Článek
Vážený pane Richarde Pokorný.
Četla jsem Váš dopis stávkujícím pedagogům a předně Vás musím upozornit, že už to, komu dopis směřujete, je jen část zaměstnanců škol, kteří šli do stávky. Je to dokonce ta část, která není tak zasažena vládními škrty, jako ta část zbývající. A těmi jsou nepedagogové, čili kuchařky, administrativní pracovníci, školníci atd.
Právě oni často živoří na (ani ne) minimální mzdě, za kterou musí platit všechny ty zvýšené výdaje, jež se teď řinou na nás všechny, ale oni jsou mezi tou skupinou nejzranitelnějších. Umíte si představit žít za 22 tisíc hrubého?
K Vaší poznámce o tom, komu nebo kam směřuje vyjádření nespokojenosti stávkujících pedagogů (i nepedagogů), na to Vám nikdo neodpoví, protože lidem do hlavy nevidíte. Ale u kolegů učitelů jsem nikde nikdy zatím neviděla ani neslyšela vyjádření, které by podporovalo pád vlády. I odborářský boss Dobšík se snaží stále a stále vyjednávat a slova o demisi vlády jsem od něj také nikdy neslyšela. Ale od vlády se vše zatím odráží jako hrách ode zdi. Ke kompromisu musí být totiž dva. Ale ne dva u jednoho stolu, ale dva, kteří si naslouchají.
Právě kolegové učitelé jsou s velkou pravděpodobností přesně těmi vysokoškoláky, kteří volili současnou vládu. Já nejsem výjimka. Tedy tu vládu, která měla ústa plná podpory vzdělávání. Té podpory, která se projevila při návrhu rozpočtu zpočátku mj. minus 30 miliardami korun, pak mínus 17 tisíci zaměstnanci a nakonec prohlášeními ministra školství, že vlastně neví, za co školy stávkují. Ale na druhou stranu si myslím, že jsou to právě vzdělaní pedagogové, kdo se bojí, že se opět vrátí populista Babiš se svým čapím hnízdem na krku.
Minimálně vysokoškolsky vzdělaní a nebo aspoň trochu ekonomicky vzdělaní totiž určitě vidí, že to byla právě rozhazovačná politika předchozí vlády, která zaťala sekyru velmi hluboko i do budoucích rozpočtů a asi všichni chápou, že se některé nepopulární kroky musí udělat. Ale vláda má přece na výběr! Je to právě ona, kdo rozhoduje, kam se miliardy dají a kam ne. A ona si vybrala ! Kdo nahlédne do tabulky s návrhem rozpočtu, tak to vidí hned. Je to obrana. Školství je Popelkou. A to prostě po všech předvolebních slibech naštve.
Vláda má ještě šanci věci napravit. Není vůbec všem dnům konec. Jen je prostě špatně, že jí to musí připomínat tři čtvrtiny zaměstnanců škol a další tisíce a tisíce lidí. Ale podle nastalých vyjádření vlády (postávkových) a chystaných schůzek s aktéry stávky se zdá, že se snad vládě trochu rozsvítilo a nebo, že se snad blýská na lepší časy.
Jak píšete ve svém otevřeném dopise, komunikace je opravdu velmi slabou stránkou této vlády. Ale přilévat ještě olej do ohně, když už hoří, to se povedlo jen premiéru Fialovi. Po jeho vyjádřeních v minulém týdnu se do stávky zapojilo ještě více škol, než původně plánovalo. Pan Fiala tak působí jako někdo, kdo na různých fórech plamenně hovoří o tom, že budeme pomalu vzdělaným pupkem světa a přitom vidí, jak tupé nepromyšlené škrty budou našemu školství škodit.
Určitě všichni chceme lepší školství, možná i jedno z nejlepších na světě. Ale to se tupými škrty fakt dělat nedá. Není tu předvídatelnost. Není pokora před prací progresivních škol, které daly velké úsilí do dělení tříd, do vytvoření tandemů, do modernizace výuky. Nikdo si nechce nechat šlapat po své práci. Já také ne.
Pevně doufám, že si premiér Fiala i ministr Bek a celá vláda uvědomí, že takto se se vzděláváním u nás zacházet nemá.
