Článek
Před rokem touto dobou byla jedním z dominantních mediálních témat volba nového prezidenta/prezidentky.
Máme nyní jakého máme a čtenáři se mohou podívat na mé texty odhadující, jakou bude hrát mocenskou úlohu, a porovnat je se skutečným vývojem (který se následně také ve svých textech snažím zachytit). Vězte, že s hystericky-nemyslícím moralizováním jsem se ohledně svých článků, kde z konkrétních a objasněných důvodů navrhuji volit raději Andreje Babiše, setkal i ze strany lidí, kteří tvrdívají, že jsou „na levici“ (oni tedy asi volili pana generála či Danuši).
Rovněž jsem se opakovaně vyjádřil ke kandidátovi s občasnou levicovou rétorikou, Středulovi. Ten nyní pokračuje ve své kariéře typické pro současné české poměry. To jest po útěku z boje za něco lepšího (kdy mohl prezidentskou kampaň mnohem intenzivněji využít k šíření levicových myšlenek a kritice nadvlády vlastnické třídy skrze „vládu demokratů“) a jeho fantasmagorickém doporučení volby Danuše Nerudové (!), která buduje ještě trochu slizštější českou kariéru přes své vyšplhání až k profesuře a nynější kandidaturu za STAN v evropských volbách příští rok.
Úplně první článek na tomto blogu se tedy snaží uchopit českou sociální realitu a nadvládu optikou prezidentské volby.
Mé místo v boji o moc v ČR
Za ten rok se toho politicky událo mnoho - řekl bych, že výjimečně důležitého a předznamenávajícího ještě koncentrovanější a hlubší společenské krize. Sotva stíhám se věnovat všemu, co považuji za důležité, ale na druhou stranu snad mohu tvrdit, že poskytuji alespoň jakýsi obrys. Ten se vždy snažím vztáhnout k množství ověřovaných skutečností - a způsobu mluvení o nich v českých médiích, u nichž také zachycuji jejich vlastnictví a mocenskou roli. Nakolik je to vše dohromady realistické a vědecky správné, mohou čtenáři sami posoudit a případně mi sepsat komentáře.
Jelikož zásadní události nyní uhánějí zrychleným tempem a přicházejí s vysokou frekvencí, poskytnu ještě separátně své shrnutí letoška na konci roku. Nyní se budu krátce věnovat tomu, co je ohlášeno podnadpisem a na konec textu se také vrátím k onomu „slibu“ z nadpisu.
Kdo četl byť jen pár mých textů, může z nich myslím vcelku dobře rekonstruovat směr mé politiky. A také její samotné pojetí. Že budu některými „slušnými lidmi“ označen za „bolševika“, popřípadě „demagoga“ a nějakého laciného rozvraceče a provokatéra, mě nepřekvapí. Nenarodil jsem se v naší zemi včera. Stejně tak mě příliš nepřekvapilo v perexu zmiňované vyškrtnutí z tolerovaných blogů na Respektu oligarchy Bakaly. Popisuji ho zde a na jiných místech se také věnuji vývoji a mocenské roli Respektu včetně změny jeho vlastnictví od jedněch oligarchů k jiným (srov. zde).
Považuji co nejplošněji pojaté a co nepřesnější psaní o české sociální, ekonomické a mocenské realitě za zbraň. Samo pravdivé zobrazení fungování nadvlády a moci v české společnosti má podvratný potenciál. Může projasnit skutečné hrací pole českého boje o moc, který je jinak zakrýván, stáčen, mystifikován českým indoktrinačním aparátem. Podřízení oligarchy Bakaly se rozhodli mě již na svém blogu netrpět, podřízení oligarchy Lukačoviče mě zatím z mně neznámých (ale částečně domýšlených) důvodů trpí.
Transparence jako zbraň
Když už opakovaně mluvím o „zbraních“, tak by šlo doufat, že čeští radikální demokraté a rovnostáři obrátí požadavek transparence na samotné zbraně v tom či onom smyslu.
V textu k prvnímu výročí mého blogování jako takového náznakem poskytuji „rozcestník“ svých textů a také v něm slibuji, že čtenářům ohlásím, až překročím hranici pro vyplácení provizicí z reklamy, která doprovází (či dusivě objímá) mé texty. Zároveň jsem slíbil sdělit, kolik peněz za to dostávám a jak s nimi naložím.
100 000 zobrazení jsem dosáhl letos v září a nyní jsem na počtu 143 000 zobrazení. Výše provize by nyní měla činit kolem 7000 Kč. Jak také uvádím v textu, rozhodoval jsem se, kde si stanovím hranici pro použití peněz pro vlastní potřebu a odkdy je budu používat pro viditelnou politickou aktivitu. Tuto hranici si nakonec stanovuji na 200 000 zobrazení a v odkazovaném textu najdou čtenáři další vyjasnění k oněm politickým aktivitám, přičemž ještě v budoucnu uvedu, kterou z nich jsem pro sponzorování tímto blogem vybral.
Mnohé z toho, co píši, má být návodné a demonstrativní. Pokud já a další lidé budeme účinně rozkrývat fungování české moci, můžeme se dopracovat k tomu, abychom se stali jejími významnými aktéry. Já to jsem ochotný dělat způsobem, který popisuji a naznačuji zde i v jiných textech.
