Článek
Pojďme se podívat konkrétně na dvě školy, které jsou naprosto rozdílného typu a ve dvou různých koutech naší republiky, a které zasáhly ministerské škrty ve školství. Jedna je střední škola ve velkém středočeském městě, kde lze studovat několik oborů. A druhá je před časem mediálně dost propíraná základka v menším městečku v Ústeckém kraji, kde se úspěšně perou s velmi různorodou skladbou žáků a kde ještě nedávno museli mít kvůli agresivitě některých jedinců školní ochranku.
Obě školy dostaly od ministerstva školství nový, a tedy snížený PHmax a paní ředitelka a pan ředitel teď musí řešit, jak vůbec zajistí provoz školy a kde budou muset sebrat žákům a studentům jejich učitele a moderní styly výuky (skupinovou a tandemovou), kteří tito pedagogové pomáhali zajišťovat, a na kterou byli žáci a studenti už zvyklí.
Škola, kde je nutná maximální podpora dětí, přijde o dva učitele
Nejdřív se tedy pojďme podívat do menšího městečka Bílina u Teplic. Tady je středně velká základka s paní ředitelkou Mgr. Barborou Schneiderovou. V čerstvé inspekční zprávě jsem se o této škole dočetla, že vzdělávat tak pestrou skladbu dětí z Teplic není vůbec jednoduché: „Škola identifikuje poměrně vysoký počet žáků ohrožených školním neúspěchem, vzdělává vysoký počet žáků se SVP (pozn. speciální vzdělávací potřeby), s odlišným mateřským jazykem, žáků z nepodnětného prostředí a z rodin s výrazně nízkým socioekonomickým statusem. … Vzhledem k vysokému počtu integrovaných žáků byla řada školních vzdělávacích programů a témat zaměřena na snížení hyperaktivního a impulzivního chování a zlepšení schopnosti žáků soustředit se.“
Školu trochu znám díky kauze, kterou jsem sledovala a komentovala ve svém blogu (můj text o škole máte zde). Základka z Bíliny si musela pořídit ochranku a kamerový systém kvůli několika velmi agresivním žákům, které se až po medializaci podařilo dostat do výchovného ústavu. Dříve se odtamtud totiž škole a rodinám vraceli s tím, že se prý neuměli přizpůsobit tamnímu režimu zařízení. Ano, čtete správně. Takhle to u nás občas chodí. A protože se nakonec ve škole objevili tehdejší ministr školství Gazdík, novináři a vznikla petice rodičů a učitelů o neutěšené situaci s agresory, ledy se hnuly. Jsem naprosto přesvědčená, že až tato akce a medializace způsobily, že si škola mohla trošku oddychnout a ti největší agresoři byli odvezeni do výchovného ústavu.
I tak ale do školy Za Chlumem chodí velmi pestrá směsice dětí. Podle slov paní ředitelky tu nalezneme zhruba 60 až 70 % dětí z romských rodin, několik procent z toho tvoří děti Romů ze Slovenska, kteří se sem přistěhovali, dále děti z rodin Mongolců (ti pracují v místních fabrikách) a také mnoho dětí ze sociálně slabších rodin. Myslím, že asi nemusím dále vypisovat důvody, proč by taková škola zrovna neměla přicházet o žádné pedagogy, a že se tu hodí každá ruka a noha. A že by naopak taková škola měla personálně posílit.
„Mluvilo se o tom, že školy našeho typu nebudou mít snížený PHmax, že je nutná maximální podpora těchto dětí. Učitelé budou chybět v rámci dělení skupin a v tandemové výuce (pozn. v hodině pracují 2 učitelé naráz). Ve třetí třídě hodně jedeme robotiku. Některé naše děti nic takového nikdy neviděly, takže tam potřebujeme být dvě, aby opravdu každý mohl s programem pracovat.“ Reaguje paní ředitelka na informaci z ministerstva, že jí ubydou dva učitelské úvazky. Podle svých slov počítala s tandemovou výukou také do první třídy už vzhledem k tomu, že do školy chodí děti ze sociálně znevýhodněných rodin, a ty potřebují v nástupu do školy zvýšenou péči učitelů.
Ptala jsem se, kde třeba ve škole uplatňují skupinovou výuku? Že dělí děti na skupiny při pracovním vyučování, je celkem běžné, ale tady podle paní ředitelky kvůli lepším pracovním podmínkám pro učitele zavedli i menší počet dětí například v devátých třídách. I tak ale během roku někteří učitelé odcházejí kvůli náročnosti výuky v takové (řečeno diplomaticky) rozmanité škole. „Třeba teď mi odešli dva učitelé během roku.“ Dokladuje stav ředitelka školy, která z provedené inspekce (inspekční zpráva je k nahlédnutí zde) vyšla před měsícem opravdu velmi dobře. Ale prostě výuka je zde tak náročná, že ji málokterý učitel zvládne dělat delší dobu. Aby toho nebylo málo, tak ještě paní ředitelka Schneiderová dostala jako „dárek“ mínus dva (přesněji -1,8) nepedagogické úvazky. Protože ale uklízet se musí, podle svých slov vyšetřila půl úvazku v jídelně, nepedagogové budou mít menší odměny, ale plný úklid zachová.
Podle ředitele střední školy z Mladé Boleslavi „je to na mašli“
A teď zamířím ze západu do středu Čech, kde se s podobným problémem potýká škola střední. Expresivně mi okomentoval snížení počtu státem zaplacených vyučovacích hodin Mgr. Štefan Klíma, ředitel Střední pedagogické školy a Střední odborné školy služeb v Mladé Boleslavi: „Je to na mašli. Aktuálně budu dávat 4 výpovědi. Navíc jeden učitel odchází sám.“ V roce 2023 měla podle jeho slov škola PHmax 1085 hodin, v roce 2024 je to 994 hodin při nezměněném počtu žáků a v září školu čeká mínus dalších 5 procent z odučených zaplacených hodin. Rozloučit se tak škola bude muset se dvěma učiteli odborného výcviku, češtinářem a vychovatelkou. Že jim ředitel bude muset dát výpověď, se pracovníci dozví tento týden. V důsledku toho se podle něj zruší dělení hodin a pokud mu podle jeho slov někdo onemocní z učitelů odborného výcviku, tak to znamená pro školu „mega průšvih“.
U nepedagogů mu prý pomohl naštěstí zřizovatel, kterým je kraj a přispěje 300 tisíci korunami. A tak bude muset nakonec ředitel Klíma propustit z pěti uklízeček jen jednu. Finance však dostane pouze na dvě takové pracovní síly. Ostatní si musí nějak zařídit. Dvě paní na úklid jsou tedy podle něj řádně zafinancované, jednu zaplatí zřizovatel a tu čtvrtou bude muset platit z peněz určených na odměny pro učitele. Pátá uklízečka se pak tento týden dozví, že přišla o práci, přestože paradoxně ve škole úklidu přibylo. Škola má totiž podle ředitele nově navíc jeden domov mládeže a půdní vestavbu.
Jak chce ministerstvo v takové atmosféře dělat revoluci ve školství?
Jak je vidět už jen z těchto dvou příkladů, není pravdou, že se škrtala jen neobsazená místa, jak nám opakovaně tvrdil ministr školství. A také se může lehce stát, že se naštvaní ředitelé a učitelské sbory budou po tomto státem řízeném okrajování našich škol, stavět na zadní. Nedivila bych se, kdyby teď chystanou reformu našeho školství poslali k šípku. Protože jak správně nedávno zaznělo na jednom kulatém stolu k revizi RVP, kde byl i pan ministr Bek, změna musí vyjít hlavně ze sboroven. Jak si ale sborovny mohou být čímkoliv jisté, když se jim s novou vládou mění podmínky pro práci? Všichni přece už mnoho měsíců sledujme, jak směšně teď zní text vládního prohlášení, že školství je priorita. Strategie 2030+ se tak ve světle těchto velmi negativních změn také může stát jen cárem papíru. Myslím, že si vláda pro škrty ve školství vybrala tu nejméně, opravdu absolutně nejméně vhodnou dobu, a to v momentě, kdy bude chtít na školách víc součinnosti, víc iniciativy, bude chtít společně s učiteli provést revoluci a zásadní změnu v přístupu k učení, a přitom hází školám klacky pod nohy.
(Pokud chcete mít moje texty jako první, zaklikněte si pod nadpisem tlačítko sledovat.)
