Článek
Musím se přiznat, že jsem si dlouhou dobu myslel, že Amy Goodman je jednoduše robot (jehož údržba musí být docela nákladná). Kdo se totiž podívá takřka na libovolné vysílání neoligarchické americké televize Democracy Now!, shledá ji tam se zarážející frekvencí.
Na tomto malém kabelovém a internetovém kanále (a rádiu) působí Goodmanová od jeho založení v roce 1996. Rodačka z New Yorku, dítě ze sekulární židovské rodiny s kořeny částečně na Ukrajině. Vystudovala antropologii a stala se novinářkou. V roce 1991 pořizovala reportáž z Východní Timoru osvobozujícího se od brutální indonéské okupace se západní podporou, při čemž byla zmlácena indonéskými vojáky.
Democracy Now! vysílá s relativně malým týmem - a všudypřítomnou Goodmanovou - pouze hodinu každý všední den v osm ráno lokálního času. Společně se sympatickým zakladatelským kolegou Juanem Gonzálesem a dalšími připravuje zprávy z USA i ze světa. Program obsahuje také rozhovory (s mnohými „velkými“ jmény jako J. Stiglitz, N. Chomsky, Cornel West), diskuze, analýzy. Lze vystopovat důraz kladený na reálnou a praktickou informovanost obyčejných lidí, investigativnost zaměřenou vůči skutečně mocným jako skupině, kritiku válek, likvidace životního prostředí, nespravedlností a nerovností, levicovost. Jedním takovýmto počinem z poslední doby hodným pozornosti - k němuž přibyde zakrátko přepis jako k tomuto rozhovoru, takže čtenáři si jej budou moci nechat přeložit překladačem do češtiny - je dvojrozhovor s Andreasem Zumachem z německého Tageszeitung a Medeou Benjaminovou, nedávno se vrátivší ze západní Ukrajiny a mírového fóra v Rakousku, o povaze a výhledech války na Ukrajině u příležitosti aktuálního výročního summitu NATO.
Proti nelegitimně mocným
Obdivuhodná dennodenní práce Goodmanové ve prospěch reálné informovanosti lidí o společnosti, v níž žijí, bez směšných ideologických zkreslení ve prospěch mocných, na jaká jsou zvyklí čeští poddaní, je kromě osobní píle a integrity podpořena začleněním do hnutí podobně smýšlejících v USA a materiálním zázemím.
Democracy Now! není vlastněna - na rozdíl od drtivé většiny českých médií - oligarchickými či korporátními majiteli a stojí nalevo od obou amerických pravicových stran (u nás máme aktuálně ve vládě a „opozici“ dohromady sedm pravicových stran). Spoléhá se na dárcovství od diváků a zároveň, což je potenciálně problematické, dostává peníze z několika „filantropických“ nadací, mezi nimi např. Ford Foundation. Nezdá se však, že by se průběhu své existence stala povolnější zájmům vlastnické třídy. (V Česku je situace jiná.)
Goodmanová dostala sem tam nějakou cenu, ale samozřejmě nepatří k pompézně glorifikovaným žurnalistickým celebritám, v USA není zvána do konformních služebných médií - a co je velmi sympatické: sama se nebije v prsa, jak se strašně odvážná a skvělá. Těžko tedy můžete očekávat, že v médiích českých „demokratů“ bude někdy ona a DN! citována - alespoň vedle Fareeda Zakariy, Institutu pro studium války, New York Times a Anne Applebaumové.
Neříká ty správné věci nahrávající současné nespravedlivé nadvládě a zatemňování jejího skutečného fungování. Není také patřičně devótní k potentátům, takže prezident Bill Clinton ji svého času označil při rozhovoru za „nepřátelskou a bojovnou“.
Na co se mrknout
Jak je zmíněno, na stránkách Democracy Now! vždy po pár týdnech přibydou k vysílání přepisy - které si čtenáři nejistí v angličtině (nebo španělštině) mohou nechat přeložit stále se zlepšujícími internetovými překladači (např. Google Translate).
Vícekrát se v poslední době ve vysílání DN! objevil Jeffrey Sachs, americký ekonom provázaný s nedávnou historií bývalého Východního bloku, který také jezdil říkat pro české politruky zarážející věci na pražské Forum 2000 (další text v češtině zde). Diváci a čtenáři zde najdou také například trojrozhovor s nedávno zesnulým whistleblowerem Danielem Ellsbergem, zákeřně vyšachovaným bývalým přesedou britské Labour Party Jeremy Corbynem a Noamem Chomským o věznění zakladatele WikiLeaks, Juliana Assange, který pomohl vynést utajované americké dokumenty dokládající brutální způsob vedení invaze do Iráku a vylhané záminky pro ni aj., o němž jsem také již psal.
Stejně tak se zde objevil můj oblíbený a již zesnulý novinář Robert Fisk (můj článek zde), marxistický ekonom David Harvey (srov. zde), Janis Varufakis, aktivisté bojující proti destrukci životního prostředí v Severní Dakotě, Arundhati Royová nebo Kshama Sawantová, první zvolená socialistka do zastupitelství v Seattlu po sto letech.
Democracy Now! a Goodmanová jsou inspirativními záchytnými body mnohem skutečnější demokracie v USA, než jaká je jako vzor předkládána americkým i českým poddaným. Sledujte je třeba v čase amerických prezidentských voleb - tohoto lukrativního tyjátru se strašnými globálními dopady.
