Článek
Obohacování na úkor druhých. To je ve zkratce „smysl“ české společnosti. Třída skutečně vlivných lidí je výrazně menšinová vůči zbytku společnosti. Provizorně můžeme hranici stanovit např. skrze tzv. „dolarové milionáře“. Těch je něco přes třicet tisíc. Tedy třicet tisíc lidí oproti necelým jedenácti milionům.
Podle výše odkazovaných zjištění je majetek tohoto nadřízeného obyvatelstva v součtu 1,85 bilionu korun. Tedy blížící se výši státního rozpočtu na rok 2024.
Průměr mezi těmito českými „dolarovými milionáři“ (tedy lidmi s majetkem nad zbruba 22 milionů Kč) je přibližně 58 milionů Kč. Jelikož je ale rozdíl mezi nejbohatšími vlastníky a těmi na konci první stovky nejbohatších lidí zhruba padesátinásobný (po odečtení úplného vrcholu) a rozdíl od stého nejbohatšího vlastníka k nejníže postavenému „dolarovému milionáři“ o něco více než 100 násobný, můžeme načrtnout křivku, která se bude vyznačovat dlouhou relativní pozvolností - než ke konci vystřelí do výše.
Cirkus iluzí
Na pozadí této ověřitelné reality se odehrává hloupoučké české politické divadlo. Nedávno takto například předseda karlovarské TOP 09 (prý jedna z pěti stran „demokratů“) označil europoslance za ODS, Jana Zahradila, za člověka beroucího peníze od Ruska za šíření jeho propagandy.
Zahradil reagoval označením Adamoviče a dalších za svým způsobem podobné stalinistickým snaživcům v 50. letech. Nedávno také oznámili protestní rezignaci všichni členové „etického panelu“ České televize po váhavém chování ředitele ČT ohledně stížnosti na moderátora V. Moravce, který označil bývalého prezidenta Klause za „Putinova gubernátora“ v oligarchickém Denníku N.
Samotná skutečnost - zda Zahradil či Klaus berou ruské peníze - je poměrně málo zajímavá a nepravděpodobná. Respektive „gubernátorů Putina či Ruska“ je u nás ve vlivných funkcích rozhodně méně nežli gubernátorů USA (srov. např. zde). Mezinárodnímu rozměru české nadvlády se ale ještě budeme krátce věnovat později.
Zde zůstaňme klidně u osoby Jana Zahradila z ODS. Coby europoslanec bere zhruba čtvrt milionu korun měsíčně. Na základním platu pobírají ještě více lidé jako oligarchický prezident Petr Pavel vzešlý z NATO, premiér „demokratů“ Petr Fiala, Miloš Vystrčil (ODS) či Markéta Pekarová Adamová (TOP 09). Poslední jmenovanou označil Zahradil svého času jako „o tři levely hloupější než Babiš“.
Oligarcha Babiš, který provozuje jednu ze sedmi pravicových stran v parlamentu a vlastní společně s dalšími oligarchy drtivou většinu českého mediálního prostoru, je nyní v takzvané „opozici“. Nevíme, co přesně má znamenat „o tři levely“ (zda například tři desítky bodů IQ), ale oligarcha Babiš a menší pravicový podnikatel Okamura jsou prý „hrozbami“, před kterými mají zemi zachránit nyní vládnoucí „demokraté“ placení a mediálně podporovaní jinými oligarchy (viz dále např. zde).
Zachrání vás střednotřídní přátelství a „hodnoty“?
Na pozadí tohoto se u nás ve veřejném prostoru (ovládaném tak, jak je ovládán) mnoho namluví o „hodnotách“ - většinou v množném čísle a bez specifikace, neřkuli promyšleného rozvedení.
Osvětově se tvářící průzkumy o české společnosti potom zkreslují společenskou skutečnost vytvářením iluze, že většina lidí nakonec patří do nějaké „střední třídy“. I oligarchickými médii ale občas prokapou kusé poznatky o tom, že početně nafouknutá „střední třída“, do níž má patřit každý druhý, je prostě ideologická fikce a manipulace.
V těchto velezajímavých datech je možné se poučit o tom, jak je doopravdy rozděleno bohatství v české společnosti. Nejvyšší pětina obyvatel vlastní 80 % bohatství. Druhá pětina 10 % a třetí 6 %. Dolní polovině obyvatelstva připadá stěží 5 % celkového bohatství české společnosti. Někdo předstírá, že toto je „demokracie“ a někdo tomu dokonce věří.
Již odkazovaný propagandistický pseudoprůzkum svého času propagovaný Českým rozhlasem, pojmenovaný „Rozděleni svobodou“, typicky manipulativně nafukuje „střední třídu“ tak, aby zaujímala nadpoloviční část společnosti (srov. výše). Pak autoři musejí alespoň částečně přiznat, že existuje něco jako extrémně chudé podřízené obyvatelstvo (oni si vymysleli pojem „strádající třída“). Ta prý nemá „žádný z typů kapitálu“ - kde autoři s nejasno jakou poměrnou váhou mlhavě vymezili vedle peněžně směnitelného majetku také „kulturní kapitál“, „lidský kapitál“, „sociální kapitál“ (skutečný kapitál, který je společenským motorem kapitalistické společnosti, autoři nezachycují vůbec). Z mlhavé definice „sociálního kapitálu“ pak lze zhruba vyčíst, že jde o přátele mezi vlivnějšími lidmi, kteří pro člověka mohou zařídit to či ono a také o blízké lidi, kteří mohou člověku půjčit peníze (typicky manipulativně jsou sem vsunuty ještě rodinné a přátelské vazby). Autoři vytvořili propagandistickou mlhu s nevyjasněnými a manipulativně používanými pojmy. Mezi nimi Daniel Prokop a Martin Buchtík jsou nyní bráni jako málem „levicová opozice“ (srov. zde) vůči panujícím poměrům. I jejich tvorbou však občas prokape malinko poznatků o reálném fungování a povaze české společnosti.
Jak jsou vymývány mozky českým obyvatelům
Na základě výše odkazovaných zdrojů se lze začít vzdělávat co do reálných mocenských poměrů v naší společnosti.
Důležité ale také je, co koluje veřejným prostorem, médii. Lze dost snadno popsat (a opakovaně to ve svým článcích podnikám), jak jsou vlastněna a řízena a jaký je jejich politický záběr a zájem. Vzrůstající sociální nerovnosti a zmenšování zbytků formální demokracie má jen mizivou oponenturu, protože samozřejmě není v zájmu oligarchických vlastníků a loutkovodičů, aby se jimi přivlastněné bohatství přerozdělovalo - nebo aby se vůbec podrobněji rozebíralo. Jejich podřízení mezi novináři, politiky i „experty“ čas od času projeví maličko odlišné politické tóny (většinou neškodné), ale jinak jsou hluboce konformní, protože si uvědomují, kdo platí muziku, kdo píská a kdo tančí.
Indoktrinátoři a propagandisté mají samozřejmě různě široký záběr, někteří prostě píší za jeden produkt, pravicovou stranu či vybrané prezidentské kandidáty (srov. zde). Nutností vytvořit blok „demokratů“ proti jiným frakcím oligarchické a pravicové moci (s malinkou odchylkou v podobě sociální demokracie) se ale leckterý český druhořadý ideolog dostal do pozice systémového ideologa. Po něm, respektive spolu s ním, to opakují zajištěnější amatéři české ideologie - kteří najdou echo i u jasně podřízených prostodušších horlivců.
Někdo snad poznal, že tyto české ideologické fikce paroduji v nedávném článku - který jsem narozdíl od ostatních vpravdě vyzvracel v bleskurychlém čase. Českou ideologii sloužící rozdělení moci a majetku tak, jak je popisováno výše, je možné dobře popsat. Taktéž lze najít některé typické a veřejně viditelné vymývače mozků podřízeného obyvatelstva. Obojí opakovaně podnikám ve svých textech.
Pohled na české hemžení z Washingtonu a Pekingu
V nadpise by mohly být zmíněny ještě třeba Brusel nebo Moskva, ačkoli jejich sféra vlivu je mnohem menší. Jde o to se nyní na Česko podívat zvenčí jako na stát, který: 1) vedle ostatních států vystupuje v mezinárodních organizacích a 2) svým občanstvím a teritoriem k sobě váže určitou část světové populace.
Česko je tak velké jako leckteré čínské město a i nejchudší ze států USA mají více než dvojnásobné HDP na obyvatele. Sociální nerovnosti a oligarchizace čínské společnosti v průběhu posledních dekád silně narostly a náš imperiální nadřízený - a snad napůl vážně míněný - „vzor“ USA se také ve srovnání s dobou před 50, 40, 30, 20, 10 lety posunul k větším nerovnostem, které (o méně, než je obvykle souzeno) předčí i české nerovnosti. Podřízené obyvatelstvo v Číně slýchá o tom, že prý žije v „socialismu“ a podřízené obyvatelstvo v USA, že prý v „demokracii“. Tam ani onde - stejně jako u nás - nedostávají poddaní od mocných a jejich poskoků realistický obrázek společnosti, v níž žijí.
Tento text je uvozen titulkem odkazujícím k (domnělému) odhalování čínského a ruského vlivu u nás. Snad nikdo myslící a alespoň trochu informovaný nebude zpochybňovat, že ten americký je u nás dalece silnější.
Zkuste si představit, že máte nějakou pozici v americkém establišmentu či v organizacích dominovaných USA, jako je NATO, a potřebujete do vlád po světě dosadit své lidi, zaplatit je za jejich služby atd. Myslíte, že to je těžké? Že to je konkrétně v Česku těžké? Můžete se vzdělat o imperiálním vlivu USA a doložitelných manipulacích, podpoře pro státní převraty atd.
Za druhé jsme však výše vytyčili, že zdaleka nejde jen o vnější manipulaci státu, ale také o jeho používání vlastnickou třídou a jejími vládnoucími vykonavateli pro vlastní účely. Vrátíme se k tomu, ještě pár poznámek k mezinárodním věcem. Se „světovými ďábly“ (v té hloupé pohádce, kde prý „Západ“ je ten hodný) jsme stále ekonomicky propojeni a naši bohatě hoštění „partneři“ mnohdy zvládnou i horší svinstva (víte, kde probíhá náš oboustranný obchod se zbraněmi a kde s palivy?).
Propagandisté v Číně, USA, Rusku aj. - a ve vlivných firmách - znají finty, které používají čeští propagandisté. Vlastnická třída v Saúdské Arábii či třeba v Chorvatsku rozpozná podobnosti mezi sebou a českými kolegy. I oficiální nepřátelé se od sebe rádi leccos přiučí - třeba disciplinaci podřízeného obyvatelstva skrze válku. Co je tedy v Česku tak specifické? Třeba pravicová konformita „mladé naděje“, jako prý měli být Piráti. Vždyť třeba němečtí Zelení jsou podobně hrozní a v každé i formálně sociálně demokratické straně je někdo jako Blair, respektive „blairisté“.
I kdyby ale byla česká politika sebeodvozenější, je možné ji - při patřičné mobilizaci - alespoň částečně změnit. Nejdříve je potřeba ji pochopit. Podřízenému obyvatelstvu a pro něj jednajícím intelektuálům může pomoct líčení různých strkanic mezi frakcemi vlastnické třídy (Babiš vs. oligarchičtí loutkovodiči „demokratů“ vs. další části) a mezi jejich politickými vykonavateli (srov. mé líčení vlastnictví CNN Prima News). Rozhodně lze použít i bulvárnější média a zde opět poukazovat na vlastníky a jejich propojení s politickými vykonavateli (viz např. zde).
Lze ještě využít stopového množství vlastnickou třídou ne zcela disciplinovaných politiků, kteří třeba navíc nejsou hloupí a občas prozradí veřejnosti něco alespoň trochu podstatného o fungování nadvlády v naší pseudodemokratické společnosti. Jinak je potřeba se stát aktivním při vytváření mediálních i politických alternativ - a pomoct věc přiblížit ke stavu, kdy bude jasné, že výše popisované nadvládě už věří jen lidé velmi zajištění a velmi hloupí.
