Článek
O škole v Blovicích jsem se rozepsala nedávno. Byl to případ, který se do médií dostal až díky výrazné šikaně jedné z dívek. Myslela jsem, že jedním okomentováním mého pohledu na věc to pro mě končí. Začali mě ale kontaktovat přes redakci Seznam Médium a můj messenger zaměstnanci školy, ale i ostatní lidé z okolí Blovic, kteří kauzu prožívají a sledují každý den. No tak se pojďme podívat na pokračování.
V emailu, který mi byl zaslán pod prosbou anonymity (jméno autora i jeho pracovní zařazení ve škole ale znám), se píše toto: „V současné době je situace na škole k nesnesení…. Byla jsem svědkem telefonátu, kdy jeden z hlavních iniciátorů petice vyhrožoval panu učiteli vyhozením z práce…. Všichni máme obrovský strach, jak dopadne konkurz.“ Píše jeden z těch zaměstnanců školy, který podepsal dopis/petici většiny zaměstnanců školy. (O této petici bude řeč později.)
Jiná zaměstnankyně pedagogického sboru, která mě opět prosila, abych její jméno v textu určitě nezveřejňovala a je také signatářkou dopisu/petice, se mi mj. písemně svěřila se svými postřehy kolem petice rodičů :„ ..podepisovali i traktoristé, co si ve vedlejší vesnici zajeli do krámu pro svačinu…“ Je tedy faktem, že podpisů bylo nakonec ze 460 uznáno 60. Škola však má podle výroční zprávy kolem 600 dětí, tudíž vyjádřit by se mohlo minimálně přes tisíc zákonných zástupců zdejších žáků. Zda je 60 podpisů dost, nechám na vás, čtenářích. A nadále píše: „Velmi si přeji, aby ředitelem byl někdo, kdo nemá žádnou vazbu na město ani na nás.“
A do třetice uvedu ještě jeden hlas ze školy, který mě po mém blogu kontaktoval (také chce zachovat anonymitu, ale jméno opět znám): „Kolektiv ve sborovně se rozpadá. Do práce nikdo nechodí rád….Máme zakázáno komunikovat s médii.“ Dále člen sboru v textu popisuje špatný psychický stav kolegyň, poukazuje na rodinnou provázanost některých vyučujících s radnicí, podivuje se nad extrémně rychlým odvoláním paní ředitelky a také potvrzuje výhružný telefonát pedagogickému pracovníkovi od jednoho z nejaktivnějších petentů z řad rodičů. A poukázal mj. na to, že se již dlouho nesešla školská rada (pozn. na webu školy nejsou ze školských rad žádné zápisy, čili zda se o šikaně jednalo na této radě, nelze dohledat a je tu jen poznámka, že se stránka připravuje).
Tyto informace, které ke mně začaly proudit, potvrzuje i uveřejněný článek redaktorky Kubíkové Šrámkové (zde), která také píše o současné nedobré atmosféře na škole. Zde se učitelé redaktorce svěřují, že chodí do práce s bolavým břichem a bojí se, zatímco místní místostarosta redaktorce tvrdil, že se zde situace zklidnila a žádné vzbouření nepozoruje. Tady mám pocit, že by možná mohl pan radní zaskočit do školy a poptat se těch, kteří se pod dopis zastupitelům podepsali. Má to asi 800 metrů daleko od radnice. (V textu redaktorky je také část věnovaná oné hlavní medializované kauze šikanované dívky, která se doma roky se šikanou neměla svěřovat a přestože škola měla udělat řadu opatření, ČŠI je vyhodnotila jako neefektivní.)
A nyní tedy k onomu zmiňovanému dopisu, ale já bych spíše napsala petici zaměstnanců školy. Fotokopii dopisu s názvem Dopis Radě a zastupitelům města Blovice mám celý k dispozici i s podpisy a o klidné atmosféře moc nereferuje. Než vám sdělím stručně, co v dopise/petici je, musím konstatovat, že jeho text měl v této škole velikou podporu. Pod dopisem jsem napočítala celkem 42 jmen zaměstnanců školy s vlastnoručními podpisy (fotokopii podpisů přikládám, ale jména pod dopisem jsem raději rozostřila). Protože má škola mít 60 zaměstnanců, jde tedy o 70 % jejích pracovníků, což je skutečně vysoké číslo.
První ze dvou archů z podpisy zaměstnanců školy (úpravu fotografie, aby podpisy nebyly plně čitelné, provedla autorka tohoto blogu).
V textu dopisu, jehož kopii iniciátoři zaslali podle svého sdělení také ministrovi školství, školskému ombudsmanovi, ale mj. také Střednímu článku MŠMT nebo České televizi, autoři vyčítají zastupitelům města, že vytvářejí „precedens, že kdykoliv se kdokoliv ze zaměstnanců školy nebude chovat a jednat podle představ rodičů, dojde k odvolání pracovníka na vedoucí pozici… Jakýkoliv ředitel tak bude pod neustálým tlakem ze strany veřejnosti, což bude mít negativní vliv na jeho práci a práci všech jeho podřízených.“
Výřez ze 3. stránky dopisu/petice Radě města a zastupitelům od zaměstnanců školy, který má celkem 4 strany plus dva archy podpisů
Zaměstnanci školy také v dopise vyjadřují nespokojenost s prací ČŠI, která u nich šetřila případ kolem medializované šikany a dále sdělují: „Nemáme důvěru v nezávislost inspekčních zpráv ČŠI předložených zastupitelstvu města (Blovic) na veřejném zasedání dne 20.3. 2024.“ V textu dále popisují několik kauz, které se ve škole řešily přes Školní pedagogické pracoviště, a z nichž některé se týkaly i dětí iniciátorů rodičovské petice. Píší, že po odvolání ředitelky hrozí hromadné odchody pracovníků školy. Na závěr pak konstatují, že se cítí za celou situaci zodpovědní, chtějí se poučit z chyb a přijmout opatření, a že soucítí s žáky školy.
Někteří nespokojení rodiče se mezi tím nadále o škole vyjadřují na sociálních sítích. Jak už jsem uváděla ve svém prvním článku, založili si veřejnou FB stránku, na níž diskutují různé texty v médiích, které se týkají této kauzy. Kromě ní případ komentují i na jiných diskusních fórech a musím se přiznat, že některé názory jsou ovšem velmi agresivní až vulgární. Dva z příspěvků rodičovských petentů reagující na mé dotazy byly až tak nevhodné a sprosté k bývalému vedení školy či ke mně, že jsem je musela nahlásit správci stránek a FB a byly nakonec smazány (mám jejich screenshoty, které jsem se ale rozhodla nakonec neuveřejnit). Představme si ale, že takové texty čtou například děti těchto rodičů či jiní rodiče dětí ze školy. Musím přiznat, že něco podobného jsem ještě nikdy, opravdu nikdy od rodičů žáků na adresu například ředitele či ředitelky školy neviděla a nečetla.
Zatímco si ovšem někteří z rodičů na školu stěžují (a osobně to udělali i na onom veřejném zasedání), ke mně se dostalo i vyjádření z opačného rodičovského spektra. Jedna z matek, která obhajovala školu také veřejně, mi k práci poradenského pracoviště napsala, že v péči ŠPP bylo i její dítě. V prvním případě bylo obtěžováno jiným žákem a celé by se to prý dalo nazvat i šikanou. A ve druhém případě bylo naopak řešeno nevhodné chování jejího dítěte. Matka žáka Bc. Lucie Heřmanová, která se jako jedna z mála nebojí vystupovat pod svým jménem, v textu, který mi zaslala, pochválila nejen ŠPP, ale i ředitelku školy s tím, že se její případ s dítětem rychle vyřešil. A na závěr ve svém textu dodala: „Vzhledem k naší zkušenosti jsem byla po otevření celé kauzy šikany ve škole velmi překvapena, že se jedná o stížnost především na vedení školy nebo ŠPP. Nedokážu si vysvětlit, jak by se mohlo stát, že by stejní lidé, pedagogové, kteří se jasně vymezili vůči jakémukoliv obtěžujícímu chování, mohli zůstat nečinní, či dokonce takové chování krýt.“
Kauza žije svým životem i v místním tisku. A tak v těchto dnech také v místním městském zpravodaji Blovické noviny, který mi byl zaměstnanci školy poslán, vyšly další texty (hlavně místních politiků), jež situaci ve škole komentují. V uveřejněném textu pan starosta Robert Zelenka odmítá, že by problém šikany zametal pod koberec a upozorňuje, že „posuzování správnosti vnitřních procesů školy je v gesci ČŠI, nikoli rady města“ a dále si postěžoval :„Medializace celé kauzy se stala doslova rozbuškou a způsobila vykopání hlubokých příkopů, které se budou jen velmi těžko zasypávat.“ Tak s těmi příkopy bych já podle informací, které dosud mám, určitě souhlasila také, ale jestli to bylo medializací, to těžko říci. Pravděpodobně se tu kopaly už několik měsíců a média je jen fokusovala.
Mimo místních politiků se v lokálních novinách vyjádřily i prozatímní ředitelka školy a její zástupkyně, které se podle svých slov budou snažit „situaci stabilizovat“ a „v klidu dokončit školní rok“. Na konci textu paní zástupkyně Mgr. Kohoutové se v Blovických novinách píše: „Pokud jste se někde dočetli, že rozdáváme výpovědi těm, kteří se zastali bývalé paní ředitelky, není to pravda. Nejsme mstivé ani záludné.“
Fotografie článku z Blovických novin, což je lokální měsíčník vydávaný městem
Už v prvním textu svého blogu o této škole jsem tvrdila, že situace není černobílá, je tu mnoho otazníků a případ má mnoho vrstev. A po těchto dalších informacích, které se ke mně dostávají, se mi to jen potvrzuje. Jestli příkop bude zakopán, situace se zlepší a na školu bude instalováno vedení, které se bude stavět za své děti i za zaměstnance, se teprve uvidí. Zájemci o ředitelské křeslo ZŠ Blovice se mohou hlásit do 6. května a mají podle textu vyhlášení konkurzu představit „návrh koncepce rozvoje Základní školy Blovice, okres Plzeň-jih, zaměřené mimo jiné na řešení aktuální situace ve škole, zejména na činnost ŠPP a způsoby práce s dětmi s SVP (pozn. speciálními vzdělávacími potřebami)“.
Zaměstnancům, kteří se na mě obrátili a již několik dnů si s několika z nich dopisuji, bych to velmi přála. A hlavně bych dobrou školu s fajn vedením přála dětem. Školu, kterou rodiče podporují, snaží se problémy svých dětí řešit společně s ní a jsou spolupracující. Že je to běh na dlouhou trať v každé základce, je mi po dvaceti letech ve školství jasné. Pro tuto školu to však bude o to obtížnější, o kolik hlubší jsou příkopy, které zde mnozí aktéři vykopali.
/Pokud byste chtěli mít upozornění na moje nové texty (které jsou především o školství, dětech a vzdělávání), pak si na začátku článku zaklikněte sledování./
