Článek
Naše každodenní problémy byly běžné, rozhodně to nebylo nic, co by nás mohlo skutečně rozdělit. Jenže jednoho dne se všechno zhroutilo. Edita mi oznámila, že chce rozvod. Nemohl jsem uvěřit svým vlastním uším.
Manželka mi klidně řekla, že se rozvedeme
Když mi to řekla, myslel jsem, že snad žertuje. „Ty se chceš se rozvést?“ zopakoval jsem po ní nevěřícně. „Proč?“ Zeptal jsem se jí, jestli mi uniklo něco, o čem bych měl vědět? Ale ona se na mě jen pohrdavě podívala bez špetky emocí a pronesla slova, která mi ještě dlouho zněla v uších. „Zamilovala jsem se do někoho jiného. Do mladšího muže.“
V ten okamžik se mi zhroutil celý svět. „Jak jsi to mohla udělat? Po všem, co jsme spolu prožili, po těch letech, kdy jsem se snažil být co nejlepší manžel a otec. Uklízel jsem, vařil, chodil na nákupy, staral se o děti,“ řekl jsem jí, ale ona mě neposlouchala. Nechtěl jsem, aby Edita měla pocit, že všechno v domácnosti leží jen na jejích bedrech. Naše manželství jsem vždy vnímal jako partnerství, kde je každý rovnocenným členem. Ale očividně jsem se mýlil.
Proč si našla mladšího, je záhadou
Začal jsem přemýšlet, co jsem udělal špatně. Proč se naše manželství ocitlo v troskách? Vždyť jsme se hádali jen občas, a nikdy to nebylo nic vážného. Nevěřil jsem, že by se mezi námi objevil někdo třetí. Ale stalo se to. A to, co mě na tom nejvíce ranilo, bylo vědomí, že se to nedělo jen tak. Ona si to naplánovala a já jsem o tom neměl ani tušení.
„Proč je ten muž lepší než já?“ zeptal jsem se jí jednou večer, když děti už spaly. Byl jsem naštvaný, zrazený a připadal jsem si jako hlupák. „Co ti mohl nabídnout lepšího, než já?“ Edita se na mě podívala s pohledem, který bych si nepřál ještě někdy znovu vidět. „Je prostě jiný. Mladší. A cítím se s ním zase jako opravdová žena,“ odpověděla chladně. Chtělo se mi křičet. Jak jen mi to mohla udělat? Jak mohla odejít od rodiny, od našich dětí? Ale místo toho jsem zůstal mlčet a nezmohl jsem se na slovo. Nevěděl jsem, co dál. Nebyl jsem připraven na takovou zradu.
Podala žádost o rozvod a já jsem se cítil ponížený
O pár týdnů později Edita podala žádost o rozvod. Bylo to pro mě ještě bolestivější než samotná nevěra. Už jsem si myslel, že jsme dosáhli dna, ale tohle byl ten pravý úder pod pás. Děti byly zmatené a zničené. Viděl jsem, jak trpí a nenáviděl jsem Editu za to, co jim způsobila v jejich malých dětských hlavičkách za zmatek. Ona však vypadala naprosto lhostejně. Sbalila si věci a hrdě od nás odešla.
Zůstal jsem v bytě sám se dvěma malými dětmi. Pomyslel jsem si, že jediný způsob, jak to ponížení překonat, je získat nad ní nějakou převahu. U soudu jsem se rozhodl bojovat o děti a o vše, co jsme společně vybudovali. Proč bych jí měl něco nechávat? Ona mě opustila. Ubíhaly týdny a já jsem si začínal zvykat a při tom jsem tajně plánoval, a to pomstu.
Manželka se ke mě chtěla vrátit, dokonce i prosila
Netrvalo dlouho a Edita se vrátila. Přišla ke dveřím našeho bytu se sklopenou hlavou a řekla: „Musíme si promluvit.“ Byl jsem překvapený. „A o čem?“ zeptal jsem se chladně. „U nás dvou už není co řešit,“ řekl jsem Editě a byl jsem hrdý na to, že jí to mohu říct. „Je mi to líto,“ začala a její oči se zalily slzami. „Měla jsem to hned vědět. Ten chlap, do kterého jsem se zamilovala, mě jenom využil. Byla to pro něj jen sázka s kamarády. Nikdy o mě nestál. Odpusť mi,“ řekla mi Edita.
Najednou jsem v sobě ucítil směs vzteku a zadostiučinění. Ona teď stála přede mnou, ponížená a zlomená, a já jsem měl pocit, že to konečně trochu vyrovnalo skóre. Ale na to abych jí i po čase odpustil, jsem neměl sílu. „Ne. Odpustit ti nemůžu,“ řekl jsem tvrdě. „Tohle už nikdy nespravíš.“ Byla to hořká chvíle, kterou bych nikomu nepřál. Ale věděl jsem, že ona za své činy zaplatila. To byl jediný utěšující způsob, jak jsem mohl překousnout to strašné ponížení, které mi způsobila.
Zdroje: Autorský text a vlastní zkušenost Václava
