Článek
Lesy se plní lidmi, košíky i smíchem, ale také chybnými rozhodnutími, která někdy končí na pohotovosti. Proč se vyplatí sbírat jen to, co opravdu znáš, a jak se zachovat, když se náhodou přece jen spleteš?
Houbařská sezóna ještě ani pořádně nezačala a v lese už je to jako na nádraží v pondělí ráno. Lidé s košíky, nožíky, s dětmi… a někdy bohužel i s plastovým kýblem. Pátrají po svém úlovku. Každý si chce nasbírat něco na sušení, na smaženici, na řízky nebo na slavnou svíčkovou „na houbách“. Někteří houby nakládají do sladkokyselého nálevu, jiní je jen lehce podusí a uskladní v mrazáku na horší časy.
Možností je hodně, ale jedna věc je jasná. Houby v Česku nejsou jen jídlo, je to tak trochu národní sport.
Jenže tady přichází problém. Houbaření je sice populární, ale ne každý, kdo v lese sebere houbu, ví, co má vlastně v ruce. Většina lidí zná alespoň hříbek a muchomůrku červenou, ale už třeba muchomůrku zelenou… smrtelně jedovatou!… si někteří pletou s holubinkou. Výsledek? Žaludeční potíže, otrava, a v těch nejhorších případech bohužel i fatální následky.
Hřib pravý - cestou do lesa.
Proč si dávat při sběru hub pozor
Houba je zrádná věc. Na první pohled vypadá krásně, voňavě, dokonce i chutně. Jenže na rozdíl od racionální tyčinky se nedozvíš z etikety, co vlastně obsahuje. A právě proto se doporučuje:
Sbírej jen to, co opravdu znáš. Jestli si nejsi jistý, nech houbu v lese. Ona tam má svůj smysl… rozkládá dřevo a živí broučky a lesní zvěř.
Nepodceňuj dvojníky. Například muchomůrka tygrovaná vypadá jako jedlá šedivka. Nebo si někdo splete pečárku s jedovatou závojenkou. Výsledek? Otrava, která tě spolehlivě přinutí k dietě na sucharech.
Měj po ruce atlas hub… nebo aplikaci. Dnešní technologie jsou šikovné, stačí mobil, fotoaparát a internet. Jen pozor, aby ti v lese nespadl signál zrovna, když porovnáváš, jestli je to křemenáč nebo…
Chodíš na houby a nejsi si jistý? Vezmi si znalce!
Pokud si nejsi jistý, není nic lepšího než chodit na houby s někým, kdo jim rozumí. Babičky, dědové a zkušení houbaři z vesnice jsou v tomhle k nezaplacení. V lepším případě ti ukážou i ta nejlepší „tajná místa“, v horším tě aspoň ochrání před návštěvou nemocnice.
Co dělat, když zjistíš, že jsi snědl špatnou houbu.
Předně… nepanikař, ale nečekej, že to „přejde“. Tady jde o čas.
Ihned volej 155 nebo Toxikologické informační středisko (224 919 293).
Nesnaž se vyvolávat zvracení, pokud to nedoporučí lékař.
Uchovej zbytky jídla nebo zbytek houby, ať lékaři vědí, co přesně jsi jedl.
Nečekej, až se ti udělá lépe. Některé otravy mají opožděný nástup a můžeš se cítit v pohodě, než přijde náhlé zhoršení.
Bedla vysoká
Rady a tipy pro bezpečné houbaření
Obleč se vhodně. Les není módní přehlídka… klíšťata si na tvých nohách ráda udělají piknik.
Měj s sebou košík, ne igelitku. Houby se musí větrat, jinak se rychle zapaří a začnou se kazit.
Nesbírej staré, červivé houby. Stejně bys je nejedl, nech je broučkům a zvířátkům v lese.
Uč se postupně. Začni s hřiby, babky, kozáky, křemenáče… ty jsou dobře rozeznatelné. Postupně si rozšiřuj repertoár.
Sdílej znalosti. Jestli máš fotku krásné houby a nevíš, co to je… hoď ji do houbařské skupiny na sociálních sítích. Tam ti ji identifikují během minuty.
Užívej si to…
Houbaření je radost, ale i adrenalinový sport. Vstaneš v pět ráno, aby tě nepředběhla sousedka, šlapeš kilometry v holínkách a mokrý trávě, a když najdeš pět hub, máš pocit, že jsi vyhrál olympiádu. A pak přijdeš domů, vysypeš košík a zjistíš, že půlka je červivá. Tak si dáš alespoň smaženici z těch zbylých a utěšuješ se, že příště to bude lepší.
Na závěr asi takto…
Houbaření je víc než jen hledání potravy… je to zpomalení v dnešním uspěchaném světě, propojení s přírodou a chvíle, kdy se zastaví čas. Les nás učí trpělivosti i pokoře, protože nám ne vždy dá, co chceme. Sbírejme tedy s rozvahou a respektem, ať si z lesa odneseme jen hezké vzpomínky a voňavé košíky… ne žaludeční výplach.
