Článek
Ten, kdo by chtěl škodolibě poznamenat, že prohledávání odpadu, jak by se dumpster diving dal stručně charakterizovat, může vést nejvýše k tomu, že „najdete“ nepříliš vábné onemocnění, by se nemohl více mýlit.
Na tuto aktivitu lze samozřejmě prioritně nahlížet samozřejmě jako na výsadu chudších obyvatel, která jim slouží k zajištění základních životních potřeb. Nicméně z takzvaného „potápění“ do popelnic, jak by se doslovně dal přeložit anglický termín, se stala aktivita s hlubším socioekonomickým podtextem, kterou popularizují i tuzemští influenceři.
Důvodem je jednoduše to, že společnost se chová značně konzumně. Zejména velké supermarkety značnou část svého sortimentu, který se neprodá, prostě vyhodí. A to je způsob života, který se mnoha lidem jednoduše příčí. Nechtějí plýtvat. Vydatným zdrojem potravin, které nikdo nechce, jsou kromě těchto řetězců také restaurace.
Statistiky konkrétně uvádějí, že v EU se v maloobchodech a velkoobchodech vyhodí pouze 5 % z vyplýtvaných potravin. Naše bilance tedy není tak špatná, pakliže to srovnáme s další statistikou, která uvádí, že ⅓ z veškeré produkce jídla skončí v koši.
Dumpster diving je bezpečný
Zákon o potravinách a tabákových výrobcích sice dnes nařizuje obchodům s celkovou plochou větší než 400 m2 předávat neprodejné potraviny do rukou neziskovkám a supermarkety se také brání, že neprodanou zeleninu dávají do slev, případně zásobují myslivecká sdružení nebo mini zoo, nicméně jídlo se vyhazuje dál. A nelze se tak divit tomu, že takový přístup je mnoha ekologicky a udržitelně smýšlejícím lidem takzvaně proti srsti a snaží se i svým menším podílem přispět k tomu, aby takové počínání zvrátili.
Vyhozené jídlo přitom nemusí být závadné, mít prošlé datum trvanlivosti nebo být jednoduše jakkoli nevhodné pro konzumaci. Supermarkety musí zlikvidovat i to, co neodpovídá normám, jelikož požadavky na kvalitu a čerstvost potraviny jsou poměrně striktní. A podstatná část tohoto sortimentu lze ještě vytřídit a bez obav zkonzumovat. Některé zboží má poškozený obal, z balení ovoce či zeleniny lze zase nahnilý kus vyhodit a zbytek spotřebovat.
Obecně se doporučuje při dumpster divingu zkrátka poslechnout zdravý úsudek: Pokud se vám potravina nezdá vhodná, nekonzumujte ji. Co lze omýt, to důkladně omyjte. A stejně tak je doporučeno se primárně vyhýbat masným produktům, jež mohou být rizikové.
Tento fenomén je rozšířený zejména mezi mladými lidmi, kteří tímto způsobem protestují nejen proti plýtvání potravinami, ale i vodou a zemědělskými kapacitami a také proti produkci zbytečných emisí. Samozřejmě jsou mnozí z nich motivováni i snahou ušetřit, vyznavači dumpster divingu bývají často studenti. Co se týče dalších pohnutek k tomu, proč se uchýlit k vybírání popelnic, lze říci, že někteří zkrátka berou podobnou aktivitu tak trochu i jako sport, svého druhu koníček i dobrodružství.
Dumpster diving není legální
Kromě potravin je možné nalézt v popelnicích také například sortiment drogerie. K vítaným nálezům ovšem patří i oblečení nebo elektronika. Šikovní jedinci a milovníci ručních prací a nejrůznějšího „kutění“ zužitkují i materiály jako zbytky dřeva nebo látek, které ještě lze využít na kreativní tvoření. Dumpster diving se tak rozhodně neomezuje jen na kontejnery komerčních subjektů spojených s potravinářským sektorem, lze ho provozovat také u firem nebo jednoduše popelnic soukromých.
Jde tedy o svérázný jev, který se napříč světem stal přitažlivým pro lidi ze všech společenských vrstev. Obecně lze říci, že nejčastějším motivem je osobní potřeba, nicméně někteří z nich sdílejí nalezené věci s rodinou a přáteli. A také se mezi dumpster divery najdou ti, kteří je prodávají dále za účelem zisku.
Zásadním problémem dumpster divingu v Česku je především to, že není legální. Zákon na něj pohlíží jako na krádež. I odpad totiž má svého majitele. Vhozením předmětu do kontejneru se jeho obsah nestává veřejným vlastnictvím, ale zůstává stále majetkem soukromým. Patří městu či jinému vlastníkovi popelnic, upozorňují právníci.
Hrozit vám tak v tuzemských podmínkách za podobně ušlechtile motivovanou snahu může dokonce i pokuta. V zahraničí mají přitom pro podobnou činnost mnohem příznivější podmínky. Někde totiž v souladu s legislativou je. Například v USA popelnice vybírat můžete, pokud nenachází na soukromém pozemku. V dalších zemích, jako je například Dánsko, je tento přístup již dobře znám a společensky široce přijímán. Jeho propagátoři si tedy nenesou určité stigma sociálně slabých.
Zdroje
