Článek
Co je to ta kardiopulmonální resuscitace?
Kardiopulmonální resuscitace je život zachraňující úkon sestávající se z kompresí hrudníku a umělého dýchání.
Tak, definici bychom měli z krku.
Kdy mám začít někoho resuscitovat?
Mačkat hrudník začněte v momentě, kdy bezvědomý nebožák po záklonu hlavy:
a) nedýchá vůbec
b) nedýchá normálně (lapá po dechu jako zaskočený rodič nad uklizeným pokojíčkem / chrčí jako pantáta v noci po 12 pivech / dýchá nepravidelně / dýchá prostě divně)
c) nejste si jisti, zda a jak dýchá.
Čeho tím docílím?
U člověka se srdeční zástavou přestává kolovat krev v těle. A to nám vcelku vadí. Mačkáním hrudníku nahradíme srdeční funkci, srdce mačkáme proti hrudní kosti a páteři, čímž vypuzujeme krev do těla. Musíme to chvíli dělat, aby se systém trubek a hadiček řádně natlakoval a dovalil krev až k hladovému mozku. Je to stejné jako u zahradní pumpy – chvíli člověk maká, aby vůbec nějaká voda vytekla.
Mačkej docela hluboko a docela rychle.
Přesně tak. Pokud si nepamatujete čísla nebo jste tak ve stresu, že nejste schopni nějakou frekvenci převést do praxe (což je úplně normální, protože to stres docela je), tak ten hrudník prostě a jednoduše mačkejte docela hluboko a docela rychle. Napněte ruce, položte je postiženému na střed hrudníku mezi bradavky (nebo tam, kde ty bradavky v mládí bývaly) a začněte stlačovat.
Dobrá zpráva pro všechny: resuscitace není žádná věda. Zvládne ji každý. A dispečer na telefonu vám pomůže, jak jen bude moct a například rytmus stlačování vám bude diktovat.
Tak se toho zbytečně nebojte. Pokud se postižený mačkání hrudníku nebrání, tak už nemáte co zkazit. Můžete to jenom zlepšit.
Jak hluboko a jak rychle?
U dospělého je hloubka stlačování jako velikost krabičky Tic Taců – 5 centimetrů.
A rychlost je asi 2× za vteřinu (100-120 stlačení za minutu) – takže si docela zamakáte.
Ale stojí to za to, to už jste snad pochopili.
Resuscitace. (Foto se svolením z kurzu ZDrSEM HORAL)
Co když mu zmáčknu hrudník, ale on to nepotřebuje?
Nebojte, pokud by to dotyčný šťastlivec nepotřeboval, velmi rychle vám dá najevo, že nechce, abyste mu skotačili na hrudi. Bude se resuscitaci bránit.
No a co teda to dýchání?
Tak, jsme konečně u toho. To bájné umělé dýchání.
Ideální resuscitace by měla být prováděná v poměru 30 stlačení a 2 umělé vdechy.
Proč se nyní setkáváme s informacemi, že se dýchat vůbec nemá, má důvodů několik.
- Jedním z důvodu je, že když se dříve při resuscitaci nutilo zachránce ještě oblizovat postiženého, nedělal raději vůbec nic, protože mu to přišlo nechutné. A mnoho lidem tak nebyla poskytnuta resuscitace žádná. Takže pro lidstvo je lepší, když se bude při srdeční zástavě alespoň stlačovat hrudník. Stlačováním ale žádný kyslík do těla postiženého nedostanete, to už jsme si vyjasnili.
- Dalším důvodem je, že pokud člověk v životě umělé dýchání nezkoušel nanečisto, nyní není ta nejvhodnější chvíle to zkoušet úplně poprvé. Proč – protože je riziko, že to bude dělat špatně, nebo technice umělého dýchání bude věnovat příliš mnoho času a pozornosti, takže umírající nebožák bude nejen bez kyslíku, ale i bez kvalitní resuscitace.
Takže: pokud jste to nikdy nezkoušeli (třeba na kurzu první pomoci) nebo se vám ten člověk opravdu nelíbí, nedýchejte do něj a jenom mačkejte hrudník. To budete dělat bez přestávky, než vás vystřídá záchranář. Nebo než vás vystřídá nějaký hodný kolemjdoucí – a fakt oceníte střídání, protože je to pořádný kardio trénink. Takže si o vystřídání nebojte říct.
Statistika mluví jasně – bude to vaše babi nebo děda.
Ano, je to tak. Statisticky nejvíce resuscitací probíhá doma. Kde budete zachraňovat svoje nejbližší.
A ruku na srdce, kdo by nechtěl své rodině dát tu nejvyšší šanci na kvalitní poresuscitační život?
Dýchání se rozhodně vyplatí.
Konečně jsme u toho. Dýchat člověk potřebuje. A to i po srdeční zástavě. Protože než přijede záchranka, nějakou minutu to trvat bude a mozek bez kyslíku vám rozhodně nepoděkuje.
Umělé dýchání – jak na to:
1. Zakloňte postiženému hlavu (jedna ruka na čelo, druhá pod bradu a tahem za bradu zaklonit).
2. Ucpěte nos (jeho, ne svůj).
3. Obejměte svými ústy jeho ústa (jako byste ho chtěli sežrat).
4. 2 x vdechněte.
5. Vraťte se zpět k mačkání hrudníku.
Příprava na umělé vdechy. (Foto se souhlasem fotografa ZDrSEM)
Pamatujte, že pacient není balonek – proto ho tak nenafukujte. Postiženému stačí váš normální výdech. A ano, i ve vašem výdechu je dostatečné množství kyslíku.
Návod bychom měli, ale praxe je v tomto případě k nezaplacení.
Takže, pokud se chcete naučit kvalitně resuscitovat a dýchat, navštivte nějaký kurz první pomoci, kde si to vyzkoušíte. A ideálně i pod stresem v nějaké simulaci.
A pošlete na kurz i rodinu a kámoše ze svého okolí, protože až vy budete potřebovat zachránit, chcete, aby to uměli i oni.
Shrnutí:
• Pokud postižený nedýchá/dýchá divně/nejste si jeho dechem jisti, volejte 155 a zahajte resuscitaci.
• Mačkejte docela hluboko a docela rychle.
• A pokud už jste si to někde vyzkoušeli a jste ochotni, dýchejte do něj.
Zdroje informací:
ERC Guidelines 2021
www.zdrsem.cz
Resuscitace není žádná věda!
