Článek
Příjem versus výdej. O ničem jiném to není. Je to jednoduchá matematika – pokud nechceme přibírat, musíme si hlídat, aby byl náš kalorický příjem nižší nebo stejný jako kalorický výdej. Výmluvy o špatné štítné žláze nebo zdravotních problémech? Většinou to jsou jenom výmluvy. Ano, uznávám, že pár lidí má skutečně vážné zdravotní problémy, ale u většiny je příčinou přibírání prostě jídlo.
I když někdo trpí metabolickými problémy nebo má obtíže se spalováním, stále pro něj platí stejná kalorická rovnice. Holt, život není spravedlivý. Někdo „spálí“ husu jen tím, že sedí na gauči, zatímco jiný musí na hodinu do posilovny, aby podpořil své spalování. Ale stále je to jen o poměru příjmu a výdeje, nic jiného.
Mám obézní kamarádku
Já se snažím žít víceméně zdravě, dbám na to, co jím a kolik toho jím, a také na dostatek pohybu, abych měla adekvátní výdej energie. Nikdy jsem nedržela žádné drastické diety, ale zároveň jsem se nikdy nepřejídala. Neříkám, že mám dokonalou postavu, ale jsem s ní spokojená.
Mám ale kamarádku, která je můj pravý opak. Neustále zkouší nějaké zázračné diety, které jí spíše škodí, než pomáhají. Vím, že se cpe od rána do večera nezdravými jídly a její maximální pohyb je cesta na hřiště s dcerkou. Taková osoba ať mi laskavě neříká, že za její váhu může „štítnice“.
Děti jsou odrazem rodičů
Tato kamarádka má dcerku a protože se s nimi vídám od jejího narození, vidím, jak malá holčička začíná kynout. Stává se odrazem své maminky – nedostatek pohybu, neaktivní životní styl, přejídání nezdravým jídlem. To se podepíše nejen na dospělém, ale samozřejmě i na dítěti. Z hezké holčičky se dříve nebo později stane další „koule“ jako její maminka. Přitom tomu zabránit je tak snadné.
To chceš, aby tvá dcerka byla stejně tlustá jako ty?
Když jsem opět viděla, co kamarádka nandala své dcerce na talíř, a jak ji dokrmovala cukrovinkami, nevydržela jsem to. „To chceš, aby tvá dcerka byla stejně tlustá jako ty?“ Naštvala jsem ji tímhle dotazem. Chápu, že to pro ni nebylo příjemné slyšet, ale sama ví, že je obézní. A musí si uvědomit, jestli chce, aby její dcerka dopadla stejně. Až vyroste, může si dělat, co chce. Ale dokud je dítětem, má za ni zodpovědnost její matka.
Stálo to za to
Asi tušíte, že od té doby jsou naše vztahy chladnější. Sice se zdravíme, občas si napíšeme nebo promluvíme na hřišti, ale pravidelné schůzky skončily. I tak to stálo za to. Raději ztratím přátelství, pokud to povede k tomu, že dítě začne jíst lépe, zdravěji, bude mít normální váhu a nebude muset čelit šikaně nebo zdravotním problémům spojeným s obezitou. Uvidíme, zda tahle „léčba šokem“ k něčemu byla. Doufám, že ano.