Článek
Psal jsem již o tom, že z hlediska životních potřeb a zájmů drtivé většiny lidí není například taková Praha sobě žádná sláva. Vytvořila očekávání, které z největší části nenaplnila. Ve svém letáku, který jsem rozdával v rámci donquijotské akce před minulými pražskými volbami, jsem ji popsal jako stranu „buržoazní idylky“.
Ale pan Svoboda, to je tedy něco.
Populismu se máme bát, ne?
Především na voliče z (domnělých) „středních vrstev“ mířila reklamní propaganda před volbami 2021 o tom, že mají volit „demokraty“ proti „populistům“. Pomocí oligarchicky vlastněných médií, tučných peněz na „marketing“ a také naivity mnoha „nezávislých myslitelů“ byla seskládána pětice „demokratických“ stran, které i dnes prý vládnou jako pojistka proti těm „nedemokratickým“ - a „populistickým“.
V dokumentu o východoněmecké Stasi (29:50) mluví generál KGB, Nikolaj Leonov, o nebezpečném „populismu“ Michaila Gorbačova a jeho reforem. Za „populistický výkřik“ nedávno označil Martin Sedeke z ODS návrh Pirátů zpoplatnit vjezd autem do nejužšího centra Prahy, což odmítá i pan Svoboda.
Piráti vládnou nyní v Praze se STANem a Spolu na „vládním půdorysu“. Původně mezi ně chtěl i Jan Čižinský s Prahou sobě, ale Piráti tuto stranu hodili vzdor dohodě přes palubu. Čižinský vládní a magistrátní strany nazýval „demokraty“. Co myslíte: byl to „populistický výkřik“?
Funkce pana Svobody
Pan Svoboda měl řadu funkcí. Zdá se, že do dneška se přenesl jako kompromis mezi skupinami v ODS. Byl protagonistou rekonfigurace pravicové moci a ulpěla na něm mediální domněnka, že „nebude jako Bém“ (rovněž ze strany „demokratů“, ODS).
On tedy málem uzavřel dohodu s ANO. Paní Komrsková, která nyní vydělává na magistrátu peníze za Piráty, mluvila o tom, že „nebýt Marvanové, byla by v Praze vláda Spolu a ANO“. Oni spolu ale tedy vládnou v řadě dalších obcí. Jsou na stráži před „populismem“, víme?
Pan Svoboda stráží kromě z postu pražského primátora také z postu poslance. Také „nechce ohrozit chod kliniky a zdraví pacientů“.
Menšinové iniciativy
Myslíte, že je ODS (a další pravicové strany) spíše menšinová, nebo většinová iniciativa? To snad vykrystalizuje z následujících řádek.
Pražský soud nedávno rozhodl ve věci žaloby aktivistů ze omezení autoprovozu v Praze o tom, že smějí využívat sice ne celou magistrálu k protestu, ale alespoň jeden pruh. „Nepopulistické“ Novinky oligarchy Lukačoviče stabilně tyto aktivisty nazývají „extremisty“ (srov. výše s panem Leonovem).
Pan Svoboda nedávno mluvil v týdeníku Echo24 vybudovaném z peněz zbrojního oligarchy Ovčařího a nyní vlastněném oligarchou Španělem o tom, že „ho třicítkáři vydírají“. V minulosti měl některé pozoruhodné výroky o (ne)škodlivosti autodopravy, které se staly předmětem přátelské kritiky dokonce i v Respektu oligarchy Bakaly (srov. zde).
Pražský pan primátor se také vyjádřil, že protesty za omezení autodopravy jsou „menšinovou iniciativou“. V jiném „médiu na obranu demokracie“, Foru24 Šafra, Klvani a Tachecí, potom sepsali zprávu o tom, že „většina Pražanů nesouhlasí s protesty Poslední generace“. Přeci jen ale v textu přiznávají, že z provedeného průzkumu vyplývá, že až na omezení rychlosti na 30 km/h si naopak většina Pražanů přeje nějaké omezení autodopravy. Tedy je to s „menšinovou iniciativou“ v zemi mlčení a šoupání nohama (po autopedálu) trochu složitější.
Je pan Svoboda ideologicky, respektive marketingově vhodný?
Co myslíte, neprokazuje pan Svoboda „demokratům“ přeci jen spíše medvědí službu? (Jako pan Blažek, pan Pospíšil a další.) Není jeho klientela, jeho zájem a nezájem až příliš zřejmý? Nechtělo by to nějakou novou reklamní tvář? (Jako třeba pana prezidenta.)
Například články v citovaném časopise Respekt oligarchy Bakaly na adresu pana Svobody cílí přesně na toto. Respekt víceméně vyznačuje „nejlevější povolený okraj“ nadvlády tzv. „demokratů“. Ostatní oligarchická média „demokratů“ budou k panu Svobodovi (a komukoli, kdo v politice prosazuje zájem drtivé menšiny obyvatelstva představované vlastnickou třídou) ještě mnohem přátelštější.
Podřízení oligarchického sponzora pravicových stran musejí být také „diverzifikovaní“ a proto je nám nabídnut věčný ping-pong Svoboda-Hudeček-Nacher (tedy takzvaná Amerika). Tím se zase vracíme k citovaným poznatkům výše.
Ale máme Svobodu, že?
