Článek
Určitě jsme to už všichni někdy slyšeli. „Uč se jazyky, protože kolik řečí umíš, tolikrát jsi člověkem!“ říkávali nám lidé kolem nás už od doby, co jsme byli malými dětmi. I já jsem se na přání svých rodičů již od základoškolských let vzdělávala nejen v angličtině a němčině, což bylo běžné, ale i španělsky, k čemuž jsem si v dospělosti přihodila ještě exotickou korejštinu. Ničeho nelituji, dnes mluvím plynule anglicky i německy, v těch druhých dvou jazycích komunikuji na základní úrovni a stále se vzdělávám.
Téma jazyků mě nicméně přivedla na celkem aktuální otázku - jak je to s tím výrokem „Kolik řečí umíš, tolikrát jsi člověkem.“ dnes? Došla jsem k názoru, že vzhledem k tak obrovskému boomu technologie, jaký se udál v posledních desetiletích, už tento výrok není tak pravdivý, jako byl předtím. Dnes totiž už nemusíte jazyk ovládat lépe, než jen na základní úrovni, pokud jedete někam na dovolenou, stačí vám pár běžných frází, se zbytkem vám pomůže překladač, který je dnes schopen přeložit i mluvenou řeč, takže vlastně ani nepotřebujete vědět, jak se daná věta píše. To však ještě není nijak hrozné, kvůli jedné zahraniční dovolené ročně se přeci nebudete učit zcela nový jazyk, a to ani nemluvím o tom, jak je jeden kalendářní rok ke zvládnutí cizího jazyka žalostně málo.
Když jsem se ucházela o místo lektorky anglického jazyka na prestižní jazykové škole, zúčastnila jsem se vstupního školení. Byly nám zde představeny různé metody výuky, mezi nimi i AI a ChatGPT. Komu to nic neříká, jde o umělou inteligenci, s jejíž pomocí si jste schopni vygenerovat vhodné otázky pro určitou úroveň, slovní zásobu pro dané téma nebo i celou modelovou konverzaci, takže vlastně jenom zadáte klíčová slova do elektroniky a ona vám naplánuje celou lekci. Tady bych se řídila nepsaným pravidlem - dobrý sluha, ale špatný pán. Někdy i my, co vzděláváme, si nejsme jisti s tématem či určitou gramatikou, jsme přeci jen lidi, podle mého názoru však učitel, který do svých hodin nedává sám sebe, a neučí tak trochu po svém, není skutečným učitelem, ale jen nástrojem techniky, která se u nás teď tak hojně rozšiřuje.
Nelze mluvit za všechny, někteří učitelé a lektoři jsou možná s tímto rozkvětem zcela spokojeni a nepochybně jim to usnadňuje jejich povolání, já si ale nedovedu ani sama představit, že bych před svými studenty neprezentovala svou vlastní práci, ale jenom něco, co mi „vyplivnul“ nějaký kus stroje. Zůstaňme svými, je to to nejcennější, co na tomto světě máme!
A jak to máte s elektronikou a technikou vy? Rozčiluje vás či děsí, nebo je vám naopak velkým pomocníkem a nedovedete si bez ní svoje fungování vůbec představit?
