Článek
Různé světové krize se nyní vyostřují, což znamená, že současní privilegovaní a mocní lidé budou hledat prostředky, aby se udržela u moci jejich vykonavatelská skupina a vlastnická třída, pro niž různé skupiny drží politickou a mediální moc.
Jsme také v době zintenzivněné propagandy a falešných protikladů. V Česku je vynikajícím příkladem údajná „opozice“ v podobě ANO či SPD (či PRO, Trikolory, Přísahy atd.). Tedy politických stran, které jsou pravicové a zcela doložitelně sdílejí programové body, mocenské tendence, své loutkovodiče a konečnou klientelu s ostatními pravicovými stranami zastoupenými v pětikoalici bohatých.
Lze velmi dobře doložit, že ANO, SPD atd. jsou vůči současné vládě asi takovou „alternativou“ jako Piráti nebo lidovci. Nejzásadnější je totiž vztah stran k těm nejmocnějším lidem v naší společnosti v českém i mezinárodním měřítku. Stále rostoucí sociální rozdíly, koncentrace společenského bohatství u extrémně bohaté oligarchie atd. nemá v žádné z těchto stran oponenta. Jde o získání hlasů, placených funkcí pro jejich vedoucí členstvo a potom o „pohodlné“ vládnutí - to jest takové, které se nechává korumpovat extrémně bohatými a jejich zájmy. Různé pravicové strany získavají hlasy různými způsoby a důrazy ve volební reklamě. Takže jedna část pravice se ohání „slušností“ a „hodnotami“, jiná vydává xenofobní, rasistické, militaristické, strašící tóny. Ale výsledek jejich vládnutí je potom prakticky stejný - jakkoli opět s odlišnými „vedlejšími“ dopady.
Levice a pravice existují - alespoň někde
Nelze být omezen jen na provinční českou kotlinu. Pokud se člověk například učí cizím jazykům, může přestat být rukojmím českého vymývání mozků. V dnešní době se také stále zlepšují automatické překladače.
Takže kdo se například podívá na anglické či hebrejské vydání izraelského druhdy mainstreamového deníku Ha'arec, najde mnohem realističtější a odvážnější popisy dění okolo Palestiny-Izraele nežli u českých propagandistů, kteří jednoduše opisují od izraelské ultrapravicové vlády (a to včetně tzv. „liberálů“ u nás).
Izrael je trochu podobná země jako ČR v tom smyslu, že zde existuje pouze slaboučká reálná opozice, kterou by šlo ještě nazvat levicí. Dále např. v Itálii vládne sesterská strana ODS - nazývaná německým středovým Zeitem jako „postfašistická“. V Polsku střídá další sesterskou stranu ODS jiná pravicová strana zcela konformní s imperiálními zájmy USA a zájmy vlastnické třídy. Otázkou bude, nakolik účinným bude koaliční partner pojmenovaný „Levice“. Zda to nebude něco stejného jako Piráti. V Polsku je však ještě strana „Razem“, která v minulosti dosáhla alespoň drobného volebního úspěchu. V Itálii také existuje „Partito Democratico“ s nově zvolenou levicovější předsedkyní Elly Schlein, jejíž portrét jsem pro české čtenáře sepsal letos na jaře.
Ve Velké Británii je nyní předsedou Labour Party blairistická pravicová loutka Keir Starmer. Ale předchozím předsedou byl levicový Jeremy Corbyn - který byl likvidován masivní kampaní v britských médiích; klíčově za použití obvinění z antisemitismu (fascinující několikadílný dokument s ověřitelnými fakty zde).
Mohli bychom pokračovat a zmínit nadále solidní výsledky sociálně demokratických stran ve Skandinávii, např. nedávno v Norsku. Dále třeba levicovou vládu v Portugalsku. Vládnutí (přece jen silně pravicově posunutých) sociálních demokratů ve Španělsku, kteří se někdy alespoň trochu vymezí vůči „pravicové internacionále“ např. opět ve věci Izrael. Levicová opozice existuje také ve Francii, kde se navíc ukázalo výrazné stávkové hnutí proti vládě bohatých. Naopak poněkud tragický je případ Německa se značně zkorumpovanými karieristy z vládní strany Zelených a „pro-atlantickým“ kancléřem Scholzem z pravicového křídla německých sociálních demokratů - a největšími sociálními rozdíly v Evropě.
Nadto je zde pokus o internacionálu levicových protioligarchických a protiválečných sil v podobě platformy Diem25 založené Janisem Varufakisem, která si za jeden ze sloganů zvolila „demokratizaci Evropy“.
Levicové mimikry
Toto už by měla být známá taktika. Jelikož - světě div se! - široké vrstvy obyvatelstva nepodporují ofenzivní pravicovou politiku ve prospěch stále bohatnoucí oligarchie a na úkor ostatních, včetně sociálních, zdravotních, vzdělávacích služeb státu, musí pro ně být klasická pravicová nadvláda občas halena do „levicového“ hávu. Před českými volbami 2021 například vznikly různé rádoby aktivistické spolky, které později začaly jednoduše roztleskávat pro pravicovou moc. Ale zpočátku sem tam nazvukovaly některé alespoň slabě levicové tóny.
Podobná je situace v českých médiích, která jsou drtivě oligarchizovaná a pravicová, a tento vliv přechází i do médií veřejnoprávních. Takový Respekt či ČT a ČRo vždy najdou pár téměř zcela neškodných „levicových“ maskotů - jako je například Apolena Rychlíková, Jana Michailidu a do určité míry Vladimír Špidla, jehož „Masarykova akademie“ a SOCDEM se nyní nechávají krotit oligarchou Bartou. Zde je možné také sledovat propojení s Deníkem N, Respektem a zaplacením kampaně pro zvolení prezidentského doplňku pravicové nadvlády (opět s některými úvodními jakoby „levicovými“ tóny).
Rádobylevicové tóny nakonec vysílají i jinak zcela pravicoví karieristé a profitéři z ANO, SPD, různých PRO atd. Téměř jistě budou podobnou taktiku používat i loutkovodiči nějakého „ANO č. 2“ po odchodu Babiše.
Liberálové a fašisté
I u nás se „liberálové“ (nebo jak se vlastně chápou) ochotně přidali k vyvolávání paniky ohledně „islamismu“ a „levicového antisemitismu“ (viz např. vystoupení českého „vzdělance“ a „demokrata“ M. C. Putny v oligarchickém Respektu).
Vyhlášení „války proti terorismu“ v minulosti sloužilo jak Bushovi, tak Putinovi. Ideologové současné moci nyní zkoušejí něco podobného. Příkladem s ubohou úrovní - ale přesto velmi reprezentativním - jsou dále např. články A. Mitrofanova na Novinkách oligarchy Lukačoviče. (Zajímavým příkladem je to i proto, že pan Mitrofanov občas předstírá, jako by mu šlo o věc levice: tedy sociální spravedlnost, rozvoj veřejných služeb, protiválečné hnutí atd.)
A před několika hodinami tedy volební vítězství oslavil nizozemský fašizující politik Wilders (ke kterému se má např. nejen Okamura, ale i někteří údajní čeští "demokraté"; jako např. k Giorgie Meloni v Itálii). Vtip je v tom, že ekonomická a sociální politika různých Wildersů, Meloniových, Le Penových, Alternativ pro Německo, Orbánů, Okamurů, španělských Voxů (další sesterská strana ODS) atd. bude stejná jako u Tusků, Macronů, Lindnerů, Progresivních Slováků, Pirátů, Merkelových atd. Jde o nadvládu vlastnické třídy a oligarchie.
Kardinálním dokladem budiž USA. Jaký ekonomický zájem hájí obě politické strany v USA? Jak jsou zaplaceny volby, média atd.? Nemají náhodou určité segmenty této moci (banky, zbrojaři, energofirmy atd.) masivní zisky z válek, krizí, vymývání mozků poddaného obyvatelstva? A nenajdete náhodou opravdu podstatnou kontinuitu mezi Obamou, Trumpem a Bidenem?
A co čeští „demokraté“? Víte, co všechno na Trumpovi dokáže ocenit pan Fiala - jak se s tím svěřuje na svém blogu? Dejte si nakonec třešničku. Velký „demokrat“ Alexandr Vondra brojící také např. proti jakékoli ekologické politice a hájící zájmy automobilek se nedávno stavěl jako velké „mravní svědomí“ na CNN Prima oligarchy Zacha. A proti němu se stavěl zmatený Ivan David z ultrapravicové SPD.
Tak se mrkněte na starší fotografii z konference u pana Orbána v Budapešti, kde je „demokrat“ Vondra v přátelské společnosti - doslova - neofašistického ideologa Steva Bannona, někdejšího spolupracovníka Trumpa.
257434818_10160101131179874_7271045840578580126_n
Chápete trochu, jak se to hraje?
