to je pořád ta lepší varianta. V té horší se AI vymkne z rukou i svým tvůrcům. Jistou vzpruhou pro mne bylo tvrzení oněch studentů, kteří se tak neradi soustředí s knihou v ruce. AI prý nemají rádi a snaží se jejímu používání vyhnout, jak to jen jde. Snad to neříkali jenom proto, aby mi udělali radost.
Co tedy s tím? Diskutovaný zákaz přístupu na sociální sítě do 15 let jde podle mého správným směrem tím spíš, že vztah mezi úpadkem schopnosti se soustředit a délkou pobytu na sociálních sítí prokázala již nejedna vědecká studie. Stejně tak jako úvahy o vynucování zodpovědnosti jednotlivých sociálních sítí za zveřejněný obsah. Pokud nesou zodpovědnost vydavatelé novin, knih i časopisů, není důvod sociální sítě vynechávat. Omezovat politická práva v závislosti na tom, jak se člověk chová a vyjadřuje na sociálních sítích? Jako člověk, který vyrůstal za komunismu, jsem pro co možná nejširší svobodu slova, nicméně diskuzi o tomto tématu bych se nebránil.
Přizpůsobit se měnícímu se světu budou muset i politici nespadající do populistické škatulky. Komunikovat co nejsrozumitelněji, ale zároveň si nevymýšlet. Nabízet realistická řešení. A uvědomit si, že i pravdivé tvrzení lze vyjádřit tak, že zapůsobí na emoce. Trump, Turek, Babiš či Farage využívají vymožeností moderního světa, aby nabídli svým znejistělým příznivcům návrat časů, kdy bylo ještě všechno v pořádku. Silné motory, továrny s čadícími komíny plné dělníků, ženy, které se starají hlavně o to, aby jim nevystydla plotna a teprve pak řeší svoji kariéru. Jako kdyby chtěli vrátit svět o nějakých sedmdesát, osmdesát let zpátky. Sami sotva věří tomu, že by se to mohlo podařit a jejich reálná politika je často v přímém rozporu se zájmy lidí, kteří jim hodili hlas. A dost často se bezostyšně obohacují buď oni sami nebo jejich okolí.
Snažit se cestovat časem zpátky postrádá smysl. Stejně tak jako se svět nevrátí do roku 1950, nevrátí se ani do konce devadesátých let, zlatých časů liberalismu a globalizace. Babiš, Trump, Zeman či Fico opakovaně vyhráli volby, což nemůže být náhoda. Jestliže nenabízejí smysluplná řešení, neznamená to, že by občas neměli pravdu ve své kritice. Nespokojenost jejich voličů je často oprávněná a nejistota pochopitelná. Je pravda, že je Babiš prakticky odsouzený zločinec, SPD strana, která otevřeně podporuje nepřátelskou mocnost a Motoristé se chovají jako parta rozjívených adolescentů. Statisícům voličů je to ale jedno, protože mají jiné starosti. Liberální politické strany se navíc často dopouštějí stejného hříchu jako jejich odpůrci. Používají nálepky, zjednodušují, obviňují, pohrdají druhou stranou a oslovují hlavně ty své. Společnost pak zůstává uzavřená ve svých bublinách a o výsledku voleb rozhoduje, kdo je zrovna víc znechucen a komu se k volebním urnám uráčí přijít. Liberální politici by se měli zajímat i o to, co si ti lidé na druhé straně myslí, co je trápí. A nabídnout jim řešení, která pochopí. A která hlavně budou fungovat. Zasypat příkopy ve společnosti musí oni, populisté to dělat nebudou. Rozdělená společnost je totiž nezbytnou podmínkou jejich úspěchu. Liberální demokracie je přes všechny své vady ten nejlepší politický systém, který lidstvo vynalezlo. Je sice nemocná, což ale zároveň znamená, že šance na úspěšnou léčbu pořád existuje.
https://presse.inserm.fr/ecrans-et-developpement-cognitif-de-lenfant-le-temps-dexposition-nest-pas-le-seul-facteur-a-prendre-en-compte/67438/
https://www.irozhlas.cz/clovek/naduzivani-socialnich-siti-a-mobilu-vede-az-k-porucham-osobnosti-varuji-vedci_201209290537_kwinklerova
https://www.novinky.cz/clanek/internet-a-pc-socialni-site-ovlivnuji-hlavne-deti-v-rane-puberte-40392329
https://www.e-bezpeci.cz/index.php/ke-stazeni/odborne-studie/166-socialni-site-uvod-do-problematiky-2023-kopecky-krejci/file
https://www.researchgate.net/profile/Elmahdi-Sabir/publication/383820389_THE_EFFECT_OF_SOCIAL_MEDIA_USE_ON_WORKING_MEMORY/links/66db1844bd20173667bae02a/THE-EFFECT-OF-SOCIAL-MEDIA-USE-ON-WORKING-MEMORY.pdf
https://medium.seznam.cz/clanek/machacek89-cz-pripad-macinka-v-mnichove-tady-uz-polarizuje-uplne-vsechno-a-co-je-dulezite-242110
https://www.irozhlas.cz/zpravy-svet/analytik-macinka-se-stal-nastrojem-propagandy-maga-a-tu-roli-sehral-s-chuti_2602250600_med
