Článek
Indexace má za úkol navýšit finance hlavně těm školám, kde se vzdělávají děti z chudých rodin a regionů, romští žáci, děti s jiným jazykem a sociálně znevýhodněné děti.
Ochota studovat závisí na rodině a regionu
Že jsou v naší republice celé regiony, kde jsou výsledky vzdělávání dětí stabilně podprůměrné, se ví poměrně dlouho. Jde hlavně o Ústecký a Karlovarský kraj. Podle dalších průzkumů se ale také zjistilo, že naši žáci jsou těmi, u kterých stupeň dosaženého vzdělání velmi záleží na kvalitě rodinného zázemí. Zatímco motivovaní rodiče hlásí své děti na vyhlášené školy a pak na nižší gymnázia a jejich potomci častěji odcházejí na školy vysoké, děti ze špatných sociálních poměrů mají daleko menší aspirace dotáhnout to ve vzdělávání někam dál a výš. A právě v ČR tato situace nastává daleko častěji, než v jiných ekonomicky vyspělých státech.
Na všechna tato tvrzení existují konkrétní tvrdá data a čísla. Jednak jde například o výsledky šetření PISA, ale ukazují to třeba i studie od PAQ Research a IDEA. Pro zajímavost, u mého předmětu matematika bylo například zjištěno, že rodinné zázemí představuje až 22 % variability v dosažených výsledcích v testech PISA, zatímco v zemích EU a OECD je to průměrně pouze 15 %.
Podle čeho se peníze navíc školám budou rozdělovat?
Některé školy už peníze navíc pár let využívají. A to přes Národní plán obnovy, který vyhlásilo MŠMT. Jde o dotační program pro asi 10 % nejvíce znevýhodněných škol. Nově se ale tento systém dotací má podle novely zrušit a peníze se pro vytipované školy mají v blízké budoucnosti rozepisovat napřímo.
Pojďme se tedy podívat, na jakých ukazatelích bude pravděpodobně záležet, zda škola peníze navíc dostane, nebo nedostane. Vycházím přitom z dokumentů, které novelu do Sněmovny doprovází. Konkrétně z jedné z příloh, která se jmenuje Závěrečná zpráva RIA. (Ta se zabývá všemi možnými dopady, které bude tato novela školského zákona v oblasti podpory takových škol mít.)
Některé zkoumané okolnosti, díky nimž by školy získaly peníze navíc, se podle mne totiž jeví jako docela problematické. V indexu sociálního znevýhodnění školy se má na prvním místě projevit počet žáků se speciálními vzdělávacími potřebami (SVP). To je asi celkem logické, když se z peněz navíc mají například kupovat speciální pomůcky, které tyto děti využijí.
Stejnou váhu ale má mít v rámci indexu také počet romských dětí ve škole. A tady už jsem zbystřila. Docela by mne totiž zajímalo, jak ředitelé škol budou počet takových žáků vykazovat. A hlavně, jak budou jejich romský původ zkoumat. Umíte si to v reálu představit?
Jak poznat romské dítě od neromského?
Když jsem tedy hledala, jak lze podle MŠMT spočítat, kolik máte ve škole romských žáků, narazila jsem shodou okolností na týden starý dopis ředitelům škol z pera Jana Mareše z MŠMT a Lucie Fukové, vládní zmocněnkyně pro záležitosti romské menšiny. I když je v dopise popsaná metodika využívaná za bohulibým účelem „rovného zacházení“, tak mi ta identifikace romských žáků stejně připadá nějaká prapodivná. Posuďte sami.
Tak jednak má být romské dítě určené podle vzhledu tak, jak ho vnímá okolí (čili i když se sám žák jako Rom neidentifikuje, stačí, aby ho tak viděli ostatní). Dále ho lze identifikovat podle jeho rodiny (a co když je romského původu jen jeden rodič), podle jména a příjmení (dle tohoto bodu se mohu se svým typicky cikánským příjmením Růžičková jako romská občanka klidně identifikovat i já), bydliště (dítě bydlí v romské lokalitě), kulturní zvyklosti (oslavy, hudba, literatura atd.) a jsou tam i další poznávací znaky pro romské žáky. Sama učím několik dětí, u kterých bych to určitě nepoznala a jen se mohu domnívat, zda jsou žáčky romskými. Ale nikdy bych se jich na takovou věc nezeptala. Kdo z ředitelů školy se do takové identifikace oficiálně pustí, musí mít podle mne buď odvahu nebo drzost. Přitom tento ukazatel je v indexaci škol velice důležitý a má stejně velkou váhu jako počet dětí se SVP.
Z dalších okolností, které mají přispět k finančnímu zvýhodňování školy, je počet žáků-cizinců a také podíl lidí v exekuci v dané obci. Zde má být zdrojem informací Exekutorská komora a Český statistický úřad. Výhledově se pak v indexaci mají zohledňovat i počty lidí, kteří v dané lokalitě pobírají dávky na děti. Zdrojem informací by bylo MPSV.
Psychologové, peníze na žáka a více peněz pro učitele
A teď ta druhá zajímavá část. Co vše mohou vybrané školy díky vysokému indexu získat. Variant je více. Ale ta nejvíc pravděpodobná a označovaná jako Varianta 1 – minimální, která stojí nejméně peněz (300 milionů korun ročně), a na které se údajně měli ministři financí a školství dohodnout, nabízí celkem tři zvýhodnění.
Jednak by vybrané školy měly přednostní nárok na peníze na psychology a speciální pedagogy (PHPmax), dále by škola na znevýhodněného žáka měla nárok na 1500 Kč navíc na pomůcky a dopravu na školní akce (peníze do ONIV) a škola by také dostala více peněz na odměny pedagogům, kteří by s takovými dětmi pracovali.
U posledně jmenovaného bodu mě ale zaujal dovětek, že je to bez nároku na zvýšení financí ze státního rozpočtu. Což tedy znamená, že jiným („běžným“) školám peníze vezmou, aby je těmto učitelům z vybraných škol přidali. Nutno ale říci, že ta suma v celkovém objemu peněz je poměrně malá. Jde mi tu spíš o princip, zda je takové přerozdělování peněz spravedlivé.
USA, Francie či Británe - státy se zkušeností
A teď se podíváme za hranice. Asi vás nepřekvapí, že zvýhodňování škol v problematických lokalitách nebo s množstvím žáků z nepodnětných rodin, není ve světě nic nového. Na západ od nás takových projektů najdeme docela dost. Na závěr se tedy společně podíváme na pár takových pokusů o pozitivní diskriminaci škol a také, jaké tyto projekty mají problémy. (U každého z programů jsem přidala odkaz, takže pro víc informací stačí rozkliknout název projektu.)
V USA mají program nazvaný Title I , který je určený školám z komunit s nízkými příjmy. (Do programu je jen tak mimochodem nasypáno 14 miliard dolarů.) Ve Francii mají program s názvem ZEP (nověji REP) a například ve Velké Británii jde o program s názvem Pupil premium. Finance z těchto projektů jdou například na to, aby ve třídách bylo méně dětí (12 až 15 žáků), je z nich placeno intenzivní doučování, prodloužení vyučování třeba formou mimoškolních aktivit a pro děti z chudých rodin jsou placené exkurze a sportovní aktivity.
Zvýšení vzdělávacích výsledků má pozitivní vliv na širokou škálu společenských jevů, mimo jiné je spojen s lepším zdravotním stavem a díky tomu nižšími náklady na zdravotnictví; dále nižší náklady na sociální transfery, nižší sebevražednost, riziko rozvodů. Vyšší vzdělání pak je spojeno s pozitivními efekty v podobě vyšší politické participace nebo pozitivního rodičovského chování.
I přes dobře míněný záměr nejsou výsledky ve školách pokaždé vidět
Nutno ale zároveň dodat, že při hodnocení těchto programů se zmiňují problémy. A to, že i přes zvýšené finance jsou stále výsledky těchto žáků nedostatečné. Zvýhodněné školy si také stěžovaly na vysokou administrativní zátěž s vykazováním výsledků žáků a obhajováním, kam přesně jdou finanční prostředky.
A problémem byla také velká fluktuace pedagogů. Protože i přes sebelepší finanční podmínky mají malou motivaci učit ve znevýhodněných oblastech. Kvůli neochotě v takových regionech pracovat dokonce v cizině existují programy, které se snaží do „vyloučených lokalit“ učitele nalákat. Například Teach for Australia (ale také Teach for Americe nebo Teach First v Británii). Programy se soustředí především na školy s nízkým socioekonomickým statusem a ve venkovských oblastech. Programy cílí hlavně na neučitele vysokoškoláky, kteří jsou motivovaní v takových lokalitách učit. Jestli budou peníze z indexace českých škol na takovou motivaci také stačit, se teprve uvidí.
Na závěr malá anketa. (A pokud chcete přednostní upozornění na moje texty, zaklikněte si na začátku článku +sledovat.)
