Jak bude ministr Bek dělat revoluci ve školství bez učitelů? Skončí revize programů v šuplíku?

Svoje připomínky k tomu co, jak a proč se budou naše děti učit, může sepisovat jak paní učitelka angličtiny Jiřinka nebo fyzikář Karel, tak traktorista z Horní Vsi Pepa nebo prodavačka z Dolní Vsi Maruška. Mnoho různých odborníků ve vzdělávání na revizi nechalo velké množství času a celý proces už se tedy prostřednictvím nadmíru otevřeného a veřejného připomínkování blíží k závěru. Ovšem i přes všechny tyhle cavyky se může podle mne brzy také ukázat, že milá revize toho, co se má ve školách učit, bude jen cár papíru a vůbec nikdo tu žádnou revoluci dělat nebude. Protože na to totiž ve sborovnách nebudou lidi.

Národní pedagogický institut NPI, který má celou tuhle parádu na starosti, představil jako důvod k revizi RVP toto: „Potřebujeme připravit naše děti tak, aby se mohly vyrovnat s nejistotou v podmínkách měnícího se světa.“ Určitě chvályhodná myšlenka. Ale možná se spíš nejdříve měl institut zaměřit na učitele. Měnící se svět a velkou nejistotu totiž kantoři zažívají v poslední době na vlastní kůži skoro pořád. Školství se stalo velmi turbulentní oblastí, ministři se v něm mění jako ponožky, probíhají tu protesty, chybí v něm peníze, ubírají se hodiny výuky, propouští se uklízečky i učitelé a roste nespokojenost. Ministerstvo a institut si tak pro revizi RVP opravdu nemohly vybrat více nevhodnou dobu.

Posuďte sami: od nového školního roku, čili od září 2024 se sníží školám PHmax (počet státem proplácených hodin výuky) a školy tak musí právě v těchto týdnech propustit některé ze svých zaměstnanců a udělat změny ve výuce (psala jsem o tom nedávno zde). Někde půjde o propuštění jednoho, někde dvou učitelů, jinde přijdou o uklízečku, některé ze škol musí zrušit tandemovou výuku a jinde zase zrušit výuku skupinovou (to se týká zrovna mého předmětu a nadšená z toho opravdu nejsem). Víte, připadá mi to asi tak, jako kdyby atletovi při běhu na 1500 metrů házel trenér klacky pod nohy a přitom na něj křičel, ať kouká přidat a běžet lépe a rychleji.

Vedle PHmaxu tu jsou ale i další věci. Ministr Bek už na podzim přiznal, že na 130 % průměrného platu mohou učitelé i přes veškeré vládní proklamace zapomenout, už jen proto, že si lidé prostě nechtějí kvůli učitelským platům nechat zvedat daně. Na svoje předvolební sliby tak asi rázem zapomněl. Že reálný plat učitelů naopak od dob ministrů školství za STAN klesá, už je statisticky zjištěno. Jako třešinka na školním dortu se ještě před pár dny ukázalo, že má sám ministr pěkně drahé máslo na hlavě. Za peníze daňových poplatníků si totiž užívá bydlení s jednoznačně nejdražším nájmem ze všech ministrů vlády včetně premiéra. Však už ho dokonce i koaliční souputnice a šéfka TOP 09 Pekarová Adamová pomalu posílá od válu a já s ní mimořádně souhlasím. Jak tedy může někdo takový chtít po pedagogické veřejnosti, aby začala u sebe ve sborovnách dělat revoluci, když nestojí za učiteli, slibuje, co nemůže splnit a nevyslyší ani poslední zoufalé učitelské volání v podobě nejmasovější stávky ve školství u nás kvůli (z pohledu rozpočtu ČR) pár stovkám milionů na kuchařky a uklízečky?

Ale zpět k revizi. Už když začala běžet nepříliš důrazná a nijak masová reklama na revizi Rámcových vzdělávacích programů (RVP) s názvem Měníme osnovy (i když osnovy tu už 20 let nemáme, ale chápu ten název), říkala jsem si, že jediné, co je na tom celém docela dobré, je možná ta vizuální stránka videí. Obsah byl totiž směšný. Paní Simona Babčáková (kterou jinak miluji jako herečku a znám ji dobře ze seriálu o slavném českém pivaři Ozzákovi) se smutkem ve tváři národu sděluje, že „děti sedí tiše v lavicích a bojí se na cokoliv zeptat“ (tak to už asi dlouho nebyla ve škole), dále pan Jiří Mádl (sympaťák, kterého znám například z filmu Rafťáci jako pěkného rošťáka) přesvědčuje sám sebe, že si ve výtvarce nutně musí vtlouct do hlavy správné zakreslení hlavy na krk. No a v neposlední řadě nás o změně ve vzdělávání přesvědčuje velká propagátorka inkluze po česku paní Klára Laurenčíková. Tomu už se opravdu musím zasmát, protože pro mě je právě ona představitelkou unáhlené inkluzivní revoluce v našich školách, kterou velmi kritizovali nejen mnozí odborníci, ale podle posledního výzkumu MŠMT z roku 2022 dost strhali i rodiče. Jak se totiž píše v závěrech šetření, které pro ministerstvo školství zpracovala společnost Nielsen Admosphere, tak celých 70 % rodičů souhlasí s tím, že „nejpádnějšími argumenty proti inkluzi jsou špatná personální zajištěnost (tedy že školám chybí asistenti) a to, že pro pedagogy je obtížné zvládat i „normální“ třídu, natož třídu s dětmi se SVP (speciálními vzdělávacími potřebami)…Více než polovina respondentů se pak obává, že by inkluze mohla vést k odlivu talentovaných dětí do výběrových či soukromých škol.“ (Pro úplnost ještě napíšu, že nejsem proti principu inkluze, ale výrazně se mi nelíbí, jak se provedla tady u nás v Česku, a že by za to měl/a být opravdu někdo hnán už dávno k odpovědnosti.) Tak toliko k velmi nepovedené reklamě na produkt zvaný revize RVP.

Ale teď již k samotnému procesu revidování, které je někdy mylně označované spíš jako seškrtávání RVP na polovinu. Je to pár let, co se mezi lidmi zabývajícími se vzděláváním objevilo něco, co se mělo tvářit jako revize. Byly to ale halabala nesmyslně proškrtané vzdělávací programy, kde tu chyběl kus fyziky, tu kus přírodopisu a bylo to později dodatečně nazváno jako „malá revize“. Když jsem to viděla poprvé, myslela jsem si, že si z učitelů někdo vystřelil. Dělala jsem si legraci, že kdosi vzal pravítko a každou třetí větu prostě v RVP škrtnul. Tak hrozné to bylo. Po drobném „povstání na vsi“ se nakonec na revizi šlo jinak.

Změna se začala provádět daleko více z gruntu. Pracuje na tom poměrně hodně lidí, jsou sestavené pracovní skupiny, existují oponenti, konzultační skupiny, v mnohých týmech jsou lidé ověšeni tituly zepředu i zezadu, dělají se kulaté stoly, funguje obsáhlý web o revizi a jak už jsem psala, může do toho na samý závěr mluvit už opravdu kde kdo. Má to být přece co nejvíce transparentní a veřejné. (Moje maličkost přispěla lehce v matematice v konzultační skupině.)

V průběhu se revize RVP potýkala s pár věcmi, které se ovšem jako jediné zatím z celé revize dostaly do médií. Nejdříve šlo o dělení na jakési jádrové a rozvíjející učivo a někdo z toho vyrobil, že vlastně vytvoříme ve školách lepší a horší žáky. To se tedy zavrhlo. Dále tu byla otázka zachování druhého cizího jazyka (jak to zatím vypadá, škola ho bude muset nabízet žákům dál) a nebo byl lehký mediální humbuk, když vznikla po rozkolu v jedné pracovní skupině petice za zachování výtvarky a hudebky. Ta má už mj. přes 4 tisíce podpisů a je dokonce populárnější než petice za zrušení domácích úkolů.

Porodní bolesti se tedy nějak vyřešily a do konce května má revize projít veřejným připomínkovým řízením. Toho se můžete zúčastnit klidně i vy, když chcete. Takže pokud máte dost času na proklikávání velkým množstvím textů, můžete se do toho pustit, a to zde.

Generální otázka ovšem nezní, kdo to vše sepíše, vydá a nařídí, ale kdo tu revoluci nakonec v těch třídách bude dělat. Každému je asi jasné, že to budou muset být učitelé. Pro představu, s čím se teď revize bude muset potýkat ve své implementaci, tady uvedu pár velkých čísel. Na to se ovšem možná posaďte, pokud zrovna stojíte. Tak učitelů, kteří by měli revizi přijmout za svou, je v regionálním základním školství podle posledních údajů 95 148 (zatím stále píši o revizi RVP pouze pro základní školy). Tito kantoři se nachází v 4276 základních školách. A tyto školy zřizuje 3628 obcí a měst, 243 kraj a jen 46 škol přímo řídí ministerstvo. Čísla jsem vzala z aktuální ročenky ministerstva školství na rok 2023/24. Jak je vidět, tak přímo řízených je ministerstvem jen oněch 46 škol, což je 272 tříd. Nad nimi tedy MŠMT má jakýsi přímý dohled. A nad těmi ostatními? Máme tu zřizovatele, kde netušíme, kolik najdeme osvícených zastupitelů a starostů, kteří budou zásadní revoluci ve školství podporovat. Mají přece svoje voliče – rodiče, kterým se změny nemusí vůbec líbit. Ano, je tu inspekce, která jednou za pár let na týden nakoukne do školy a může zhodnotit, jestli se něco z plánů splnilo či ne. Čili ovlivňování a přímý dohled nad tím, co se děje ve třídách, je u revize velmi složitý. Cesta je jedině v přesvědčování, nabádání, motivaci.

Myslím si, že v Česku to určitě se změnami tak lehké nebude. Pokud je totiž v současnosti atmosféra ve školství jedna z nejhorších za posledních x let, jak chce MŠMT, které nemá přímé páky, zajistit, aby se ihned po dokončení revize RVP dostala tato novinka do života? Do každé sborovny, do každé třídy, ke každému učiteli, a to co nejdříve? Za ty tisíce učitelů ty novinky totiž nikdo nezavede, i kdyby bylo tisíc kulatých stolů. Velmi ráda se budu mýlit, ale myslím, že současný ministr Bek na opravdovou revoluci nemá ani páky, ani podmínky a ani podporu v učitelském sboru. Pan ministr Bek totiž není rozhodně typ muže, který táhne a politik, který ovládá davy. Spíše naopak. Tak uvidíme, jestli se najde nějaký lídr, který přesvědčí učitelské masy a zřizovatele, aby revizi někdy přijaly za svou. A aby ta práce neskončila někde v šuplíku, kde se na ni bude jen prášit.