Článek
Český slavík měl vždy být oslavou hudby, ale jeho úroveň rok od roku klesá a letošní ročník se stal vyslovenou přehlídkou trapnosti a kýče. To, co by mohlo a mělo být elegantní poctou, se proměnilo v chaos plný zbytečné okázalosti, křečovitého moderování, trapnosti a reklam.
Moderátoři bez vkusu
Moderátoři se jako každý rok pokusili o moderní, vtipné a svěží vystupování, a jako obvykle byl výsledek v naprosté většině opačný. Vtipy, které neměly pointu, a nucené dialogy působily neprofesionálně a odtrženě od skutečné podstaty večera. Úspěšné moderátory spojuje schopnost vést večer s noblesou a lehkostí, což zde citelně chybělo. Dvojice Háma a Sokol už dávno ztratila jiskru a měli by uvolnit místo novým tvářím s novým stylem. Takhle je to každý rok to samé a jediné co se mění, je míra trapnosti. Ta roste.
Hudba v pozadí
Hudební čísla, která by měla být jádrem večera, se utopila v přehnaně spektakulárních výstupech. Místo důrazu na kvalitu hudby se kladl důraz na efekty a scénické „wow“ efekty, což vzbuzovalo zmatek a nenaplňovalo to očekávání, které člověk z akce na oslavu hudby měl. Často také chyběla jakákoliv úcta k umělcům a spíše než hudba dominoval hluk a chaos.
Reklamy kam oko dohlédlo
Množství sponzorů a jejich okázalé prezentace byly rušivé. Slavík působil jako přehlídka reklamy, kde umělci i hudba hráli vedlejší roli. Bylo zřejmé, že honba za financemi potlačila jakoukoliv snahu o autenticitu a důstojnost. Z oslavy české hudby se stal „jarmark marnosti“. Letošní slavík zanechal v divácích dojem, že viděli přenos z tržnice, tak moc „zlé“ to bylo.
Divák až na posledním místě
Diváci si od podobné show zaslouží respekt a obsah, který je osloví. Letos se však mnozí cítili jako rukojmí absurdních rozhodnutí produkce, která místo pocty české hudbě nabízela jen plytký povrch a zoufalou snahu o zaujetí, která nevyšla.
Český slavík kdysi stál na pevných základech. Dnes je však evidentní, že snaha o modernizaci a okázalost jde proti tradici a jakákoliv výjimečnost tohoto večera mizí ve smršti reklam a laciných gest. Pořadatelé by měli přehodnotit, zda jejich přístup více neškodí, než prospívá. Hudba a její ocenění si zaslouží mnohem více než pouhou cirkusovou podívanou.
