Stanislav Neumann: Pohádkový kuchtík čekal ve vězení na popravu. Nejvíce ho zasáhla smrt syna

Stanislav Neumann se narodil 16. července 1902 v Praze na Žižkově. Jeho otec byl básník Stanislav Kostka Neumann a matka nakladatelka Kamila Neumannová. Oba však měli jiné představy o povolání svého syna. Přestože ho maminka chtěla vidět jako bankovního úředníka, Stanislav se po ukončení školy v roce 1921 vydal úplně jiným směrem. Rozhodl se vykročit na cestu, kde herecká prkna znamenají svět. K tomu mu dopomohli známí básníci a herci, kteří rodinu často navštěvovali u nich doma.

Stanislav prošel řadou vyhlášených scén, včetně Osvobozeného divadla, Divadla Vlasty Buriana a Národního divadla. Během své kariéry ztvárnil přibližně 300 divadelních a 100 filmových rolí. Mezi jeho nejslavnější postavy patří král v Pyšné princezně, vrchní kuchař v Princezně se zlatou hvězdou, děda Pšuk v Dařbuján a Pandrhola a čert Omnimor ve filmu Hrátky s čertem. Byl to herec s charakteristickou a nezaměnitelnou intonací hlasu.

Během druhé světové války se Stanislav Neumann zapojil do protinacistického odboje, kde se velmi angažoval. Významný moment přišel 5. května 1945, když během Pražského povstání doprovázel nákladní vůz naplněný zbraněmi a municí. Přitom byl zatčený jednotkou SS a uvězněný v loretánském klášteře, kde čekal na popravu, která byla naplánovaná na 9. května. Osud však rozhodl jinak a stál na jeho straně. 8. května totiž Němci válku ukončili a zbaběle utekli. A právě tento moment mu zachránil život. Jeho aktivita tím však neskončila a po osvobození se stal aktivním a zapáleným členem komunistické strany.

Se svou manželkou měl Stanislav Neumann syna, který rovněž dostal jméno Stanislav, a to po svém otci. Stanislav mladší byl během druhé světové války vězněn v koncentračním táboře v Terezíně, a to za aktivní účast v odboji. Když skončila válka, otec se vypravil do terezínské pevnosti, kde se rozhodl svého syna hledat. Po několikadenním pátrání našel Stanislava ve vážném stavu, velmi nemocného a vyčerpaného. Aby mu zachránil život, snažil se ho dostat do bezpečí. Po uzdravení syn absolvoval pařížskou Sorbonnu a stal se úspěšným básníkem, čímž následoval svého dědečka.

Přesto se svým životem nebyl spokojený a ukončil ho předčasně a tragicky. Křehká duše umělce upadla do hlubokých depresí. Mladý Stanislav skončil na psychiatrii, kde na počátku 70. let spáchal sebevraždu. Byl zklamaný komunistickým režimem, který původně podporoval, ale nesouhlasil s jeho totalitními metodami, omezením studijních možností pro mladé lidi a vyloučením poctivých členů ze svých řad. V dopise na rozloučenou, který zanechal ve svém pokoji napsal, že nemohl žít bez strany, ale ani se stranou.

Smrt syna Stanislava Neumanna hluboce zasáhla a nedokázal se z ní nikdy vzpamatovat. Už nikdy nebyl takový, jako dříve. V nejtěžších chvílích ho podpořili i někteří jeho herečtí kolegové z divadla. Jako projev solidarity s ním například herec František Smolík vrátil komunistické straně svou stranickou legitimaci. Neumann dále působil jako pedagog na DAMU. Mezi jeho studenty patřili významní herci, mezi které patřil například Luděk Kopřiva, Milan Neděla, Jiřina Jirásková a Irena Kačírková.

Přestože byl Stanislav přesvědčeným komunistou, projevoval se velmi lidsky a byl obzvláště citlivým člověkem, který se snažil pochopit problémy jiných. Druhým lidem také rád pomáhal. Své poslední televizní vystoupení v roli dřevorubce v seriálu Německé pohádky už si nestihl prohlédnou. Stanislav Neumann zemřel v únoru 1975 ve věku 72 let.

Zdroje: zeny.iprima.cz, expres.cz, cs.wikipedie.org, csfd.cz