Článek
Studie Postoje učitelů základních škol k inkluzivnímu vzdělávání Jakuba Pivarče z Pedagogické fakulty UJEP zkoumala postoje českých učitelů k inkluzivnímu vzdělávání na celkem 138 českých běžných školách ve všech krajích. Tato studie zjistila, že výrazně negativní je hlavně tzv. kognitivní složka postoje učitelů. Ta zahrnuje jejich přesvědčení o efektivitě (čili zde spíše neefektivitě) začleňování žáků s různými potřebami do běžných tříd a hodnocení přínosu inkluze (zde tedy spíše záporného) pro samotné žáky i pro vlastní práci s nimi.
Podle studie učitelům vadí hlavně začleňování dětí s psychiatrickými diagnózami
O nějaké inkluzivní změny se české školství pokouší už dlouho a asi největším přelomovým momentem bylo v roce 2015 přijetí tzv. inkluzivní novely, která podpořila ve velkém společné vzdělávání žáků s různými speciálními potřebami v běžných třídách našich škol. Jak se ale píše v této studii téměř 10 let po zavedení inkluzivní novely: „Značná část učitelů základních škol v ČR odmítá akceptovat společné vzdělávání žáků s postižením i bez něj v běžných třídách, zejména pokud jde o žáky s vážnějším mentálním postižením, poruchami chování nebo s psychiatrickou diagnózou … Většina učitelů se na inkluzi necítí být dostatečně připravena, vyjadřují obavy.“
Někteří ekonomové mluví o inkluzi jako o neúspěšném projektu
Vedle učitelů však negativní postoje vyjadřují v poslední době i někteří ekonomové. Jak se ukazuje, inkluze je záležitost velmi drahá, protože vyžaduje zvýšené náklady především v podobě platů pro asistenty pedagoga. Těch je přitom v českých školách už celá armáda a značně tak navyšují nároky na rozpočet kapitoly školství. V roce 2023 bylo v českých školách něco přes 30 tisíc asistentů (mnoho z nich má částečný úvazek, čili přepočteno na celé úvazky to bylo asi 23 tisíc plných úvazků).
Například známá ekonomka Markéta Šichtařová nedávno na CNN Prima News řekla, že: „Inkluze zbytečně navyšuje výdaje v českém školství a ubližuje talentovaným i hendikepovaným dětem.“ Zmínila inkluzi jako neúspěšný projekt, který přetěžuje vzdělávací systém i státní pokladnu a také ubližuje personálu ve školách. Další renomovaný ekonom Lukáš Kovanda, který byl mimo jiné také členem NERVU (Národní ekonomická rada vlády), pak v tom samém pořadu pronesl, že: „Řada expertů na školství se shoduje na tom, že inkluze je nákladné opatření a nenese kýžené ovoce.“ A dodal, že podobný fenomén je i v dalších evropských zemích.
Ani česká laická veřejnost inkluzi některých dětí moc nefandí
Ani českou veřejnost se zatím o prospěšnosti inkluze nepodařilo moc přesvědčit. Podíváme-li se na poslední průzkum ohledně inkluze dětí v běžných třídách, který provedl CVVM přesně před rokem, tak se v tiskové zprávě dozvíme, že: „Téměř čtyři pětiny (77 %) občanů nesouhlasí s inkluzí dětí s mentálním postižením a polovina (50 %) pak s inkluzí dětí se zrakovým či sluchovým postižením.“
Chce se mi říci s odvoláním na jeden velmi známý český film: „Kde asi udělali soudruzi chybu?“ Už pár desítek let se tu o inkluzi hovoří a téměř 10 let ji máme v zákoně, a přitom jsou postoje učitelů i veřejnosti k ní tak negativní. Jak je to možné?
Protože ve školství pracuji už docela dlouho, tak jsem v něm už zažila ledacos. Učila jsem děti se všemi možnými poruchami učení, soustředění, s tělesným hendikepem nebo jsem učila ve speciální třídě. A také jsem sledovala, co se po roce 2015 po inkluzivní novele dělo ve školách a komunikovala na jedné velké FB platformě s mnoha kolegy z různých koutů naší země, kteří s novinkou zápolili. A tak jsem si dělala postupně obrázek a tvořila si názor.
Sama mám postoj k procesu zavádění inkluze spíše rezervovaný. Samotný princip inkluze podporuji, ale nejvíc mi vadí ten způsob provedení. Nulová příprava škol, vnucování až tlačení inkluze svrchu bez toho, aby učitelé stačili novinku přijmout, seznámit se s ní a vzít za svou, chybějící finance na asistenty a také třeba příliš velké přenášení rozhodovacích pravomocí v této oblasti na rodiče. Občas mi to připadá, jako kdyby lékař doporučoval hospitalizaci pacienta na oddělení chirurgie, ale on si usmyslel, že se jde léčit na internu. Že i mnoho let po zavedení inkluze tolik učitelů deklaruje negativní postoj k této podstatné změně ve školství a nepřijali ji, podle mne znamená, že byla špatně vysvětlená a přinesla mnoho problémů. A že proto nejsou ani po letech o správnosti tohoto kroku mnozí učitelé vnitřně přesvědčení.
Na závěr jsem se pokusila sepsat sadu možných důvodů, proč by mohl být postoj k inkluzi ve veřejnosti odborné i neodborné tak negativní. Můžete hlasovat, který důvod se vám zdá nejpravděpodobnější.
Anketa
Pokud chcete mít upozornění na moje články, zaklikněte na začátku +sledovat.
