Tři pohledy insiderů na inkluzi po česku: Je to hodnota. Je nejhorší ze všech. Způsobuje šikanu.

Nedávno jsem si poslechla ve známé internetové televizi tři zcela rozdílné rozhovory a tři různé úhly pohledů na téma inkluze. Téma je momentálně poměrně žhavé, a to hlavně díky ministru Plagovi, Motoristům a SPD.

Nebyly to ale rozhovory s proinkluzivní fanatičkou či protiinkluzivním extrémistou. Byly to prostě tři rozdílné postoje k inkluzi, které v české společnosti, a to jak mezi učiteli, tak i mezi neučiteli, zaznívají celkem běžně.

Paní ředitelka Gottfriedová ze základní školy z Trmic je jednoznačným zastáncem inkluze. Prosazuje ji a sama se ji snaží ve škole praktikovat. Snahy současné vládní koalice ohledně rušení inkluze pro DVTV označila dokonce za nebezpečné.

Filozofie paní ředitelky vychází z toho, že prioritou číslo jedna není učivo. Podle ní je potřeba si uvědomit, že veškerá školní práce vychází ze vztahů, ze vzájemného respektu. Teprve pak se mohou děti posouvat k té další školní práci. „Pojďme si to učivo v těch prioritách postavit někam jinam,“ říká v rozhovoru.

A jak to má s dětmi s nestandartním chováním? „Děti s problematickým chováním vnímám jako děti, které potřebují podpořit, ne vyloučit, ne uklidit. Potřebují někde zažít něco hezkého.“

Pod rozhovorem s paní ředitelkou se hned vyrojilo mnoho diskusních příspěvků. A zdá se, že ne všichni s paní ředitelkou souhlasí.

„Máme ve třídě chlapečka - nevím, co všechno mu je, ale je to denní masakr - mlátí děti, leze jim do tašek, vyhazuje jim ISIC karty, klíče, učebnice a pohazuje je venku. A co mají s ním učitelé dělat? Je to peklo. Kluk má asi nějaké potíže, ale odnáší to všechny děti ve třídě včetně bezva učitele. Už bych se také přikláněla ke zvláštním školám, kde by na ně měli více času a hlavně školené osoby, které by s ním pracovali,“ píše čtenářka Hana.

Největší ohlas mezi čtenáři pak měl v diskusi příspěvek učitelky Veroniky, která reagovala na ilustrativní obrázek s dětmi na vozíčku (viz výše), který televize DVTV přidala k příspěvku na své facebookové stránce. Ten měl přitáhnout pozornost na rozhovor s paní ředitelkou: „Učím ve škole, tak jen, že vím, o čem mluvím. Ta fotka je zavádějící. Podle mě neexistuje jediný učitel v ČR, který by byl proti začlenění vozíčkáře do běžné třídy, ani nevidomého, ani sluchově postiženého, ani ukázněného a vychovaného cizince. Na té fotce má být agresivní dítě s poruchou chování nebo jiným závažným chováním, které se napřahá na jiné dítě ve třídě. Případně dítě, které destruuje jiným způsobem klid a bezpečí ve třídě. Případně plačící holčička, která už tři roky trpí pocitem méněcennosti, protože i při své nízké inteligenci a přes veškeré snahy učitelky vidí, že je úplně totálně mimo a nikdy mezi ostatní děti nezapadne a pořád bude nejslabší a poslední.“

Nedlouho po rozhovoru s paní ředitelkou , která je mj. Ředitelkou roku za rok 2021, proběhl ve stejném médiu rozhovor s kritikem inkluze Radkem Sárközim, který naopak tvrdí, že máme inkluzi nejhůře provedenou ze všech států. Říká, že společné vzdělávání (tedy inkluzi) tu vlastně vůbec nemáme, ale že je zde pouze společná docházka těchto dětí.

Podle něj se tu deset let přehlíží problémy s inkluzí a tato inkluze po česku se hodně nepovedla. O návrzích Motoristů ohledně úplného zrušení inkluze říká, že jejich legislativní návrhy, na kterých například pracoval bývalý ředitel Cermatu Krejčí, četl a podle něj se týkají pouze dětí s těžkým mentálním postižením.

Jako problém vidí, že když je rodiči pro dítě doporučena speciálním pracovištěm (PPP) speciální škola nebo speciální třída, že si rodič může vybrat, zda toto doporučení vyslyší nebo dá své dítě do spádové školy. Ta ale nemusí být na toto dítě, které má strop na úrovni 3. třídy ZŠ, uzpůsobena. Naopak kvituje nové opatření, že ředitel školy může rodinu žáka s problémy vyzvat k návštěvě pedagogicko-psychologické poradny, a když to rodina nevyslyší, kontaktuje OSPOD.

A přidám do třetice ještě jeden zajímavý pohled, a to od policisty. Asi před měsícem byl ve studiu stejné internetové televize také kriminalista Lukáš Kobliha, člen speciálního týmu Radikalizace. A ten dal inkluzi do souvislosti s narůstající agresí dětí.

Podle jeho informací od kolegů z pedagogicko-psychologických poraden není plošná inkluze dobře zajištěna personálně ani finančně, a to se pak projevuje standardizací násilí napříč společností.

„Inkluzivní děti se ve velkém procentuálním zastoupení stávají oběťmi šikany. Ta druhá skupina dětí, kterým bylo dáno do vínku to, že mají nějaké predispozice k páchání násilí, tak ta má (v tomto dítěti) oběť…A pak ta třetí skupina dětí, které nechtějí mít s tím konfliktem nic společného, tak dnes a denně žije v prostředí, kde je ta aplikace násilí běžnou součástí života v tom trenažéru života, kterým škola má být,“ říká kriminalista.

Že je inkluze třaskavé téma, a že nemá ve společnosti po těch letech příliš dobrý zvuk, asi rozebírat ani nemusím. A jak je vidět, máme tu opravdu velmi různorodé a protikladné pohledy, které teď dostávají slovo.

Konečně mají prostor všechny „strany barikády“. Musím napsat, že jsem tomu ráda. Od doby, kdy byla inkluze zavedena, mám totiž poprvé pocit, že se o této zásadní změně ve školství a o přenastavení uvažování o dětech s různými poruchami začalo reálně komunikovat. Trvalo to ovšem dlouhých deset let.

Opravdu dlouhou dobu mi připadalo, že inkluze se snad v Česku nesměla rozebírat. Nesmělo se o ni pochybovat. Bylo to něco jako svatá kráva. Nejsi dostatečně proinkluzivní? Tak jsi zločinec, nelida, nemáš ve školství co pohledávat.

Že jsou ale velmi různá postižení, velmi různé poruchy a nelze všechny děti házet do jednoho pytle a do jedné třídy, o tom se diskutuje pořádně až teď. Že jiné potřeby má vozíčkář, jiné autista, jinak je potřeba pracovat s dítětem s poruchami chování, se silnou poruchou učení, s dítětem s mozkovou dysfunkcí, a že ten svět inkluze není černobílý, ale velmi barevný. A barevná má být i nabídka opatření pro takové děti. A že speciální škola a speciální třída opravdu nejsou sprostá slova, a že právě v nich mohou být pro určité děti připraveni ti praví odborníci.

Náběh této zásadní změny v době ministryně Valachové byl přitom naprosto nepřipravený, učitelé nepoučení, s dětmi s většími poruchami učení a zásadnějšími poruchami chování zde pracovali pořádně do té doby jen speciální pedagogové. A narychlo přečtená příručka nebo pár seminářů (dobře zaplacených) z vás opravdu odborníka na inkluzi neudělají. Navíc taková finanční zátěž se na začátku zavádění inkluze vůbec neočekávala, takže se nelze divit ani ekonomům, že z toho nyní nemají lehké spaní.

Je sice pravdou, že nejsem zrovna fanynka Motoristů (a SPD už vůbec ne) a některé jejich návrhy a prohlášení o rušení inkluze jsou až moc radikální, ale jedno jim nemohu upřít. Takovou rozbušku k zažehnutí diskuse o inkluzi jsme tu přesně potřebovali. I kdyby už pánové poslanci Krejčí nebo Gregor nikdy už nic jiného ve Sněmovně a v médiích nediskutovali, za tento počin mají u mne bod k dobru. Nejhorší je totiž dělat z jakéhokoliv tématu společenské tabu.

Pojďme tedy o inkluzi diskutovat konečně otevřeně, pořádně ji probrat, nechat promluvit všechny, kteří s ní mají kladné i záporné zkušenosti a neumlčovat je. Za deset let se jich určitě vyskytlo obrovské množství. A opravdu ji zrevidovat tak, aby byla prospěšná nejen inkludovaným dětem, ale i těm ostatním, které jsou s nimi ve třídě.

Zaklikněte si +sledovat na začátku textu a přijde vám vždy upozornění na můj nový text. A děkuji předem za finanční podporu mojí tvorby.

ZDROJE:

https://www.dvtv.cz/videos/mame-nejhorsi-moznou-inkluzi-ze-vsech-statu-ucitele-kvuli-stresu-a-frustraci-vyhledavaji-psychiatrickou-pomoc-rika-sarkoezi?from=nejnovejsi-rozhovory

https://www.dvtv.cz/videos/inkluze-posiluje-spolecnost-deti-potrebuji-podporit-ne-nekam-uklidit-vyclenovani-zaku-se-nam-vymsti-rika-reditelka?from=nejnovejsi-rozhovory

https://www.dvtv.cz/videos/uz-ctyrlete-dite-dokaze-fatalne-ublizit-rodice-se-musi-na-noc-zamykat-ze-strachu-o-zivot-rika-kriminalista?from=muj-ucet