Ljuba Hermanová měla slabost pro mladé muže. Čtyřikrát se vdala, rozvedla a chodila na plastiky

Ljuba Hermanová se narodila 23. dubna 1913 v Neratovicích. Byla českou herečkou, operetní zpěvačkou a šansoniérkou. Ljuba se narodila jako druhé dítě Anně a Janu Hugovi Herrmanovým. Později byla pokřtěna jako Luběnka. Její otec byl úředníkem na dráze ve Všetatech. Matka byla vystudovaná herečka a působila jako ochotnická herečka. V roce 1924 se rodina přestěhovala do Prahy.

Ljuba nejprve studovala na klasickém gymnáziu, poté však přestoupila na reálné gymnázium Minerva. Během studia se věnovala francouzštině, navštěvovala hodiny klavíru a začala se věnovat divadelnímu představení pro děti, a to v Hudebním divadle v Nuslích. Studium na pražské konzervatoři nedokončila a v sedmnácti letech začala vystupovat ve smíchovské Aréně. To jen do té doby, než přešla do Švandova divadla, kde začala sbírat první herecké zkušenosti a navazovat své nové kontakty.

Své zkušenosti dokázala maximálně uplatnit, a proto brzy začala účinkovat na divadelních scénách v Praze, Bratislavě, ale také ve Vídni. Vystupovala i v Brně a v Paříži, kde naplno využila svých znalostí francouzštiny. Nikdy se příliš dlouho nezdržovala na jednom místě, neboť toužila poznat a vyzkoušet co nejvíce scén. Ve 30. letech spolupracovala s Voskovcem a Werichem. Než vypukla válka, působila s hereckou společností Nového divadla pod vedením Oldřicha Nového, který ji přivedl k šansonu.

Ljuba Hermanová byla byla ráda středem pozornosti. Nikdy se nezabývala tím, co si ostatní myslí o jejích životních rozhodnutích či výstředním oblečení. Dokázala uchvátit diváky a rozproudila jakýkoliv večírek. Byla to vynikající herečka a zpěvačka s nezaměnitelným hlasem. Mezi kolegy byla oblíbená a dokázala pobavit i tu nejvíce pochmurnou společnost.

Hrála ve filmu Jsem děvče s čertem v těle a žila život plný zábavy a oslav. Před válkou si dokonce zahrála například ve filmech jako Nezlobte dědečka nebo Otec Kondelík a ženich Vejvara. Během druhé světové války však jako poloviční Židovka nemohla z rasových důvodů po dobu šesti let veřejně vystupovat. Čelila nejen omezeným pracovním možnostem, ale i stálému strachu z toho, co bude. Po první světové válce znovu začala pracovat na své kariéře, dokonce obnovila spolupráci s Werichem a Oldřichem Novým. Jen krátce poté se objevila ve filmu V + W Peníze nebo život, kde společně s Hanou Vítovou nazpívala slavný hit Život je jen náhoda. Pracovala také s Vlastou Burianem. Přestože se občas objevila i před kamerou, stále více se věnovala zpěvu a její hlavní zálibou se stal moderní šanson a kabaretní písničky.

Stejně tak jako nebyla stálou postavou na divadelních scénách, měnila často i partnery. Každá její nová láska znamenala spálený most za svou minulostí. Žila naplno a nic jí v tom nebránilo. Byla čtyřikrát vdaná a přijala příjmení Hrabáková, Lorencová, Dvořáčková a Janoušková. Žádný z těchto vztahů však nebyl dlouhodobý a ani zvlášť hluboký. Vždy si však vybrala mladšího muže. Její poslední partner byl o více než třicet let mladší. Když se brali, Hermanové bylo 62 let a jejímu ženichovi bylo 30 let. Ani tento vztah nevydržel a odchod partnera brala Ljuba s grácií.

Když se jí jednou mladá novinářka otevřeně zeptala, kolik měla vlastně partnerů, Ljuba jí dovolila nahlédnout do svého zápisníku s kontakty a řekla, aby si to sama zjistila. Ljuba Hermanová byla krásná žena, plně si vědomá svého půvabu, který dokázala obratně využívat. Přitom se snažila neustále odolávat stárnutí. Proto také podstoupila několik plastických operací, které v té v době nebyly tak známé a obvyklé. Občas si upravovala i věk a snažila se vypadat mladší, což k její nespoutané povaze sedělo. Jan Werich o ní říkal, že stárne jako dobře zrající víno.

Přestože se hodně mluvilo o jejích bujarých večírcích, alkoholu a drogách, byla to žena, která se udržovala ve vynikající kondici, a to cvičením jógy. Jedla spoustu zeleniny a udržovala si zdravý životní styl. I v pokročilém věku dokázala na jevišti dosahovat takových akrobatických výkonů, které by se vyrovnaly profesionálnímu sportovci.

Na sklonku svého života vystupovala Ljuba Hermanová společně se šansoniérem Igorem Šebem. Právem je považována za zakladatelku moderního českého šansonu, a to v rámci české populární hudby. Její práce položila základy pro pěveckou slávu dalších významných českých šansoniérek, mezi které patřila Eva Olmerová, Judita Čeřovská nebo Hana Hegerová. Ljuba Hermanová zemřela ve věku 83 let. Je pohřbena na Vyšehradském hřbitově v Praze v hrobě zvaném Pomník českým hercům. Tento pomník byl odhalen v roce 1999 a společně se o něj starají Herecká asociace a Nadace Život umělce.

Zdroje: Wikipedia.org, CSFD.cz, Vlasta.cz, Super.cz