Nad šikanou ve škole v Blovicích visí mnoho otazníků

Případ šikany na základce v Blovicích u Plzně mě zaujal hned, jak se objevil v médiích. Jestli jste si nestačili všimnou této kauzy, tak stručně připomenu, že jde o údajnou dlouhodobě trvající neřešenou šikanu, kvůli které rodiče sepsali petici, a která se k veřejnosti dostala přes poměrně dost medializované údajné sexuální šikanování 13leté dívky.

Jako člověk, který sám léta pracoval v mediálním prostoru, a jež je k českým médiím i dost kritický, jsem alergická, když jsou informace servírované především jednou stranou sporu. A v případu ZŠ v Blovicích mě to ze začátku tlouklo přímo do očí. V médiích se objevovali hlavně rodiče a obviňovaná paní ředitelka měla vyjádření poměrně málo. No a z pedagogického sboru jsem dlouho nezaznamenala v médiích vlastně nikoho. A to ani v regionálním tisku. Ano, je možné, že se třeba vyjadřovat nechtěli nebo nemohli. I tak mi ale pohled druhé strany prostě dlouho chyběl a připadalo mi, že se po něm novináři málo pídili.

Až teď v posledních dnech se více vehementně začala ozývat i tato opomíjená druhá strana, čili strana kantorská. Jak vyjádřením v médiích, tak uveřejněním petice. Mezi tím se už ale rozjela mašinerie úřednická, která mě (přiznám se) svoji rychlostí docela zaskočila. Na škole šetřila situaci Česká školní inspekce 19. března a už 25. března se Rada města Blovice usnesla o odvolání ředitelky školy. 3. dubna tu máme jmenovanou dočasnou ředitelku a chystá se vypsání výběrového řízení. To je docela fofr, říkám si. Proč tedy učitelé stojí za svojí šéfkou a sepisují petice? Jestli to, co se dělo ve škole, bylo tak křišťálově jasné, že ředitelka šla od válu během pár dní, jak to, že se za ni učitelé tak staví? Já samozřejmě neznám všechny okolnosti, ale tyto otázky mi prostě naskakují. A předesílám, že tu nefandím ani jedné ze stran. Jen kladu otázky a snažím se v tom vyznat.

Když se začtu do vyjádření učitelů, tak zjišťuji, že se tu patrně mezi (některými) rodiči a pedagogickým sborem vyhloubily docela hluboké příkopy. Jak zjistila redaktorka jednoho z médií , má být totiž mezi iniciátory petice i matka dítěte, které samo mělo docela závažný výchovný problém (polilo spolužákovu ruku hořlavinou a zapálilo). Napadne vás to samé, co teď mě, a to je slovo odveta? Proč tedy zdejší kantoři hrozí odchodem ze školy? To by podle mne těžko udělali, kdyby své šéfce nevěřili, nebo se mýlím? Podle článku také učitelé upozorňují na další nesrovnalosti ve slovech žen, které veřejně mluvily za rodiče na zastupitelstvu. A také učitelům (dost pochopitelně) vadí, že se jich inspekce na nic kolem situace ve škole neptala a podle článku „klíčové svědky inspekce nevyslechla“.

Tady bych si dovolila vložit jeden osobní postřeh ohledně ČŠI z vlastní praxe. I já jsem byla totiž důležitým svědkem události v jedné škole, kterou inspekce šetřila. Přesto, že jsem byla klíčovou osobou, inspektoři se mě na nic kolem nastalé situace vůbec nezeptali. Nechtěli ode mne slyšet jedinou větu. Nechápu takové postupy ČŠI, když nevyslechnou právě ty, kterých se situace bezprostředně dotýká. Proto v této věci kantorům školy docela věřím a chápu, že jim to vadí.

Ale když už jsme u té inspekce, tak se pojďme podívat, co se píše v inspekční zprávě o této škole. ČŠI naposledy konala ve škole v Blovicích velkou inspekci v roce 2022. Když nahlédnu do inspekční zprávy, v textu se o nějakých velkých výchovných problémech žáků vůbec nic nedočítám. Zpráva říká, že (omlouvám se za trochu delší citaci) : „Školní poradenské pracoviště v době inspekční činnosti nově vedla jedna ze dvou speciálních pedagožek, jeho součástí jsou také dvě výchovné poradkyně (pro první a druhý stupeň) a školní metodik prevence… Zlepšila se úroveň pedagogické diagnostiky ve škole, péče se rozšířila o další oblasti, např. o spolupráci s okolními mateřskými školami. Vedoucí poradenského pracoviště hospituje u pedagogů, kteří o pomoc požádají, a následně jim poskytuje metodickou pomoc v konkrétních třídách a pomáhá s řešením konkrétních problémů. Probíhá depistáž žáků s potřebou podpory v různých oblastech s následnou spoluprací se zákonnými zástupci a nastavováním opatření ke zlepšení uvnitř pedagogického sboru i v rodinách. V případě potřeby jsou zapojováni i další externí specialisté, především díky spolupráci s konkrétními školskými poradenskými zařízeními…Rizikovým jevům se věnují vyučující i v průběhu vzdělávání ve svých předmětech a jsou na ně zaměřeny také projektové dny. Monitoring vztahů mezi žáky ve třídě je prováděn třídními učiteli např. během třídnických hodin, které jsou organizovány podle aktuální potřeby. Jasné nastavení pravidel v jednotlivých třídních kolektivech, a především jejich dodržování žáky však vykazuje rezervy. Zjištěné případy rizikového chování jsou řešeny formou výchovných komisí, spoluprací se zákonnými zástupci žáků a v součinnosti s vedením školy.“ V závěrech a doporučeních není o potřebě nějaké zásadní nápravy v této oblasti ani věta. Závěry se dotýkají jen pár výtek ohledně výuky.

Rodiče a novináři používali ovšem většinou slova o dlouhodobě neřešených problémech. Když jsem sama zabrousila na sociálních sítích mezi rodiče této školy, kteří mají svoji veřejnou FB stránku, tak jsem po přečtení diskusních příspěvků nabyla dojem, že i tady se pohledy na situaci různí. Někteří tu píší o „zametání pod koberec“, jiní se ale zastávají části dobrých kantorů ve škole. Volá se tu po konci ředitelky ve funkci, o její špatné komunikaci, ale také tu zaznívají přání, že se snad s novým vedením vrátí vše do „normálních kolejí“. Patrně tu tedy ty normální poměry dříve panovaly ke spokojenosti všech. Otázka teď tedy je, zda narušení důvěry mezi školou a rodiči nepřesáhlo už jistou kritickou hranici. Normální časy si totiž asi pro děti v této škole jinak přeje každý.

Já se ale na závěr pozastavím ještě nad jedním tématem, které mě pálí už delší dobu, protože tato škola není první, o které píšu v souvislosti se šikanou. Ve veřejném prostoru se podle mne velmi málo hovoří o rodičovské odpovědnosti a případných trestech pro rodiče, které se o své děti nestarají, nevychovávají je a nebo je naopak vedou k agresivnímu chování, kterého se pak dopouštějí ve škole. Právě rodiče jsou přece těmi hlavními, kteří by měli být hnáni k odpovědnosti za chování svých nezletilých dětí. Pokud se tedy v jakékoliv škole ukáže, že nezletilý potomek způsoboval trýznivé věci svému spolužákovi, neměli by za to pykat především zákonní zástupci takových tyranů? A za sebe mluvím vyloženě o trestní zodpovědnosti takových rodičů. Zde se stále a stále dokola bavíme o odpovědnosti škol, kantorů, ředitelů. A ano, mají určitě i oni svůj díl odpovědnosti. Ale znovu se ptám, co rodiče? Co se stane jim? Děti, které tyranizují ostatní, dostanou třeba zhoršenou známku z chování (které se mnohdy ale jen zasmějí), navštíví eventuálně s rodiči psychologa, těžší případy dostanou možná kurátora, ale co reálně se takovým vychovatelům, či spíše nevychovatelům, v České republice stane? Odpověď asi známe všichni.