Článek
Nezávislá skupina vědkyň a vědců z českých i zahraničních výzkumných institucí odpovídá na vaše dotazy. Některé odpovědi pak sdílí i na sociálních sítích Facebook, Twitter, Instagram, Threads, Bluesky a zde na Médiu.
Dotaz
Proč se souhlásky jmenují „souhlásky“ a proč samohlásky se jmenují „samohlásky“? A existuje nějaké logikou uchopitelné (logikou žačky druhé třídy) pravidlo, jak si odvodit původ samohlásek a původ souhlásek?
Minutová odpověď
- Základním charakteristikou samohlásek je volný průchod vzduchu skrze mluvidla, v případě souhlásek je v mluvním ústrojí překážka (rty, jazyk).
- Samohlásky lze vyslovit samostatně, u souhlásek to přirozeně není možné: dají se vyslovit jen společně se samohláskou. Z toho pak vycházejí české názvy pro dva typy hlásek.
Odpověď
Rozdělení na souhlásky a samohlásky se běžně objevuje ve školních učebnicích, avšak bez vysvětlení rozdílu mezi těmito kategoriemi – spoléhá se na intuitivní pochopení ze strany žáka/žákyně.
Základní rozdíl
Základní rozdíl mezi dvěma typy hlásek spočívá v tom, že samohlásky (neboli vokály) jsou tvořené při otevřeném mluvním ústrojí a souhlásky (neboli konsonanty) jsou tvořené pomocí mechanických překážek v mluvním ústrojí.
Zatímco samohlásky se dají vyslovit samostatně – necháme procházet vzduch mluvidly – souhlásky vznikají odstraněním překážky. Jinými slovy, není možné vyslovit samotnou souhlásku, dá se vyslovit jedině společně se samohláskou.
Zkuste si vyslovit například souhlásku P samostatně a zjistíte, že to není možné, vždy za ní následuje samohláska. České názvy pro dva typy hlásek tak vycházejí z toho, zdali je možné je vyslovit samostatně (samohlásky), nebo se dají vyslovit pouze společně se samohláskou (souhlásky).
Se slabikami je to trochu složitější
Jednoduché pravidlo, které pomáhá rozlišit samohlásky a souhlásky, spočívá v tom, že souhláska není schopná vytvořit slabiku – v českém jazyce však mohou tuto funkci souhlásky občas plnit (především R a L, příležitostně M, N, S, Z, Š, Ž).
Pokud se hlouběji ponoříme do fonetiky, což je věda zabývající se zvukovou stránkou jazyka, zjistíme, že rozdělení je komplikovanější, než se na první pohled zdá. V případě některých souhlásek (F, V) je totiž průchod vzduchu poměrně volný, kategorizace dále komplikují např. dvojhlásky (diftongy).
Pro Zeptej se vědce odpovídala Matylda
Bc. Matylda Strand, École des hautes études en sciences sociales
Odbornou recenzi poskytl: Mgr. Radek Skarnitzl, Ph.D., Fonetický ústav Filozofické fakulty UK
Zdroje, podrobnosti a souvislosti
Krčmová, Marie (2009): Fonetika a fonologie. Brno: Masarykova Univerzita.
Bičan, Aleš (2017): VOKÁL. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
Bičan, Aleš (2017): KONSONANT. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
Anketa
Zeptej se vědce
Projekt Zeptej se vědce propojuje vědeckou a nevědeckou veřejnost. Máte-li na vědce nějaký dotaz, zeptejte se nás na webu nebo sociálních sítích Facebook, Twitter, Instagram či Bluesky. Líbí se vám naše příspěvky? Budeme rádi, když podpoříte naši činnost: darujme.cz/projekt/1209422
