Budou letošní přijímačky pro rodiny deváťáků méně stresující?

Zásadní změny se chystají celkem dvě. Mají jednak zlepšit zkostnatělý přijímací proces a pak vyřešit nedostatečný počet míst hlavně ve všeobecně vzdělávacích oborech. Pojďme se podívat, co nás tedy čeká, kdo všechno to ovlivňuje a kde by mohly nastat zádrhele.

První dobrá zpráva pro deváťáky už se objevila asi před měsícem, a to, že se začala chystat pozitivní změna v přijímacím řízení. To by se mělo zelektronizovat (čili vypisování papírů a běhání s lejstry by mělo vymizet), dále že se budou moci dávat tři přihlášky místo dvou a  díky prioritizaci (žák sám určí, která škola je pro něj nejlepší a seřadí si školy dle své preference) bude ihned patrné, kam se dítě po vyhodnocení přijímacích testů dostalo a kde bude tedy přijato. (Podrobně jsem o chystaných změnách psala nedávno zde.)

Aby systém přijímaček zafungoval lépe, musí se sladit několik hráčů. Jednak Parlament, kde musí projít tato změna co nejrychleji, dále musí zafungovat Cermat, který chystá testy a také střední školy, které řízení organizují. Ty si často chystají i svoje vlastní přijímací testy či pohovory (vedle těch povinných testů státních) a musí s nimi sladit noty tak, aby rodiče a žáci nečekali na výsledky příliš dlouho. Což tentokrát z několika důvodů hrozí.

Co zatím nevíme, kolik pokusů budou deváťáci mít. Doufám, že při změně počtu přihlášek se počet pokusů nesníží na jeden jediný. Dva pokusy jsou rozhodně lepší! Mluvím z praxe. Většina dětí mi jednoznačně říká, že při prvním termínu jim šel lépe jeden předmět a při druhém byl pro ně lehčí ten druhý. Myslím také, že na dva náročné testy v jednom dni se umí připravit málokteré patnáctileté dítě. Vím ze zkušenosti, že i tohle se dá natrénovat, ale takovou přípravu na dva testy v jednom dni mnoho žáků nedělá. Propagátoři jednoho termínu nám asi budou event. tvrdit, že všichni mají stejnou možnost a podmínky, a že to bude stát i méně peněz a času všech dospělých, kteří to musí pro děti připravovat. Ale to poměrně dost znevýhodní děti, které bývají nervóznější a hůře zvládají tlak. Pro mnohé je to přece jenom první vážná zkouška.

A pojďme na tu druhou zásadnější změnu, a tou je zvyšování počtu míst především na všeobecně vzdělávacích školách. Z posledních let vidíme, že poptávka po takovém vzdělávání jednoznačně převyšuje nabídku. Ano, jsou regiony, kde gymnázia vypisují i druhá kola, ale řekněme si rovnou, že jsou to skutečně výjimky z pravidla. Zde se rýsuje opět chvályhodný počin, za kterým (zdá se) stojí náměstek ministra školství Jiří Nantl. Ten propagoval více míst ve školách typu gymnázium a lyceum už když působil na regionální úrovni. Vláda se má dokumentem o možnosti navýšení tříd na lyceích zabývat na podzim. Podle Nantla je stavba škol během na dlouhou trať, a tak budou muset kraje hledat, kde budou moci všeobecnější vzdělávací větev v podobě lyceí přidat do škol odborných. Jako příklad dobré praxe se uvádí Jihomoravský kraj, kde už se s předstihem začaly navyšovat kapacity těchto škol.

Tento pěkný plán však může lehce narazit. A to na krajská politická zastoupení. To kraje totiž nejčastěji střední školy zřizují. Dále mohou nastat personální problémy a problémy s učebnami. Není to tak dávno, co se totiž naopak počty tříd na gymnáziích snižovaly. Pamatuji si, jak v mém městě byly na gymnáziu vždy čtyři třídy a už několik let jsou jen tři, přestože se na 60 míst do čtyřletého programu hlásí pravidelně kolem 140 uchazečů. Co se týká personálního obsazení v nových třídách gymnázií a lyceí, tak pokud má většina kantorů plný úvazek či nadúvazek, musely by vedení škol shánět další kolegy. Některé vyučující technických předmětů na lyceích a učitele přírodovědných předmětů by mohlo být těžké sehnat, protože kantoři některých oborů jsou nedostatkové zboží. Třetí zádrhel může nastat s místem. Tam, kde se před lety počty dětí snižovaly, to asi budou mít s přípravou dalších tříd jednodušší, ale kde mají všechny třídy obsazené, budou muset vymýšlet různá řešení.

Ve hře je hodně proměnných či neznámých, a to hlavně vůle a schopnost politiků regionálních i celostátních se dohodnout a něco spolu ve zrychleném režimu prosadit. Mnoho z nás je bedlivě sleduje a po letošním dramatu s přijímačkami by mělo být v jejich zájmu napravit si reputaci.

Co mě na celé situaci nejvíc znejišťuje, je vědomí, jak se čeští politici téměř vždy stavěli a staví k problémům školství. Tolik slibů, které před volbami vždy kolem vzdělávání vysloví, kolikrát každý z nich při lovení hlasů řekne za školstvím hned slovo „priorita“, to bychom se ani nedopočítali. No a další velkou proměnnou je tu ministr školství, protože čeští ministři školství se v poslední době střídají jako na orloji. Každopádně budeme doufat a deváťákům i rodičům držím palce, ať se obě změny uskuteční co nejrychleji. Obě jsou určitě potřeba.