Článek
- Paní učitelko, k čemu mi to bude?
- Budeš to potřebovat u přijímaček a pak u maturity, navíc rozvíjíš abstraktní myšlení a učíš se aplikovat pravidla.
Asi tak nějak vypadají první hodiny výuky skladby na základní škole. Podmět a přísudek znají z prvního stupně a je důležitý pro pravopis, ale jen těžko odůvodňuji smysluplnost rozlišení hlavních a vedlejších vět, poměrů mezi větami hlavními a druhů vedlejších vět. Jsou tu však požadavky k přijímacím zkouškám, a tak to učím. V požadavcích najdete devět druhů vedlejších vět a šest druhů poměrů mezi větami hlavními. Tuto terminologii pro školskou praxi zformovali B. Havránek a A. Jedlička už v roce 1951 v Mluvnici češtiny. I když se jazyk dávno posunul, mluvnice platí dál. Máme tu modernější přístupy, ale zavedení do praxe asi není reálné. Podotýkám, že každá učebnice češtiny se schválením MŠMT pracuje s různými pojmy a různou terminologií, kolektivy autorů něco přidají, přejmenují nebo vynechají. Pak něco přidá, vynechá a upraví učitel ve třídě a máme tu to, co všichni známe. Chaos.
V Rámcovém vzdělávacím programu, tedy dokumentu, který nám říká, co má žák umět, nic takového není, téma je uvedeno velmi obecně na necelých dvou řádcích, pro srovnání - v požadavcích JPZ pro deváťáky je skladba na patnácti řádcích.
Pak přijde ten den D a zveřejněná testová zadání vzbudí odbornou diskusi. Učitelé češtiny si začnou zjišťovat, co je to krátký tvar podstatného jména (běžně jmenný tvar přídavných jmen), obraznost (metafora) a další. Některé hlasy jsou tak silné, že se občas podaří správná řešení testů rozšířit i o další odpovědi.
Co tím chci říct? Pokud chcete, vážení přátelé, něco změnit, musíte začít od vysokých škol - naučit budoucí učitele, co a jak mají učit, pak přejít k úpravě maturit a přijímaček. Pokud budou mít tyto zkoušky stávající podobu, nic se nezmění.
Ale to je jen názor jedné učitelky.
